

Následující článek reaguje na změny v pojistném na sociální zabezpečení a ve zdravotním pojištění a daňové dopady těchto změn.
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů je velmi oblíbeným předmětem četných novel našich zákonodárců, a ani rok 2010 nebyl výjimkou. Bohužel tradičně byly největší změny schváleny až v prosinci, takže na seznámení s nimi měla odborná veřejnost jen několik dnů do nabytí účinnosti hned 1. 1. 2011. Použitelností řady novinek dále zamíchalo 15 přechodných ustanovení.
V minulých dílech jsme se zabývali otázkou, co vše udělat pro to, aby byla smlouva platně uzavřena. Přes všechny návody, jak správně uzavřít smlouvu, ale v praxi dochází k situacím, kdy smlouva byla uzavřena „chybně“. Co se děje v takovém případě?
Není od věci si čas od času připomenout, za jakých podmínek si může poplatník – fyzická osoba, odečíst od základu daně hodnotu daru poskytnutých za účelem stanovým v zákoně o daních z příjmů.
Daň z přidané hodnoty („DPH“) je pro státní rozpočet nejvýznamnější daní. Zjednodušeně lze říci, že daň ve výši 20 % nebo 10 % se platí ze všeho, co prodají plátci registrovaní k této dani, což jsou téměř všichni podnikatelé. A nejen to, třebaže předmětem této daně jsou výslovně pouze úplatná plnění, zákon šalamounsky označil za „úplatná“ také mnohá bezúplatná plnění a dokonce i celou řadu situací, kdy k žádnému plnění fakticky nedochází (například když plátce – fyzická osoba – použije firemní auto po své soukromé účely).
Je poměrně běžnou praxí, že v průběhu zhotovování díla se vyskytnou práce, jejichž potřeba vyvstala až v průběhu realizace díla. Pro takovéto dodatečné práce se vžil pojem „vícepráce“. Na provádění víceprací by měla pamatovat především smlouva o dílo, která by měla stanovit mechanismus, jakým způsobem budou vícepráce vykonávány, ale i způsob zvýšení ceny díla v důsledku provedených víceprací.