Digitální platformy a pracovní právo: co změní připravovaná transpozice evropské směrnice

S různými podobami digitálních platforem se setkáváme každý den – rozvoz jídla, přepravní služby, online překlady, marketingové činnosti nebo krátkodobé služby zajišťované prostřednictvím aplikací dnes využívají desetitisíce lidí. Jak to ale ovlivňuje ty, kteří skrz ně pracují?

I. Co je platformová práce?

Právě na tuto problematiku reaguje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2831 o zlepšení pracovních podmínek při práci prostřednictvím platformy, kterou nyní Česká republika připravuje k transpozici prostřednictvím návrhu zákona o platformové práci. Návrh byl dne 26. 3. 2026 předložen do meziresortního připomínkového řízení (ke dni 27. 4. 2026 byl ukončen sběr připomínek) a přináší řadu významných změn nejen pro digitální platformy, ale i pro oblast pracovního práva jako celek.

Návrh zákona vychází z předpokladu, že digitální pracovní platforma organizuje výkon práce prostřednictvím elektronických prostředků a současně využívá automatizované systémy k řízení či kontrole pracovníků (§ 2 odst. 1 zákona o platformové práci). Typicky se jedná o platformy typu Uber, Bolt, Wolt, Foodora či různé online zprostředkovatele služeb.

Platformová ekonomika je součástí širšího konceptu tzv. ekonomiky sdílení. Ta označuje model, v němž online platformy propojují poskytovatele služeb a jejich uživatele a umožňují dočasné využívání služeb nebo zdrojů. Významnou charakteristikou platformové práce je vysoká míra flexibility, ale zároveň i silná role algoritmického řízení.

Právě algoritmické řízení představuje jednu z nejdiskutovanějších oblastí. Platformy totiž často prostřednictvím aplikací určují pořadí zakázek, vyhodnocují výkon pracovníků, stanovují podmínky odměňování nebo mohou pracovníkům omezit přístup do aplikace. Ačkoli pracovníci formálně vystupují jako osoby samostatně výdělečně činné, v některých případech jejich postavení vykazuje znaky závislé práce.

II. Proč Evropská unie novou úpravu přijímá?

Evropská unie dlouhodobě upozorňuje na to, že řada osob pracujících prostřednictvím digitálních platforem se nachází v právně nejistém postavení. Formálně sice vystupují jako OSVČ, avšak fakticky mohou být ve vztahu ekonomické i organizační závislosti vůči platformě. Cílem evropské směrnice proto není zákaz platformové práce ani omezení flexibility, ale zejména nastavení předvídatelnějších pravidel a ochrany pracovníků tam, kde platforma vykonává vůči pracovníkům významnou kontrolu.

Podle dostupných studií pracuje prostřednictvím digitálních platforem v České republice přibližně 145 000 lidí měsíčně. Právě rostoucí význam tohoto segmentu trhu práce byl jedním z hlavních důvodů přijetí nové evropské úpravy.

Přečtěte si také:

• Péče o děti zvýší důchod výhodněji
  Autor: Redakce
• DPH u transakcí se spojenými osobami
  Autor: Barbora Patočková, Lukáš Eisenwort
• Přehledy pro OSSZ a zdravotní pojišťovny – jak na ně v roce 2026
  Autor: Ing. Radek Bílý, QÚD
• ČSSZ změnila nastavení zmocnění pro účetní firmy
  Autor: Redakce
• Digitální platformy a pracovní právo: co změní připravovaná transpozice evropské směrnice
  Autor: JUDr. Kateřina Musilová

III. Nová definice závislé práce

Jednou z nejvýznamnějších změn návrhu zákona je úprava definice závislé práce v zákoníku práce. Současná právní úprava vychází ze čtyř základních znaků závislé práce (výkon práce ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a osobně zaměstnancem – § 2 odst. 1 zákoníku práce ve znění k 25. 5. 2026), návrh zákona však počítá s určitou redefinicí tohoto konceptu.

Nově má být důraz kladen zejména na dva hlavní znaky:

• výkon práce ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance,
• výkon práce jménem zaměstnavatele.

Návrh zákona definuje závislou práci takto:

§ 2

(1) Závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance a jménem zaměstnavatele.

(2) Vztahem nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance je, pokud

a) zaměstnavatel organizuje práci,

b) zaměstnavatel dohlíží nad výkonem práce zaměstnance,

c) zaměstnanec vykonává práci podle pokynů zaměstnavatele a

d) zaměstnanec vykonává práci v pracovní době.

§ 2a

Závislá práce musí být vykonávána zaměstnancem pro zaměstnavatele osobně, za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.

Vztah nadřízenosti a podřízenosti má být tedy dále konkretizován prostřednictvím několika podznaků, mezi které patří zejména organizace práce zaměstnavatelem, dohled nad výkonem práce, plnění pokynů zaměstnavatele a výkon práce v pracovní době.

Právě otázka pracovní doby může být v praxi klíčová. Flexibilita bývá totiž jedním z hlavních argumentů digitálních platforem i samotných pracovníků pro zachování obchodního charakteru spolupráce.

„Platformová ekonomika stojí na oboustranné flexibilitě. Pro stovky tisíc lidí na digitálních platformách je klíčové, aby se mohly svobodně rozhodnout, kdy a jakou zakázku přijmou a jak intenzivně chtějí pracovat. Oceňujeme, že ministerstvo tento princip moderního způsobu práce respektuje a minimalizuje zásahy do svobody každého člověka,“ uvádí Tomáš Prouza, prezident SOCR ČR.

IV. Vyvratitelná domněnka pracovněprávního vztahu

Nejvýznamnější novinkou připravované úpravy je zavedení vyvratitelné právní domněnky existence pracovněprávního vztahu mezi platformou a platformovým pracovníkem. Pokud budou naplněny skutečnosti nasvědčující tomu, že platforma pracovníka fakticky řídí a kontroluje, bude se předpokládat existence pracovněprávního vztahu. Důkazní břemeno se následně přesune na platformu, která bude muset prokázat, že se o závislou práci nejedná.

Tato změna může mít pro digitální platformy zásadní dopady. Dosud totiž nesli důkazní břemeno převážně pracovníci nebo orgány inspekce práce. Nově se procesní situace významně obrací.

Domněnka pracovněprávního vztahu má být upravena v § 9 zákona o platformové práci, dle kterého se má za to, že platformový pracovník je v základním pracovněprávním vztahu k platformě nebo ke zprostředkovateli, pokud jsou dány skutečnosti, které důvodně značí, že došlo k naplnění znaků závislé práce podle § 2 odst. 1 zákoníku práce, ledaže platforma nebo zprostředkovatel prokáže, že alespoň jeden znak naplněn není (§ 4 zákona o platformové práci).

V. Případ Uber

Debata o postavení pracovníků digitálních platforem není nová. Jedním z nejvýznamnějších případů posledních let se staly spory společnosti Uber, kde Soudní dvůr Evropské unie a londýnský pracovněprávní tribunál řešily povahu této společnosti i právní vztahy vznikající v rámci používání aplikace Uber (zejména ve dvou soudních případech, a to Asociación Profesional Elite Taxi v Uber Systems Spain SL, a dále ve věci Aslam, Farrar a ostatní v. Uber B. V., Uber London Ltd. a Uber Britannia Ltd. Jako další případy můžeme uvést např. také rozhodnutí ve věci Dewhurst v Citysprint UK Ltd z 5. 1. 2017, sp. zn. ET/2202512/2016, nebo rozhodnutí ve věci Pimlico Plumbers Ltd & Anor v Smith z 10. 2. 2017, sp. zn. EWCA Civ 51). Britské soudy řešily otázku, zda jsou řidiči Uberu skutečně samostatnými podnikateli, nebo zda mají postavení pracovníků požívajících pracovněprávní ochrany. Argumentace společnosti Uber byla založena zejména na tom, že řidiči mohou aplikaci kdykoli vypnout, nejsou povinni přijímat jednotlivé jízdy a mohou současně využívat i jiné platformy (bod 83 rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 10. 11. 2017 ve věci Aslam, Farrar v. Uber B. V., Uber London Ltd, Uber Britannia Ltd.).

Soudní dvůr Evropské unie však významně přihlížel k faktickému fungování systému. Zdůraznil, že „zprostředkovatelská služba, která umožňuje přenos informací o rezervaci přepravní služby mezi cestujícím a neprofesionálním řidičem používajícím vlastní vozidlo, který přepravu uskuteční, prostřednictvím aplikace pro chytrý telefon, v zásadě splňuje kritéria k tomu, aby mohla být považována za „službu informační společnosti (…) V tomto ohledu z informací, které má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že zprostředkovatelská služba společnosti Uber spočívá na výběru neprofesionálních řidičů využívajících vlastní vozidla, jimž tato společnost poskytuje aplikaci, bez níž by tito řidiči neposkytovali přepravní služby, a osoby, které se potřebují přemístit po území města, by nevyužily služeb uvedených řidičů. Společnost Uber má navíc rozhodující vliv na podmínky služeb poskytovaných takovými řidiči. Pokud jde o posledně uvedený aspekt, zdá se zejména, že Uber prostřednictvím stejnojmenné aplikace stanovuje přinejmenším maximální cenu přepravy, že tuto cenu od zákazníků inkasuje, aby z ní následně část vyplatila neprofesionálnímu řidiči vozidla, a že vykonává určitou kontrolu kvality vozidel a jejich řidičů, jakož i chování posledně uvedených, která může případně vést k jejich vyloučení. Tato zprostředkovatelská služba tedy musí být považována za nedílnou součást komplexní služby, jejíž hlavní složkou je přepravní služba.“ Soudní dvůr Evropské unie tedy dovodil, že Uber nevystupuje pouze jako neutrální digitální zprostředkovatel služeb (rozsudek SDEU ze dne 20. 12. 2017, Asociación Profesional Elite Taxi v Uber Systems Spain SL, sp. zn. C-434/15).

Britské soudy nakonec dospěly k závěru, že řidiči Uberu vykonávají práci pro společnost Uber a mají nárok alespoň na základní pracovněprávní ochranu, zejména s ohledem na míru kontroly, kterou společnost Uber nad svými řidiči vykonává (rozhodnutí ze dne 28. 10. 2016 ve věci Aslam, Farrar v. Uber B. V., Uber London Ltd, Uber Britannia Ltd, sp. zn. 2202550/2015).

Tyto rozdílné přístupy dobře ukazují, proč se Evropská unie snaží vytvořit jednotnější rámec pro posuzování platformové práce.

VI. Algoritmické řízení a ochrana osobních údajů

Významnou část návrhu zákona tvoří také pravidla týkající se automatizovaných systémů a algoritmického řízení. Digitální platformy budou nově povinny informovat pracovníky o používání automatizovaných systémů, které například:

• přidělují zakázky,
• monitorují výkon pracovníků,
• hodnotí pracovníky,
• rozhodují o omezení přístupu do aplikace,
• ovlivňují výši odměny.

Návrh zákona zároveň posiluje požadavky na lidský dohled nad automatizovaným rozhodováním a omezuje zpracování některých osobních údajů pracovníků. Tato oblast reaguje na dlouhodobou kritiku netransparentního fungování algoritmů digitálních platforem. Právě způsob přidělování zakázek nebo stanovování odměn bývá častým předmětem sporů mezi platformami a pracovníky.

VII. Nové povinnosti pro platformy a zprostředkovatele

Připravovaná úprava zavádí také nové povinnosti pro samotné platformy a zprostředkovatele platformové práce. Pokud platformový pracovník nevstupuje do vztahu přímo s platformou, ale prostřednictvím zprostředkovatele, budou platforma a zprostředkovatel v některých případech odpovídat společně a nerozdílně (§ 7 odst. 1 zákona o platformové práci).

Návrh zákona dále počítá s novými informačními povinnostmi vůči orgánům veřejné moci, inspekci práce i zástupcům zaměstnanců. Zavádějí se také nové skutkové podstaty přestupků a sankce za porušení povinností.

V praxi tak budou platformy nuceny výrazně důkladněji nastavovat smluvní vztahy, interní procesy i dokumentaci.

Připravovaná právní úprava vyvolává rozsáhlou odbornou debatu. Kritici upozorňují, že příliš přísná regulace může ohrozit flexibilní formy práce, které mnoha pracovníkům vyhovují. Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR například upozorňuje, že značná část platformových pracovníků preferuje právě možnost samostatně si organizovat pracovní dobu a kombinovat práci pro více platforem současně.

Na druhé straně nelze přehlížet, že některé platformové modely skutečně vykazují znaky závislé práce a pracovníci se mohou nacházet v ekonomicky slabším postavení bez odpovídající ochrany. Klíčovou otázkou proto bude nalezení rovnováhy mezi flexibilitou moderních forem práce a ochranou pracovníků.

VIII. Co bude následovat?

Návrh zákona bude projednáván Legislativní radou vlády, vládou a Parlamentem České republiky.

Účinnost zákona je navrhována od 1. prosince 2026, tedy těsně před uplynutím transpoziční lhůty evropské směrnice.

Již nyní je však zřejmé, že připravovaná úprava může významně ovlivnit fungování digitálních platforem, postavení platformových pracovníků i samotné pojetí závislé práce v českém pracovním právu.