

Ústavní soud rozhodl dne 23. dubna 2008 o zrušení části zákona o nemocenském pojištění zaměstnanců. Konkrétně se jedná o zrušení tzv. karenční doby, tedy nařízení, že nemocenské dávky se poskytují až do čtvrtého kalendářního dne dočasné pracovní neschopnosti.
V důsledku zavedení jednotné sazby daně z příjmů fyzických osob ve výši 15 % se možnost optimalizace daňového zatížení manželů a ostatních fyzických osob žijících v domácnosti s poplatníkem s využitím institutu spolupráce osob podle § 13 ZDP výrazně zúžila.
Podnikatelé a jinak samostatně výdělečně činní lidé („OSVČ“) jsou patrně nejčastějšími osobami v terénu a na cestách. Nikdo soudný nepochybuje o tom, že tyto pracovní cesty jsou nezbytným průvodním jevem jejich výdělečné činnosti a zpravidla jednoznačně souvisejí s jejich zdanitelnými příjmy. Je tedy nasnadě, že jde o tzv. daňové výdaje snižující základ daně z příjmů.
Zákonem č. 261/2007 Sb. o stabilizaci veřejných rozpočtů byly provedeny změny v zákonu č. 357/1992 Sb. o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí.
Od zdaňovacího období započatého v roce 2008 vzniká povinnost zvyšovat základ daně z příjmů o částku neuhrazeného závazku odpovídajícího pohledávce, od jejíž splatnosti uplynulo 36 měsíců, nebo se promlčela.
Novela ZDP přijatá v rámci zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů doplnila do ustanovení § 24 odst. 2 nové písmeno zg), podle něhož jsou daňově uznatelné výdaje (náklady) vzniklé v důsledku prokazatelné likvidace zásob materiálu, zboží, nedokončené výroby, polotovarů a hotových výrobků.