Problematika zachycení nevyplacených odměn zaměstnancům či managementu patří mezi časté a zároveň nejednoznačné oblasti účetnictví. Na konci účetního období vzniká otázka, zda tyto závazky vykázat prostřednictvím dohadných účtů pasivních, nebo formou rezerv.
Rezervy reflektují princip opatrnosti a slouží k zachycení budoucích závazků, u nichž existuje nejistota nejen ve výši, ale často i v samotném okamžiku jejich vzniku nebo vypořádání. Rezervy tedy představují kvantifikovaný odhad budoucího výdaje, který souvisí s událostmi běžného období, avšak jeho realizace není zcela jistá.
Oproti tomu dohadné položky pasivní vycházejí ze zásady akruálního principu, tedy věcné a časové souvislosti nákladů a výnosů. Používají se v situacích, kdy závazek nepochybně existuje a vztahuje se k danému účetnímu období, avšak není dosud známá jeho přesná výše. Typicky jde o případy, kdy účetní jednotka disponuje dostatečnými informacemi o vzniku závazku, ale chybí jí finální doklad nebo přesné vyčíslení.
Z pohledu daně z příjmů mají rezervy a dohadné položky pasivní odlišný režim. Rezervy jsou daňově uznatelné pouze tehdy, pokud splňují podmínky stanovené zákonem č. 593/1992 Sb. (zákon o rezervách), jinak jsou pouvažovány za daňově neuznatelné náklady. Naopak dohadné položky pasivní mohou být při splnění obecných podmínek daňově účinné, i když jejich přesná výše není známa. Rozhodnutí o jejich použití by však mělo vycházet z ekonomické podstaty závazku, nikoliv daňové optimalizace.
Rozhodování mezi těmito dvěma nástroji je zásadní zejména u odměn a bonusů zaměstnanců. Pokud zaměstnanci vznikl k rozvahovému dni právní nárok na odměnu, například na základě splnění předem definovaných kritérií, jedná se o existující závazek. V takovém případě je správné využít dohadnou položku pasivní, a to i tehdy, pokud k formálnímu schválení dochází až v následujícím období.
Naopak u nenárokovaných odměn, které závisí na rozhodnutí vedení společnosti po skončení účetního období, nelze k rozvahovému dni jednoznačně potvrdit existenci závazku. V těchto případech je vhodnější tvorba rezervy, jelikož účetní jednotka pouze předpokládá budoucí výdaj, aniž by měla jistotu jeho realizace.
Volba mezi dohadnou položkou pasivní a rezervou představuje významné odborné rozhodnutí, které musí vycházet z podstaty konkrétní účetní situace. Oba nástroje slouží k zachycení závazků, liší se však mírou jistoty a charakterem nejistoty. Správná aplikace těchto institutů je klíčová pro zajištění věrného a poctivého obrazu účetnictví. V případě významných položek je navíc nezbytné jejich použití adekvátně vysvětlit v příloze k účetní závěrce, aby byla zajištěna transparentnost pro její uživatele.
Článek byl připravený ve spolupráci se společností EKP Advisory, s.r.o.
Sledujte nás
Zanechte komentář
Diskuse neslouží jako právní, daňová či účetní poradna. Je vyhrazena pro vzájemnou komunikaci čtenářů.
Pro přidání komentáře se přihlaste.