Využití spolupracující osoby v příkladech

Jednou z možností daňové optimalizace je využití institutu tzv. spolupracující osoby. Rozdělení příjmů a výdajů na spolupracující osobu či osoby podle ustanovení § 13 zákona o daních z příjmů (dále jen „ZDP“) může přinést podnikatelům mnohdy výrazné daňové zvýhodnění.
 
Institut spolupracující osoby mohou využít podnikatelé, jejichž příjmy podléhají ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) až c) ZDP:

• příjem ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství,
• příjem ze živnostenského podnikání,
• příjem z jiného podnikání neuvedeného v předchozích dvou bodech, ke kterému je potřeba podnikatelské oprávnění,

a dále také § 7 odst. 2 ZDP:

• příjem z užití nebo poskytnutí práv z průmyslového vlastnictví, autorských práv včetně práv příbuzných právu autorskému, a to včetně příjmů z vydávání, rozmnožování a rozšiřování literárních a jiných děl vlastním nákladem,
• příjem z nájmu majetku zařazeného v obchodním majetku,
• příjem z výkonu nezávislého povolání.

Naopak institut spolupracujících osob nelze využít u příjmů z titulu podílu společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti.
 
Příjmy a výdaje na jejich dosažení, zajištění a udržení při samostatné činnosti mohou osoby samostatně výdělečně činné rozdělit mezi sebe a spolupracující osoby, kterými se rozumí:

• spolupracující manžel (manželka),
• spolupracující osoba žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti,
• člen rodiny zúčastněný na provozu rodinného závodu.

Spolupracující osoba nemusí vlastnit živnostenské oprávnění, ale z pohledu finanční správy a pro účely sociálního a zdravotního pojištění je vedena jako osoba samostatně výdělečně činná („OSVČ“). Při zahájení spolupráce je tedy nezbytné, aby se tato osoba registrovala na všech těchto příslušných institucích.
 
Pro osoby, které uvažují o zahájení spolupráce, je často rozhodující, zda spolupracující osoba bude vykonávat vedlejší nebo hlavní činnost. V případě hlavní činnosti spolupracující osobě vzniká povinnost hradit si zálohy na zdravotní pojištění (minimální záloha pro rok 2016 je ve výši 1 823 Kč měsíčně) a sociální pojištění (minimální záloha pro rok 2016 je ve výši 1 972 Kč měsíčně). V takovém případě daňová optimalizace vyplývající z institutu spolupracující osoby pak často vzhledem k výši uhrazených záloh postrádá smysl. Proto většinu spolupracujících osob tvoří osoby na základě vedlejší činnosti – například zaměstnanci, matky na rodičovské dovolené, studenti atd.
 
Spolupracující osobou však může být i jiná samostatně výdělečně činná osoba, například manželka, jejíž příjmy z podnikání jsou výrazně nižší než příjmy manžela – podnikatele, pak je ve většině případů výhodné převedení části manželových příjmů na spolupracující manželku.
 
U spolupracujících osob musí být výše podílu na příjmech a výdajích stejná. Zjednodušeně řečeno to znamená, že pokud podnikatel na spolupracující osobu převede 20 % svých příjmů, musí na ni převést i 20 % svých výdajů.
 
V praxi může docházet v souvislosti s rozdělením příjmů a výdajů na spolupracující osoby k různým situacím. V následující části si proto další podmínky a způsoby výpočtu vysvětlíme už přímo na příkladech.

Spolupracující manžel či manželka

V případě, že je spolupracující osobou pouze manžel (manželka), příjmy a výdaje se rozdělují tak, aby:

• podíl příjmů a výdajů připadající na manžela (manželku) nečinil více než 50 % a
• částka, o kterou příjmy převyšují výdaje, činila:
  • za zdaňovací období nejvýše 540 000 Kč a
  • za každý započatý kalendářní měsíc spolupráce nejvýše 45 000 Kč.

Příklad 1

Pan Novák pracuje jako OSVČ v oboru truhlář, jeho manželka je na rodičovské dovolené s jejich jediným dítětem (2 roky) a od března 2016 vypomáhá manželovi v administrativní oblasti v souvislosti s jeho podnikáním. Paní Nováková se od 1. 3. 2016 zaregistrovala na příslušném finančním úřadě, okresní správě sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovně jako OSVČ (spolupracující osoba). Pro účely sociálního a zdravotního pojištění bude vedena jako osoba vykonávající vedlejší činnost, tudíž se na ni nevztahují minimální zálohy na sociální a zdravotní pojištění.
 
Paní Nováková nemá žádné jiné zdanitelné příjmy a budeme předpokládat, že spolupráci bude vykonávat až do konce zdaňovacího období roku 2016.
 
Pan Novák měl za zdaňovací období roku 2016 zdanitelné příjmy ve výši 1 200 000 Kč a související výdaje ve výši 500 000 Kč.
        Paní Nováková začala vykonávat spolupráci od 1. 3. 2016, tudíž částka, o kterou mohou přerozdělené příjmy převyšovat výdaje, může být za zdaňovací období roku 2016 maximálně ve výši 450 000 Kč (10 měsíců × 45 000 Kč).
   
Pokud by pan Novák uplatnil skutečné výdaje, konečná daňová povinnost by pro jeho rodinu vyšla na částku ve výši 41 916 Kč, a to jak v případě nevyužití, tak i využití institutu spolupracující manželky (varianty 1a a 2a).
 
V případě, že pan Novák nevyužije institutu spolupracující manželky, ale bude uplatňovat výdaje procentem z příjmů, které činí pro jeho obor činnosti 80 %, bude jeho daňová povinnost ve výši 11 160 Kč (varianta 1b). Nemůže si však v souladu s ustanovením § 35ca ZDP uplatnit slevu na manželku ani daňové zvýhodnění na své dítě.
 
Pro rodinu vychází zcela jednoznačně nejlépe poslední varianta (2b), kdy pan Novák uplatní výdaje paušálem a využije institutu spolupracující manželky. Nejenže ani jednomu poplatníkovi při využití poslední varianty nevznikla žádná daňová povinnost, ale zároveň si manželka může ještě uplatnit daňové zvýhodnění na dítě, v tomto případě v podobě daňového bonusu ve výši 13 404 Kč.

Příklad 2

Pan Strnad v maloobchodě uplatňuje výdaje procentem z příjmů ve výši 60 %. Jeho manželka je již v důchodu a po celé zdaňovací období 2016 je registrovaná jako spolupracující osoba. Tržby (příjmy) pana Strnada činily za příslušné zdaňovací období 2 600 000 Kč. Od roku 2015 může pan Strnad uplatnit výdaje procentem z příjmů v maximální výši 1 200 000 Kč.
   

Podnikatel optimalizoval daňovou povinnost s využitím institutu spolupracující manželky o 24 840 Kč. Jelikož uplatňuje výdaje procentem z příjmů, nemůže si uplatnit daňové zvýhodnění na dítě (daňový bonus) ani slevu na manželku. Paní Strnadová si však nyní může daňový bonus na dítě uplatnit, jelikož její roční příjmy přesáhly šestinásobek minimální mzdy.

Spolupracující osoba žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti

Podmínkou využití institutu spolupracující osoby jiné než manžela či manželky je společně hospodařící domácnost. Společně hospodařící domácnost je společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.
 
Do této skupiny spadá například druh či družka, dospělé děti, širší příbuzní, ale i manžel či manželka, pokud nejsou jedinými spolupracujícími osobami. Podmínkou je však stále společně hospodařící domácnost (rozvádějící se manželé již nejsou považováni za osoby, které spolu trvale žijí). Naopak studium, zahraniční cesta či dlouhodobý pobyt v nemocnici není překážkou existence společně hospodařící domácnosti.
 
U těchto spolupracujících osob musí být výše podílu na příjmech a výdajích stejná.
 
Příjmy a výdaje se rozdělují tak, aby:

• podíl příjmů a výdajů připadající na spolupracující osoby nečinil v úhrnu více než 30 % a
• částka, o kterou příjmy převyšují výdaje, činila:
  • za zdaňovací období nejvýše 180 000 Kč a
  • za každý započatý kalendářní měsíc spolupráce nejvýše 15 000 Kč.

Příklad 3

Pan Svoboda podniká v oboru prodeje autodílů, za zdaňovací období 2016 měl příjmy ve výši 2 000 000 Kč, skutečné výdaje ve výši 1 400 000 Kč. Rozhodl se, že od 1. 1. 2016 využije institut spolupracujících osob ve společně hospodařící domácnosti – 21letého syna Jakuba, který stále studuje, a družky paní Dvořákové, která podniká v oboru kadeřnictví a má příjmy za příslušné zdaňovací období ve výši 260 000 Kč a výdaje ve výši 200 000 Kč.
   
Pan Svoboda využitím institutu spolupracujících osob optimalizoval svoji daňovou povinnost o 13 596 Kč i přes to, že si nemohl uplatnit daňové zvýhodnění na svého syna.

Člen rodiny zúčastněný na provozu rodinného závodu

U rodinného závodu se jedná o spolupráci fyzických osob v rámci rodiny, kdy se nemusí jednat o členy společně hospodařící domácnosti. Občanský zákoník (viz § 700) považuje za rodinný závod takový závod, ve kterém společně pracují manželé, jejich příbuzní do třetího stupně nebo osoby, které jsou s manžely sešvagřené až do druhého stupně.
 
Může se také jednat o osoby trvale pracující pro rodinu, zejména členy, kteří se starají o chod rodinné domácnosti. Podmínky pro výpočet příjmů a výdajů spolupracujících členů rodiny zúčastněných na provozu rodinného závodu jsou stejné jako u spolupracujících osob žijících ve společně hospodařící domácnosti.

Příklad 4

Paní Kubíková provozuje luxusní butik. Běh podniku zajišťuje i její dospělá dcera, která s ní již nežije ve společné domácnosti. Paní Kubíková by chtěla využít institut spolupracující osoby a rozdělit své příjmy a výdaje na svou dceru.
 
Paní Kubíková může rozdělit na svou dceru jako člena rodiny podílejícího se na provozu rodinného závodu své příjmy a výdaje v maximální možné výši 30 %.


Související články:
Podnikání spolupracující osoby
Rodinný podnik a spolupracující osoba