Také se dnes a denně setkáváte se směnkami? Máte po ruce nějakou? Zkuste se na ni podívat. Zdá se vám v pořádku? Mně taky, ale i přesto existuje dost velká pravděpodobnost, že bude z nějakého důvodu neplatná. Směnečná pravidla jsou totiž hodně přísná a formální. A navíc jsou někdy vykládána až nesmyslně. Podívejme se, co může být i nechtěně špatně.
Co třeba jednojazyčné náležitosti směnky? Bez výjimky! Opravdu, všechny podstatné náležitosti směnky musejí být sepsány v jednom jazyce.
Není označení „směnka“ jako „směnka“. Označení „směnka“ musí být pojaté do vlastního textu listiny. Není podstatné, jakým typem či velikostí písma je „směnka“ do vlastního textu listiny vepsána. Rozhodující je to, zda se zbylým textem tvoří souvislý a na sebe navazující celek. Proto nejsou platné směnečné formuláře, kde je slovo „směnka“ pouze v nadpise a dál v textu už nikde. Správnou formulací proto je a zůstává „za tuto směnku zaplatím“ (u směnky cizí „za tuto směnku zaplaťte“).
V jednoduchosti je krása
A pomyslnou třešničkou na dortu v tomto ohledu jsou rámečky. Rámečky, do nichž je zakomponováno směnečné prohlášení, mohou mít význam pro posouzení (ne)platnosti směnky, jednak jde-li o souvislost směnečného prohlášení, jednak kryje-li podpis výstavce (směnky vlastní) souvislý text směnky. Naštěstí zákrok Ústavního soudu před několika lety, právě u jednoho takového sporu, umožnil dnes tak široce používané předtištěné rámečky ve směnkách. Tudíž se nemusíme obávat, že ohraničením se podpis přesune někam do vzduchoprázdna a směnka nebude platná.
Co splatnosti? Tento údaj je stejně jako u faktury jednou ze základních náležitostí každé směnky. Ale zákon počítá i se situací, že na směnce uvedený není. Tehdy je směnka platná na viděnou, tedy při předložení. Když údaj o splatnosti uvedený je, ale nesprávně, má smůlu – podpůrná úprava se neuplatní.
Jaké vyplývá poučení? V jednoduchosti je krása. Pamatujte, že u směnek více než jinde platí, že méně je více. Čím jednodušší a srozumitelnější směnka bude, tím je menší pravděpodobnost chyb.