Odměny vedení či zaměstnancům – jak o nich účtovat

Rezervy reflektují princip opatrnosti a slouží k zachycení budoucích závazků, u nichž existuje nejistota nejen ve výši, ale často i v samotném okamžiku jejich vzniku nebo vypořádání. Rezervy tedy představují kvantifikovaný odhad budoucího výdaje, který souvisí s událostmi běžného období, avšak jeho realizace není zcela jistá.

Oproti tomu dohadné položky pasivní vycházejí ze zásady akruálního principu, tedy věcné a časové souvislosti nákladů a výnosů. Používají se v situacích, kdy závazek nepochybně existuje a vztahuje se k danému účetnímu období, avšak není dosud známá jeho přesná výše. Typicky jde o případy, kdy účetní jednotka disponuje dostatečnými informacemi o vzniku závazku, ale chybí jí finální doklad nebo přesné vyčíslení.

Z pohledu daně z příjmů mají rezervy a dohadné položky pasivní odlišný režim. Rezervy jsou daňově uznatelné pouze tehdy, pokud splňují podmínky stanovené zákonem č. 593/1992 Sb. (zákon o rezervách), jinak jsou pouvažovány za daňově neuznatelné náklady. Naopak dohadné položky pasivní mohou být při splnění obecných podmínek daňově účinné, i když jejich přesná výše není známa. Rozhodnutí o jejich použití by však mělo vycházet z ekonomické podstaty závazku, nikoliv daňové optimalizace.

Rozhodování mezi těmito dvěma nástroji je zásadní zejména u odměn a bonusů zaměstnanců. Pokud zaměstnanci vznikl k rozvahovému dni právní nárok na odměnu, například na základě splnění předem definovaných kritérií, jedná se o existující závazek. V takovém případě je správné využít dohadnou položku pasivní, a to i tehdy, pokud k formálnímu schválení dochází až v následujícím období.

Naopak u nenárokovaných odměn, které závisí na rozhodnutí vedení společnosti po skončení účetního období, nelze k rozvahovému dni jednoznačně potvrdit existenci závazku. V těchto případech je vhodnější tvorba rezervy, jelikož účetní jednotka pouze předpokládá budoucí výdaj, aniž by měla jistotu jeho realizace.

Volba mezi dohadnou položkou pasivní a rezervou představuje významné odborné rozhodnutí, které musí vycházet z podstaty konkrétní účetní situace. Oba nástroje slouží k zachycení závazků, liší se však mírou jistoty a charakterem nejistoty. Správná aplikace těchto institutů je klíčová pro zajištění věrného a poctivého obrazu účetnictví. V případě významných položek je navíc nezbytné jejich použití adekvátně vysvětlit v příloze k účetní závěrce, aby byla zajištěna transparentnost pro její uživatele.

Článek byl připravený ve spolupráci se společností EKP Advisory, s.r.o.