Vliv oceňování na vypovídací schopnost účetní závěrky

Oceňování jako součást koncepčního rámce

Moderní účetní systémy nestojí pouze na záznamech o transakcích. Vycházejí z koncepčního rámce, který definuje účel účetního výkaznictví, informační potřeby uživatelů a kvalitativní znaky účetních informací. Oceňování se v tomto rámci prolíná s definicemi aktiv, dluhů, nákladů a výnosů, s pravidly pro uznání i s vymezením tzv. uchování kapitálu.

Právě volba přístupu k uchování kapitálu ukazuje, jak zásadní roli má oceňování při určování zisku. Tradiční nominální pojetí pracuje s historickými cenami – je spolehlivé a srozumitelné, avšak nezohledňuje změny cenových hladin. Věcné pojetí kapitálu naopak reflektuje, jakou částku by podnik potřeboval k zachování svého výrobního potenciálu v reálných cenách. Podle toho se mění i interpretace toho, co lze považovat za skutečný zisk.

IFRS: Jak mezinárodní standardy pracují s oceňováním

Mezinárodní standardy účetního výkaznictví staví oceňování na pevném koncepčním základu. Koncepční rámec vysvětluje, z jakých oceňovacích bází lze vybírat – od historické ceny až po reálnou hodnotu nebo hodnotu z užívání – a proč některé varianty poskytují vhodnější informace než jiné.

IFRS nepracují s jedním univerzálním přístupem. Ocenění se vždy volí tak, aby výsledná informace odpovídala tomu, co dané aktivum či dluh skutečně představuje. Jednotlivé standardy tuto logiku dále rozvíjejí:

• IAS 2 definuje, že zásoby mají být vykázány pořizovací cenou nebo čistou realizovatelnou hodnotou podle toho, která je nižší.
• IFRS 15 zdůrazňuje transakční cenu a okamžik splnění výkonové povinnosti.
• IFRS 16 zavádí právo užívání a leasingový dluh, oba stanovené jako současná hodnota budoucích leasingových plateb.
• IAS 40 umožňuje oceňovat investice do nemovitostí buď pořizovací cenou, nebo reálnou hodnotou.
• IAS 41 používá reálnou hodnotu sníženou o náklady na prodej u biologických aktiv.
• IFRS 3, IFRS 5 a IFRS 9 pracují ve specifických situacích s přesně definovanými variantami reálné hodnoty nebo amortizovaných nákladů.

To přináší různorodost, ale zároveň logiku: IFRS sledují, jaké informace uživatel účetní závěrky potřebuje, a podle toho volí oceňovací přístup. Proto se reálná hodnota používá tam, kde odpovídá skutečnému chování aktiva na trhu, a naopak historická cena tam, kde je stabilnější a spolehlivější.

České účetní předpisy a jejich limity

Česká legislativa pracuje s oceňováním tradičněji a je oproti IFRS výrazně konzervativnější. Základem je historická cena a jmenovitá hodnota, přičemž reálná hodnota se uplatňuje jen v jasně vymezených případech.

Prvotní ocenění podle ZoÚ

Zákon vychází zejména z pořizovací ceny a vlastních nákladů. Přitom:

• Pořizovací cena zahrnuje nabývací výdaj i vedlejší náklady.
• Vlastní náklady se definují široce, což může v praxi vést k různým interpretacím.
• Jmenovitá hodnota není zákonem definována, což vytváří riziko nejednotné aplikace.

Reprodukční pořizovací cena se používá jen tam, kde pořizovací výdaj nelze určit.

Oceňování k rozvahovému dni

Klíčová je zásada opatrnosti. Účetní jednotka má promítnout:

• pouze zisky skutečně dosažené,
• všechna předvídatelná rizika a možné ztráty známé k okamžiku sestavení účetní závěrky,
• snížení hodnoty bez ohledu na hospodářský výsledek.

Reálná hodnota se používá jen u taxativně vymezených položek: vybraných cenných papírů, derivátů, zajištěných položek, technických rezerv či některých pohledávek.

Celkově tak české předpisy pracují s aktuální hodnotou velmi úzce, a především v případech, kde to vyžaduje jiný právní předpis nebo specifická povaha nástroje.

Kam směřuje nový zákon o účetnictví

Ministerstvo financí připravuje nový zákon o účetnictví, který má modernizovat celý systém a přiblížit jej mezinárodním standardům. Významná část navržených změn se týká právě oceňování.

NZoÚ mimo jiné:

• ruší reprodukční pořizovací cenu a zavádí reálnou hodnotu jako náhradní řešení, pokud není znám pořizovací výdaj,
• omezuje použití jmenovité hodnoty pouze na peníze a ceniny,
• mění způsob oceňování pohledávek a dluhů podle jejich splatnosti – krátkodobé budou oceňovány nominálními peněžními toky, dlouhodobé jejich současnou hodnotou,
• zpřesňuje vymezení pořizovacího výdaje a vedlejších nákladů souvisejících s uvedením aktiva do stavu způsobilého k používání,
• zavádí možnost přeceňovat stálá hmotná aktiva reálnou hodnotou podobně jako IAS 16,
• rozšiřuje okruh položek oceňovaných reálnou hodnotou, zejména v případě investičních a finančních aktiv.

Nový zákon také nově definuje odpisy — musí být stanoveny systematicky a se zohledněním zbytkové hodnoty, což lépe odpovídá mezinárodní praxi.

Úlevy pro nejmenší účetní jednotky

Součástí návrhu jsou i úlevy pro mikro a malé účetní jednotky. Ty nebudou muset používat následné oceňování reálnou hodnotou a u prvotního ocenění mohou nahradit současnou hodnotu jmenovitou částkou peněžních toků. Podmínkou je jednotné uplatnění zvolené úlevy na všechny relevantní položky.

Proč na oceňování tolik záleží

Volba oceňovací základny může zásadně změnit podobu výsledovky i rozvahy. Ovlivňuje výši aktiv, vlastní kapitál, zisk i ukazatele finanční analýzy. Odpisy či opravné položky se promítají do nákladů, a tím i do zisku, a mění strukturu bilančních položek, které investoři a věřitelé sledují.

Rozdílné oceňovací metody proto mohou vést k různým závěrům o finanční situaci účetní jednotky, aniž by se změnila její skutečná výkonnost. Právě proto se moderní účetní úpravy zaměřují na to, aby oceňování co nejlépe zachytilo ekonomickou realitu a aby uživatelé účetní závěrky rozuměli tomu, jak byly jednotlivé položky oceněny.

Podrobnější informace o oceňování najdete v srpnovém čísle časopisu Svazu účetních České republiky – Metodické aktuality. Časopis obsahuje nejen konkrétní citace zákonů s vysvětlením, ale především praktické příklady, které vám pomohou správně postupovat a vyhnout se chybám.

Díky partnerství POHODA & Svaz účetních ČR máte klíčové informace na dosah.