Účetnictví lze definovat jako písemné zaznamenávání informací o hospodářských jevech podniku, a to v peněžních jednotkách. Zájmem každého vlastníka firmy či investora je mít přehled o tom, zda vložený kapitál přináší odpovídající výnos a jaká je celková finanční situace podniku.
 
Hlavním úkolem účetnictví je tedy poskytování správných informací pro další finanční řízení podniku. Výstupy z účetnictví jsou samozřejmě i základem pro stanovení daňových povinností nebo mohou být například předmětem zájmu banky či jiných věřitelů při žádosti o poskytnutí zdroje financování.
 
V zákoně o účetnictví (dále jen „ZoÚ“) jsou v § 1 odst. 2 vyjmenovány účetní jednotky, na které se tento zákon vztahuje:
 

Ustanovení písmen d) až h) se použijí i pro zahraniční fyzické osoby. Tento zákon se vztahuje také na osoby odpovědné za vedení účetnictví podle § 4a ZoÚ.
 
Zákon o účetnictví rozlišuje tři způsoby vedení účetnictví:

• Účetnictví v plném rozsahu – vedou ho všechny účetní jednotky, nestanoví-li zákon o účetnictví nebo zvláštní právní předpis jinak.
• Účetnictví ve zjednodušeném rozsahu mohou vést příspěvkové organizace, spolky, odborové organizace, církevní a náboženské společnosti, honební společnosti, obecně prospěšné společnosti a další účetní jednotky vyjmenované v § 9 odst. 4 ZoÚ.
• Jednoduché účetnictví mohou vést účetní jednotky podle § 1 odst. 2 písm. a) a b) ZoÚ, pokud nejsou plátci DPH, jejich celkové příjmy za poslední uzavřené účetní období nepřesáhnou 3 000 000 Kč, hodnota jejich majetku nepřesáhne 3 000 000 Kč a současně jsou:
  • spolkem a pobočným spolkem,
  • odborovou organizací, pobočnou odborovou organizací, mezinárodní odborovou organizací a pobočnou mezinárodní odborovou organizací,
  • organizací zaměstnavatelů, pobočnou organizací zaměstnavatelů, mezinárodní organizací zaměstnavatelů a pobočnou mezinárodní organizací zaměstnavatelů,
  • církví a náboženskou společností nebo církevní institucí, která je právnickou osobou evidovanou podle zákona upravujícího postavení církví a náboženských společností, nebo
  • honebním společenstvem.

V dalším výkladu budeme vycházet z předpokladu vedení účetnictví v plném rozsahu.

Účetní období, účetní doklady, účetní zápisy

Účetním obdobím je nepřetržitě po sobě jdoucích dvanáct měsíců, není-li stanoveno jinak. Účetní období se nejčastěji shoduje s kalendářním rokem, ale může být i rokem hospodářským. Hospodářským rokem je účetní období, které může začínat pouze prvním dnem jiného měsíce, než je leden. Účetní období bezprostředně předcházející změně účetního období může být kratší nebo i delší než uvedených dvanáct měsíců.
 
V soustavě účetnictví účtují jednotlivé účetní jednotky o:

• stavu a pohybu majetku (o aktivech),
• o jeho zdrojích (o pasivech),
• o nákladech a výnosech,
• o výsledku hospodaření,

přičemž se řídí zákonem o účetnictví, prováděcími vyhláškami k zákonu o účetnictví a příslušnými českými účetními standardy.
 
Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví správné, úplné, průkazné, srozumitelné, přehledné a způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů.
 
Podstatou účetnictví je zejména:

• sběr informací,
• ověření správnosti a pravdivosti informací,
• zpracování informací,
• příprava srozumitelných podkladů neboli výkazů pro uživatele,
• kontrola a ověřování výstupů z účetnictví.

Účetní jednotky mají povinnost vyhotovovat účetní doklady bez zbytečného odkladu pro zjištění skutečností, které se jimi zachycují.
 
Průkaznými účetním záznamy jsou účetní doklady, které musí obsahovat:

• označení účetního dokladu,
• obsah účetního případu a jeho účastníky,
• peněžní částku nebo informaci o ceně za měrnou jednotku a vyjádření množství,
• okamžik vyhotovení účetního dokladu,
• okamžik uskutečnění účetního případu, není-li shodný s okamžikem vyhotovení účetního dokladu,
• podpisový záznam podle § 33a odst. 4 ZoÚ osoby odpovědné za účetní případ a podpisový záznam osoby odpovědné za jeho zaúčtování (může být společný pro více účetních dokladů).

Účetní zápisy (účtování) nesmí účetní jednotky provádět mimo účetní knihy, kterými jsou:

• deník, v němž účetní zápisy uspořádají z hlediska časového (chronologicky), a jímž prokazují zaúčtování všech účetních případů v účetním období,
• hlavní kniha, v níž účetní zápisy uspořádají z hlediska věcného (systematicky),
• knihy analytických účtů, v nichž podrobně rozvádějí účetní zápisy hlavní knihy,
• knihy podrozvahových účtů, ve kterých se uvádějí účetní zápisy, které se neprovádějí v deníku a hlavní knize.

Účtování o stavu a pohybu majetku a jiných aktiv, závazků a jiných pasiv, dále o nákladech a výnosech a o výsledku hospodaření se provádí pomocí směrné účtové osnovy, která určuje uspořádání a označení účtových tříd, popřípadě účtových skupin nebo i syntetických účtů. Pro vybrané účetní jednotky může směrná účtová osnova určit i uspořádání a označení analytických účtů a označení a uspořádání podrozvahových účtů.
 
Na podkladě směrné účtové osnovy jsou účetní jednotky povinny sestavit účtový rozvrh pro každé účetní období, v němž uvedou účty potřebné k zaúčtování všech účetních případů a k sestavení účetní závěrky v dané účetní jednotce.

Účetní zásady

Účetní zásady jsou ucelený soubor pravidel, které podniky udržují při vedení účetnictví, sestavování a předkládání účetních výkazů.
 
Zásada věrného a poctivého zobrazení (fair and true view) – účetní jednotka zkoumá operace dle jejich podstaty bez ohledu na její dopady (daňové, právní). Tato zásada je nadřazena všem ostatním.
 
Zásada účetní jednotky – jedná se o vymezení ekonomického celku, za který se vede účetnictví, sledují se aktiva a pasiva, účtuje se o předmětu účetnictví, předkládají se a sestavují účetní výkazy. Účetní jednotka má určitá práva a povinnosti.
 
Zásada neomezeného trvání účetní jednotky – uplatňuje se hlavně v oceňování aktiv (např. dlouhodobý hmotný majetek se odepisuje postupně po dobu několika let).
 
Zásada zjišťování hospodářského výsledku v pravidelných intervalech (periodicita) – účetní jednotka pravidelně zjišťuje a vykazuje výsledek hospodaření a svoji finanční situaci.
 
Bilanční kontinuita – konečné a počáteční zůstatky stavů rozvahových účtů mezi účetními obdobími na sebe musí navazovat.
 
Zásada objektivity účetních informací – za objektivní se považují informace doložené účetním dokladem a vztahy aktiv ověřené inventarizací.
 
Akruální princip – vyžaduje se účtování účetních případů do období, se kterým časově a věcně souvisí (jedná se o časové rozlišení nákladů a výnosů), bez ohledu na samotný tok peněz.
 
Zásada oceňování v historických cenách – majetek se oceňuje v okamžiku pořízení. Budoucí dopad cenových změn nebo pokles kupní síly peněz se nebere v úvahu.
 
Zásada stálosti metod účetnictví (konzistentnost) – účtování operací, oceňování a odpisování aktiv a náplň jednotlivých položek výkazů jsou v jednotlivých letech stejné (konzistentní), zaručuje se srovnatelnost z hlediska času.
 
Zásada opatrnosti – v účetnictví se vykazují a do výše zisku promítají všechny předpokládané a očekávané ztráty, rizika a znehodnocení majetku, i když ještě nenastaly a jejich výše není spolehlivě zjistitelná. Tato zásada se realizuje tvorbou rezerv a opravných položek.
 
Zásada vymezení okamžiku realizace – je to vymezení okamžiku, ve kterém je možno účtovat na účty nákladů, výnosů a rozvahové účty (např. vystavení faktury, den provedení úhrady pohledávek nebo závazků).
 
Zásada zákazu vzájemného zúčtování (kompenzace) – zákaz vzájemného vyrovnání mezi položkami výnosů a nákladů či jednotlivými položkami majetku a jeho zdroji (až na určité výjimky).
 
Přednost obsahu před formou – nejdůležitějším hlediskem je obsah účetních informací, forma je taktéž podstatná, ale je až druhořadá.

Princip podvojnosti a souvztažnosti účtů

Každá hospodářská operace vstupující do účetnictví vyvolává změnu vždy na dvou účtech stejnou částkou.
 
Příklad:
Nákup materiálu za hotové 1 000 Kč. Hospodářská operace se zaúčtuje na účty:
Materiál: +1 000 Kč
Peníze: −1 000 Kč
 
Účetní jednotky sestavují v případech stanovených zákonem o účetnictví účetní závěrku, a to k rozvahovému dni, kterým je den, kdy se uzavírají účetní knihy.
 
Účetní závěrka je nedílný celek a tvoří ji:

• rozvaha (bilance),
• výkaz zisku a ztráty,
• příloha, která vysvětluje a doplňuje informace obsažené v rozvaze a ve výkazu zisku a ztráty, zejména naplněním § 7 odst. 3 až 5 a § 19 odst. 5 a 6.

Účetní závěrka obchodních společností dále zahrnuje přehled o peněžních tocích a přehled o změnách vlastního kapitálu (kromě malých a mikro účetních jednotek). Přehled o peněžních tocích nesestavují ani účetní jednotky uvedené v § 1a písm. b) až d) ZoÚ.
 
V druhém díle „Účetnictví pro začátečníky“ se seznámíme s majetkem podniku a jeho rozdělením, s rozvahou, která patří mezi základní účetní výkazy, s pojmy aktiva a pasiva. Předmětem následujícího dílu bude i oblast oceňování majetku a závazků.

Související články:
Účetnictví pro začátečníky – 2. díl
Účetnictví pro začátečníky – 3. díl
Účetnictví pro začátečníky – 4. díl
Účetnictví pro začátečníky – 5. díl
Účetnictví pro začátečníky – 6. díl
Účetnictví pro začátečníky – 7. díl
Účetnictví pro začátečníky – 8. díl
Účetnictví pro začátečníky – 9. díl
Účetnictví pro začátečníky – 10. díl
Účetnictví pro začátečníky – 11. díl
Účetnictví pro začátečníky – 12. díl