Vlastníte podíl v obchodní společnosti a chtěli byste této společnosti fakturovat za svoje služby? V tomto článku se dozvíte, proč to nemusí být dobrý nápad, jaká jsou případná rizika, a za jakých okolností to může být obhajitelné.
Společníci velmi často řeší otázku toho, jakým způsobem dostat ze společnosti peníze na pravidelné bázi. Je důležité si uvědomit, že peněžní prostředky společnosti nenáleží společníkovi a ten s nimi nemůže volně disponovat, aniž by to nemělo daňové konsekvence. Pokud si společník v průběhu roku přeposílá peníze z firemního účtu nebo hradí soukromé výdaje firemní kartou, aniž by pro to existoval právní titul, s těmito platbami musí být zacházeno jako s půjčkou. Vzhledem k tomu, že jsou společník a jeho společnost spojenými osobami, veškeré transakce musí být uskutečňovány za obvyklé ceny, tedy tato půjčka poskytnutá společníkovi musí být úročena tržním úrokem. Ve výsledku tedy společník do společnosti více zaplatí, než obdrží. Jaké jsou tedy možnosti čerpání peněz ze společnosti, aniž by za to musel společník platit?
Podíl na zisku
Každý společník má z titulu držby obchodního podílu ve společnosti právo na výplatu podílu na zisku, nicméně výplata je možná až v okamžiku, kdy jsou splněny zákonem předepsané podmínky – například musí být splněn bilanční test, test vlastního kapitálu a test insolvence. Společníci si v průběhu roku mohou vyplácet zálohy na podíl na zisku, ale i v případě výplaty záloh na podíl musí splnit zákonné podmínky. Při výplatě podílu na zisku či zálohy na něj musí být sražena společností srážková daň, ve většině případů ve výši 15 %. Z titulu podílu na zisku je tedy možné získat ze společnosti peníze, ale pro realizaci jejich výplaty je třeba splnit zákonné podmínky a navíc, výplata těchto peněz probíhá z již zdaněného zisku společnosti daní z příjmů právnických osob, a nepředstavuje tak náklad, který by snižoval základ daně.
Příjmy ze závislé činnosti
Druhou z možností je výplata peněz na základě výkonu závislé činnosti, a to buď na základě pracovní smlouvy, dohody o pracovní činnosti či dohody o provedení práce, nebo na základě smlouvy o výkonu funkce v případě, že je společník současně členem statutárního či dozorčího orgánu. Obě varianty jsou z hlediska odvodů velmi podobné, největším rozdílem je, že zaměstnanecký poměr se řídí zákoníkem práce, zatímco výkon funkce zákonem o obchodních korporacích. Ať už si vyberete jakoukoliv z těchto dvou variant, jedná se o naprosto bezpečný způsob, jak si vyplácet peníze ze společnosti.
Fakturace
Třetí možností, která je velmi problematická, je fakturace společníka vlastní společnosti z pozice osoby samostatně výdělečně činné. Přestože je tato možnost velmi lákavá díky úspoře na odvodech na daň a zdravotní a sociální pojištění, je problematická z toho důvodu, že u činnosti společníka pro vlastní společnost se apriori předpokládá, že jde o závislou činnost. To bylo potvrzeno několika judikáty – v tomto článku uvádíme tyto dva:
7 Afs 164/2005 – 60
„Smyslem ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů je zdanit příjmy společníků a jednatelů společnosti s ručením omezeným za práci pro společnost jako příjmy ze závislé činnosti. Přitom prací pro společnost je nutno rozumět i živnostensky prováděné dodávky služeb, které jsou v souladu s předmětem podnikání společnosti, neboť touto činností (prací) společník (jednatel) objektivně naplňuje podstatu společnosti, tj. její podnikání, a získává příjem. Poskytování služeb živnostníkem, který je současně společníkem (jednatelem) odběratele je z hlediska daňového pojmově vyloučeno.“
8 Afs 57/2008 – 58
„Nejvyšší správní soud z předloženého soudního a správního spisu zjistil, že předmětem podnikatelské činnosti stěžovatele je mimo jiné projektová činnost v investiční výstavbě, poskytování právních služeb, provádění staveb včetně jejich změn, udržovacích prací na nich a jejich odstraňování a provádění trhacích prací. Důvodem nastalého sporu je skutečnost, že jednatelé, kteří jsou současně společníky stěžovatele, fakturovali své odměny za provedenou práci pro společnost jako samostatní podnikatelé, … Činnost jednatelů (společníků) provedená pro společnost se shoduje s předmětem její činnosti: … Správce daně dospěl k závěru, že tyto osoby vykonávaly vymezenou činnost jako společníci a jednatelé, a to z pozice svého postavení ve společnosti. Předmětnou fakturaci proto posoudil jako zastření skutečného stavu formálně právním ve smyslu § 2 odst. 3 a odst. 7 daňového řádu, přičemž za skutečný stav považoval výkon práce jednatelů (společníků) pro stěžovatele a za stav formálně právní pak obchodní stav mezi společností a jejími jednateli (společníky). Fakturované částky proto přehodnotil jako příjem ze závislé činnosti a funkčních požitků dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů.“
V případě, že finanční úřad při kontrole dospěje k závěru, že jde o závislou činnost, příjem společníka ze společnosti přehodnotí na příjem ze závislé činnosti a společnosti budou daň a zdravotní a sociální pojištění doměřeny, a to včetně sankcí. Z výše uvedeného plyne, že fakturace vlastní obchodní korporaci za činnosti, které má obchodní korporace v předmětu činnosti, je naprosto neprůchozí. V případě fakturace společníka za služby typu zprostředkování zakázek či ekonomické poradenství, jde opět o závislou činnost, protože se jedná o činnost, kterou by měl společník vykonávat z titulu funkce společníka/jednatele.
Fakturace společníka vlastní společnosti, pokud ji nevylučuje společenská smlouva, je možná za splnění těchto podmínek:
- uzavření řádné smlouvy (např. smlouvy o dílo) mezi společností a společníkem,
- společník coby OSVČ má jiný předmět podnikání než samotná společnost a
- při fakturaci jsou dodrženy ceny obvyklé.
Pokud nemá být fakturace společníka, který je v danou chvíli v pozici spolupracovníka, na společnost vyhodnocena jako závislá činnost, je také potřeba, aby spolupráce naplňovala tyto obecné znaky nezávislé činnosti:
- Spolupracovníci využívají své vlastní pracovní prostředky a pomůcky.
- Spolupracovníci fakturují i jiným subjektům.
- Spolupracovníci fakturují každý měsíc jinou částku odpovídající poskytnutému plnění.
- Spolupracovníci mají sídlo jinde než společnost.
- Spolupracovníci nepracují v kanceláři společnosti.
- Spolupracovníci nedostávají přímé pokyny jako zaměstnanci, fungují samostatně.
- Spolupracovníci vedou evidenci své činnosti či docházku samostatně.
- Spolupracovníci nemají určenou pracovní dobu, dovolenou ani žádné benefity typické pro zaměstnance.
- Spolupracovníci nejsou uvedeni na webu společnosti, nemají její vizitky ani pracovní e-mail s její doménou.
Výše uvedené potvrzuje tento judikát:
NSS 5/2011 pod č. 2262/2011
„Pokud společník a jednatel společnosti poskytuje společnosti služby prostřednictvím své živnosti s odlišným předmětem činnosti, kterou provozuje v samostatných provozovnách, vlastními pracovníky a na vlastní náklady, není cena společností jemu zaplacená příjmem ze závislé činnosti ve smyslu § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.“
Příklad
Pan Novotný vlastní 100% podíl ve společnosti Reklamní agentura, s. r. o. Jak název napovídá, společnost poskytuje reklamní a marketingové služby. Pan Novotný má mimo to živnostenský list na truhlářství. Truhlářským činnostem se věnuje ve své dílně, kterou má vybudovanou ve svém rodinném domě. V rámci modernizace prostor společnosti vyrobil pro společnost pracovní stoly. Může vlastní společnosti za vyrobený nábytek fakturovat? Plynou z toho pro něj nějaká rizika?
Vzhledem k tomu, že pan Novotný má jako fyzická osoba jiný předmět podnikání než jeho společnost, může společnosti fakturovat za své služby, které s předmětem podnikání společnosti nesouvisí. Z této fakturace pro něj žádná rizika neplynou, protože výroba nábytku ve vlastní dílně nenaplňuje znaky závislé činnosti.
Článek byl připravený ve spolupráci se společností SLUTO s.r.o.
Nezapomeňte si přečíst:
Sledujte nás
Zanechte komentář
Diskuse neslouží jako právní, daňová či účetní poradna. Je vyhrazena pro vzájemnou komunikaci čtenářů.
Pro přidání komentáře se přihlaste.