Paušální daň – pro koho se hodí a pro koho ne

Paušální daň je určena osobám samostatně výdělečně činným, jejichž roční příjmy ze samostatné činnosti nepřesahují 2 000 000 Kč a které nejsou plátci DPH ani jim nevznikla povinnost k registraci k DPH. Výjimkou je registrační povinnost identifikované osoby, která sama o sobě vstupu do paušálního režimu nebrání.

Základní myšlenka paušálního režimu je jednoduchá. Podnikatel odvádí finančnímu úřadu jednu měsíční částku, ve které je zahrnuta daň z příjmů, sociální a zdravotní pojištění. Jestliže splní všechny zákonné podmínky, nemusí po skončení roku podávat daňové přiznání ani přehledy pro správu sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovnu.

Nevýhodou paušálního režimu je skutečnost, že nelze uplatnit položky odčitatelné od základu daně, ani slevy na dani.

Základní podmínky paušálního režimu

Do paušálního režimu může vstoupit OSVČ, která zejména:

• má příjmy ze samostatné činnosti nejvýše 2 000 000 Kč,
• není plátcem DPH,
• nemá k počátku zdaňovacího období příjmy ze zaměstnání zdaňované zálohovou daní,
• není společníkem veřejné obchodní společnosti ani komplementářem komanditní společnosti,
• není vůči ní vedeno insolvenční řízení,
• včas podá oznámení o vstupu do paušálního režimu.

Příjmy ze zaměstnání, které jsou zdaňovány srážkovou daní, vstupu do paušálního režimu nebrání. Poplatník může mít vedle podnikání také některé příjmy z kapitálového majetku, nájmu nebo ostatní příjmy. Aby však jeho výsledná daň mohla zůstat rovna paušální dani, nesmí úhrn těchto zdanitelných příjmů, které nejsou zdaňovány srážkou, překročit 50 000 Kč za rok. Podmínky paušálního režimu upravují zejména § 2a a § 7a zákona o daních z příjmů.

Paušální režim současně neznamená, že podnikatel nemusí vést žádné záznamy. Stále musí být schopen doložit výši svých příjmů a případně také jejich rozdělení podle jednotlivých druhů činnosti. To je důležité zejména při posuzování, zda splnil podmínky zvoleného pásma a také v případě, že jeho daň není rovna paušální dani a je tedy povinen podat daňové přiznání (například ostatní příjmy jsou větší než 50 000 Kč za rok).

Pásma paušální daně

Výše paušální zálohy závisí na zvoleném pásmu. Zařazení do pásma se neposuzuje jen podle celkové výše příjmů. U příjmů nad 1 000 000 Kč je důležitý také druh činnosti a sazba výdajového paušálu, kterou by bylo možné k příjmům uplatnit.

Tabulka 1 – Výše paušální daně v roce 2026

V prvním pásmu byla původně pro rok 2026 stanovena měsíční záloha ve výši 9 984 Kč. Na základě změny odvodů OSVČ na důchodové pojištění byla od července 2026 snížena na 9 162 Kč. Snížení se uplatní zpětně od 1. ledna 2026. Poplatníkům, kteří za leden až červen hradili původní částku, proto vznikl přeplatek 4 932 Kč. Platby ve druhém a třetím pásmu se nezměnily.

Do prvního pásma může patřit poplatník s příjmy do 1 000 000 Kč bez ohledu na druh činnosti. Při příjmech do 1 500 000 Kč musí alespoň 75 % příjmů tvořit činnosti, u nichž lze uplatnit výdajový paušál 60 % nebo 80 %. Při příjmech do 2 000 000 Kč lze první pásmo využít jen tehdy, jestliže alespoň 75 % příjmů pochází z činností s možným osmdesátiprocentním výdajovým paušálem.

Druhé pásmo je dostupné při příjmech do 1 500 000 Kč bez ohledu na druh činnosti. Při příjmech do 2 000 000 Kč musí alespoň 75 % příjmů tvořit činnosti s možným výdajovým paušálem 60 % nebo 80 %. Třetí pásmo je určeno pro příjmy do 2 000 000 Kč bez ohledu na charakter činnosti.

Pro koho se paušální daň hodí

Největší předností paušálního režimu je omezení administrativy. Podnikatel hradí jednu pravidelnou platbu a při splnění podmínek nemusí podávat daňové přiznání ani pojistné přehledy. Výhodou je také to, že dopředu zná svou měsíční platbu a nemusí po skončení roku počítat s výraznějším doplatkem daně nebo pojistného.

Paušální režim může být zajímavý pro OSVČ, které mají nízké skutečné náklady. Typicky může jít o některé poradenské, odborné nebo svobodné profese, u nichž lze uplatnit pouze čtyřicetiprocentní výdajový paušál. V běžném režimu těmto osobám zůstává poměrně vysoký zisk, ze kterého se vypočítává nejen daň, ale také sociální a zdravotní pojištění.

U osob s nízkými příjmy je potřeba rozlišovat administrativní a finanční výhodnost. Z pohledu administrativy může být paušální daň přínosná i pro drobného podnikatele. Z pohledu celkové výše odvodů však bývá při nízkém zisku často levnější běžný režim, protože daň z příjmů může být po uplatnění základní slevy na poplatníka nulová.

Paušální daň se zpravidla hodí především osobám, které neuplatňují daňové zvýhodnění na děti, nemají významnější odpočty úroků z úvěru na bydlení, neposkytují vyšší dary a nevyužívají další nezdanitelné části základu daně.

Pro koho se paušální daň nehodí

Rodiny s dětmi

Podnikatel, jehož daň je rovna paušální dani, nemůže samostatně uplatnit daňové zvýhodnění na vyživované děti. V běžném režimu přitom může toto zvýhodnění významně snížit daňovou povinnost a při splnění podmínek může vést také ke vzniku daňového bonusu.

Paušální režim proto bývá méně výhodný zejména pro rodiny s více dětmi. Situace může být jiná, pokud daňové zvýhodnění na děti v plné výši uplatňuje druhý z rodičů.

Poplatníci splácející hypotéku nebo poskytující dary

V běžném režimu lze při splnění zákonných podmínek odečítat od základu daně úroky z úvěru použitého na financování bytových potřeb. Obdobně lze uplatnit hodnotu darů, respektive bezúplatných plnění poskytnutých na zákonem vymezené účely.

V paušálním režimu se tyto odpočty při stanovení paušální daně neprojeví. Čím vyšší částky by mohl poplatník v běžném režimu odečíst, tím větší může být finanční nevýhoda paušální daně.

Vedlejší OSVČ s nízkým ziskem

U vedlejší samostatné činnosti může být běžný režim podstatně výhodnější. Některé vedlejší OSVČ nemusí dodržovat minimální vyměřovací základ sociálního pojištění a jejich zdravotní pojištění se odvíjí od skutečně dosaženého zisku.

Paušální daň je naopak pevně stanovena podle zvoleného pásma. Osoba, která podniká pouze v malém rozsahu vedle zaměstnání, studia, důchodu nebo péče o dítě, by tak mohla zaplatit výrazně více, než by odpovídalo jejímu skutečnému zisku. Některé skupiny OSVČ skutečně nejsou povinny dodržovat minimální vyměřovací základ zdravotního pojištění.

Porovnání paušální daně a výdajového paušálu

Paušální daň a výdajový paušál nejsou totéž. Paušální daň je zvláštní režim, ve kterém podnikatel odvádí pevnou měsíční platbu. Výdajový paušál je pouze způsob, jakým OSVČ stanoví své daňové výdaje v běžném daňovém přiznání.

Podle druhu činnosti lze nejčastěji uplatnit výdaje ve výši 80 %, 60 % nebo 40 % dosažených příjmů. Výše výdajového paušálu má zásadní vliv na výsledný zisk, a tím také na daň z příjmů a pojistné.

Následující propočty vycházejí z těchto předpokladů:

• hlavní samostatná činnost po celý rok 2026,
• poplatník není začínající OSVČ se sníženým minimálním vyměřovacím základem,
• uplatňuje pouze základní slevu na poplatníka,
• neuplatňuje děti, úroky z hypotéky, dary ani jiné odpočty,
• nemá příjmy ze zaměstnání ani jiné zdanitelné příjmy,
• neplatí dobrovolné nemocenské pojištění,
• v paušálním režimu využije nejnižší pásmo, jehož podmínky splňuje.

Výpočty běžného režimu zahrnují daň z příjmů, důchodové a zdravotní pojištění a respektují minimální pojistné platné pro hlavní samostatnou činnost v roce 2026 po přijatém snížení odvodů. Tedy 5 005 Kč sociální pojištění a 3 306 Kč zdravotní pojištění.

Tabulka 2 – Činnosti s výdajovým paušálem 80 %

U činností s osmdesátiprocentním výdajovým paušálem zůstává zisk poměrně nízký. Při příjmech 500 000 Kč a 1 000 000 Kč proto vychází běžný režim levněji. Paušální daň zde může dávat smysl spíše kvůli jednodušší administrativě. Při vyšších příjmech již v modelovém výpočtu začíná být mírně výhodnější.

Tabulka 3 – Činnosti s výdajovým paušálem 60 %

U běžných živností s šedesátiprocentním paušálem se finanční výhodnost paušální daně projevuje dříve. Při příjmech 1 000 000 Kč již modelově přináší úsporu přes 23 000 Kč. Při příjmech 2 000 000 Kč musí poplatník využít druhé pásmo, přesto v uvedeném příkladu zůstává paušální daň levnější.

Tabulka 4 – Činnosti s výdajovým paušálem 40 %

Nejvýrazněji vychází paušální režim ve prospěch osob, které mohou uplatnit pouze čtyřicetiprocentní výdajový paušál. Jejich zisk představuje 60 % příjmů, takže v běžném režimu poměrně rychle rostou odvody na daň i pojistné.

Tabulky však představují pouze základní model. Jakmile podnikatel uplatňuje děti, úroky z hypotéky, dary nebo jiné odpočty, běžný režim se pro něj stává výhodnější. Výsledek může ovlivnit také vedlejší charakter činnosti, kratší doba podnikání, souběh různých druhů příjmů nebo skutečnost, že poplatník nemusí dodržovat minimální vyměřovací základ.

Článek byl připraven ve spolupráci s daňovým poradcem Ing. Radkem Bílým, evidenční číslo 00098.