Odstupné ve veřejné správě: kdo má na ně nárok a kolik může dostat

Ne každý zaměstnanec je na tom stejně

Ve veřejné správě existují dvě skupiny zaměstnanců. Jedni jsou úředníci, kteří vykonávají správní činnosti – rozhodují, kontrolují, připravují podklady nebo spravují veřejné prostředky. Druhou skupinou jsou ostatní zaměstnanci, například technické nebo servisní pozice.

Rozdíl mezi nimi je zásadní. Zatímco „ostatní“ zaměstnanci se řídí jen zákoníkem práce, u úředníků se k němu přidává ještě speciální úprava. A právě u odstupného to může znamenat vyšší částky.

Kolik může zaměstnanec dostat

Když zaměstnanec končí z organizačních důvodů, například kvůli zrušení pracovního místa, vzniká mu nárok na odstupné podle zákoníku práce. Jeho výše se odvíjí od délky pracovního poměru a v praxi jde o jeden až tři průměrné měsíční výdělky. To je zákonné minimum, které může zaměstnavatel ještě navýšit.

U úředníků ale tímhle částka často nekončí. Pokud odcházejí ze stejných organizačních důvodů, mají nárok i na další odstupné podle zákona o úřednících. To se přičítá k základnímu odstupnému a může znamenat další dva až čtyři měsíční platy navíc.

V praxi tak není výjimkou, že zaměstnanec dostane odstupné na pět nebo i více průměrných výdělků. Právě tady je rozdíl mezi veřejnou správou a soukromým sektorem nejvíc viditelný.

Kdy vzniká nárok na odstupné?

Rozhodující je vždy důvod ukončení pracovního poměru. Nárok na odstupné vzniká typicky při organizačních změnách – ať už formou výpovědi, nebo dohody.

Ne každá změna pozice ale automaticky znamená nárok na odstupné. Typickým příkladem je odvolání z vedoucího místa. Pokud nejde o skutečnou organizační změnu, odstupné nevzniká.

Praxe přináší i situace, které nejsou úplně intuitivní. Pokud zaměstnanec okamžitě zruší pracovní poměr, například kvůli nevyplacené mzdě nebo zdravotním důvodům, nedostává klasické odstupné, ale náhradu mzdy ve výši odpovídající výpovědní době, zpravidla za dva měsíce.

Stejně tak platí, že pokud se zaměstnanec vrátí ke stejnému zaměstnavateli dřív, než uplyne doba určená podle počtu násobků průměrných výdělků, z nichž byla odvozena výše odstupného, musí jeho část vrátit. Týká se to i návratu na dohodu, nejen do klasického pracovního poměru.

Smluvní odstupné

Zákon nastavuje minimum, ale horní hranici neurčuje. Zaměstnavatel tak může sjednat vyšší odstupné nebo ho rozšířit i na jiné situace. Vedle toho se v praxi objevuje i tzv. odchodné – dodatečná peněžitá výhoda při odchodu ze zaměstnání. Podmínky si zaměstnavatel stanoví sám, ať už ve vnitřním předpisu nebo ve smlouvě.

Na závěr ještě jedna praktická informace: odstupné nepodléhá odvodům na sociální ani zdravotní pojištění, takže ve srovnání s běžnou mzdou jde o finančně „čistší“ příjem.

Podrobnější informace o tomto tématu najdete v novém čísle časopisu Svazu účetních České republiky – Účetnictví nevýdělečných organizací a obcí. Časopis obsahuje nejen konkrétní citace zákonů s vysvětlením, ale především praktické příklady, které vám pomohou správně postupovat a vyhnout se chybám.

Díky partnerství POHODA & Svaz účetních ČR máte klíčové informace na dosah.