Tento článek je slouží především fyzickým osobám – nepodnikatelům jako připomenutí, že podáním daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob jejich povinnosti nekončí.
Podnikatelům, kteří vedou účetnictví, je zřejmé, že musí archivovat účetní doklady, ze kterých se mimo jiné vychází při sestavení daňového přiznání.
V daních platí základní podmínka, a sice ta, že vše, co daňový poplatník uvede v daňovém přiznání, je povinen také prokázat. Některé skutečnosti dokládá přímo v daňovém přiznání jako přílohu tohoto přiznání, čímž zároveň splní i jejich prokázání. Jde např. o odčitatelné položky ze základu daně, jako jsou dary, příspěvky na životní pojištění, penzijní připojištění či úroky na bytovou potřebu.
Zrovna u úroků může být ošidná jedna věc, a sice prokázání toho, že úvěr skutečně slouží k trvalému bydlení, jak předpokládá zákon o daních z příjmů v § 15, odst. 5. Trvalé bydlení nutně neznamená zápis v občanském průkazu, navíc úroky je možné uplatnit i v případě financování bytové potřeby pro trvalé bydlení druhého z manželů, potomků, rodičů nebo prarodičů obou manželů. Při prvním uplatnění úroků se k daňovému přiznání přikládají dokumenty k danému úvěru, list vlastnictví dané nemovitosti a každoročně potvrzení o výši zaplacených úrocích. Správce daně může ale vyzvat daňového poplatníka k tomu, aby prokázal trvalé bydlení osoby, pro kterou se daná bytová potřeba financuje. Důkazy mohou být různorodé, např. evidenční list k bytu, smlouva na odběr elektřiny, dosílka pošty. Není tedy od věci si uchovat dokumenty o bydlení po dobu, kdy je možné doměřit daň, aniž by na první pohled měly souvislost s uvedením určité částky v daňovém přiznání.
V daňovém přiznání k dani z příjmů se uvádí řada údajů, které prvotně nemusí být jakkoli prokazovány, když podáme daňové přiznání. Při následné výzvě finančního úřadu však musí být daňový poplatník schopen prokázat skutečnosti, na základě nichž daňové přiznání sestavil. Především se jedná o doložení čísel, která jsme v přiznání uvedli. Jejich různorodost vyplývá z jednotlivých druhů příjmů, které daňový poplatník ve svém daňovém přiznání uvedl. Daňový základ dle § 6 – příjmy ze závislé činnosti jsou obvykle dokládány potvrzením od zaměstnavatelů přímo v podaném přiznání, odpadne tedy i následná archivace. Ovšem u dalších základů daně dle § 7-10 se do přiznání uvádí jen číselné údaje příjmů a výdajů, a je tedy následně na poplatníkovi, aby ve lhůtě pro vyměření daně prokázal, jak k těmto číslům došel.
Nejjednodušší situaci mají poplatníci s příjmy dle § 7 – příjmy ze samostatné činnosti, nebo dle § 9 – příjmy z nájmu, kteří uplatňují výdaje procentem z příjmů. Výdaje jim určí zákon o daních z příjmů, na poplatnících zůstane důkazní břemeno v tom, aby prokázali, že uvedli správnou výši příjmů. K tomu poslouží např. vydané faktury, smlouvy o pronájmu, bankovní výpisy či příjmové pokladní doklady u plateb v hotovosti. Větší odpovědnost v rámci prokazování a potažmo archivaci dokladů mají poplatníci, kteří u těchto druhů příjmů uplatňují skutečně vynaložené výdaje. Pak pochopitelně musí být schopni prokázat nejen to, že je skutečně vynaložili (fakturami, výpisy z banky, výdajovými pokladními doklady), ale navíc musí prokázat, že tento výdaj sloužil k zajištění, dosažení a udržení příjmů, ke kterým se výdaje vztahují. A to již může být věc poměrně složitá nejen časově, ale i fakticky, proto bych u vyšších výdajů doporučila mít k dispozici nejen doklady o pořízení, ale např. i fotodokumentaci (často si pronajímatelé uplatňují skutečné výdaje na vybavení pronajímané nemovitosti či její opravy, ovšem zapomínají na to, že z dokladů nemusí být patrné, kde se přesně oprava uskutečnila či kam se vybavení dovezlo). Když jsou ve výdajích uplatněny odpisy majetku či nemovitosti, nestačí doložit jen samotný výpočet odpisů, ale je nutné mít k dispozici i původní nákupní doklad, resp. dokument, který prokazuje pořizovací cenu, ze které jsou následně odpisy počítány.
Daňový základ dle § 8 – Příjmy z kapitálového majetku obsahuje příjmy, které se mnohdy zdaňují srážkou daně u zdroje, proto se ani do daňového přiznání neuvádějí. Ty, které se do přiznání uvádějí, musí být pochopitelně následně prokázány – jde např. o úroky z úvěrů či zápůjček, kde by důkazním prostředkem mohla být smlouva, výpočet úroků a bankovní výpisy.
Nejrůznorodější skupinou příjmů ke zdanění jsou příjmy dle § 10 – ostatní příjmy. Z toho pochopitelně vyplývá i různorodost při prokazování jejich správné výše. V řadě případů se k těmto příjmům mohou uplatnit i výdaje, které musí být poplatník také schopen prokázat. Někdy jsou příjmy tohoto paragrafu osvobozeny od zdanění po splnění časového testu či nepřekročení zákonného limitu – i když se do přiznání takové příjmy neuvádí, je také velmi důležité ponechat si doklady k těmto osvobozeným příjmům. Z široké škály zde zdaňovaných příjmů uvádím následující příklady spolu s tím, jak prokázat údaje, které byly do přiznání zahrnuty (nebo naopak splnily časový či finanční test pro jejich osvobození):
- Příjmy z příležitostných činností: bankovní výpisy, smlouvy o dílo.
- Příjmy z prodeje nemovitostí: kupní smlouvy o nabytí a následném prodeji, bankovní výpisy, provize realitní kanceláře.
- Příjmy z prodeje cenného papíru: kupní smlouvy o nabytí a následném prodeji, bankovní výpisy, výpisy z účtů obchodníka s cennými papíry.
- Příjmy z prodeje podílu v kapitálové společnosti nebo družstvu: smlouvy o nabytí a následném prodeji, potvrzení o zaplacení členského vkladu či vkladu do základního kapitálu, bankovní výpisy.
- Výhry z hazardních her: přehled výher a úhrn vkladů.
Jak dlouho je nutné archivovat doklady k jednotlivým údajům, které daňový poplatník v daňovém přiznání uvedl, aby je mohl následně prokázat? Daňový řád vymezuje v § 148 lhůtu pro stanovení daně, kdy je možné, aby ji správce daně stanovil. Daň nelze stanovit po uplynutí 3 let od doby, kdy uplynula lhůta pro podání řádného daňového přiznání. Lhůta pro podání daňového přiznání k dani z příjmů za rok 2025 končí při elektronickém podání 4. 5. 2026 (když nebylo předáno v základní lhůtě do 1. 4. 2026); pak se tedy lhůta pro stanovení daně počítá až do května 2029. Po celou tuto dobu musí být daňový poplatník schopen prokázat svá tvrzení, která v přiznání uvedl (nebo doložit, že jeho příjem byl osvobozen a správně ho do přiznání neuvedl). Zákon však stanoví ještě lhůty, které stanovení daně prodlužují. Jde o prodloužení o 1 rok, pokud se v posledních 12 měsících před uplynutím lhůty podalo dodatečné daňové přiznání. Při zahájení daňové kontroly běží lhůta pro stanovení daně znovu; lhůta neběží po dobu řízení ve věci stanovení daně před soudem (pak se tedy prodlužuje). Nejpozději však končí lhůta uplynutím 10 let od jejího počátku.
Specificky u daně z příjmů je v zákoně o daních z příjmů uvedeno zvláštní ustanovení v § 38r, když je v daňovém přiznání vykázána daňová ztráta. Lhůta pro stanovení daně pro toto zdaňovací období a všechna následující končí až se lhůtou za poslední zdaňovací období, ve kterém bylo možné daňovou ztrátu uplatnit. Vzhledem k tomu, že daňovou ztrátu je možné uplatnit v následujících 5 zdaňovacích obdobích, je tedy i lhůta pro stanovení daně mnohem delší. A také zde platí to, že je nutné veškeré údaje uvedené v přiznání případně prokázat, tudíž i podpůrné důkazní prostředky náležitě archivovat.
Článek byl připravený ve spolupráci se společností Finservis s.r.o.
Přečtěte si také:
Sledujte nás
Zanechte komentář
Diskuse neslouží jako právní, daňová či účetní poradna. Je vyhrazena pro vzájemnou komunikaci čtenářů.
Pro přidání komentáře se přihlaste.