Podnikání a zaměstnávání invalidních důchodců

Život se zdravotním postižením je samo o sobě velmi náročnou životní situací, se kterou se musí potýkat nejen dotčená osoba, ale zasáhne i do života celé rodiny. Forem zdravotního handicapu je celá řada: problémy s pohybovým ústrojím, nevidomost, hluchota, mentální postižení či další formy. Tyto osoby jsou často odkázány na pomoc svých blízkých či institucí založených za tímto účelem.
 
Ale jako každý člověk, stejně tak i tito lidé vyvíjejí velkou snahu a úsilí o to, aby se zařadili do pracovního procesu. V souvislosti s tímto tématem vzniká celá řada otázek, spekulací a nejasností. Ve své účetní a daňové praxi se setkáváme s dotazy typu: „Může vůbec osoba se zdravotním postižením pracovat nebo dokonce podnikat?“, „Pokud ano, nepřijdu o invalidní důchod nebo je nějak omezená výše příjmů?“, „Existují nějaké výhody pro osoby se zdravotním handicapem nebo i pro zaměstnavatele, kteří je zaměstnají?“. Na tyto a související oblasti zaměříme náš článek.

Kdo je považovaný za „invalidního důchodce“

Na první pohled by se zdála tato otázka jednoduchá, nicméně v této oblasti došlo za poslední dobu k zásadním změnám. Do 31. 12. 2009 byly v zákoně č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a to od § 38, zakotveny a mezi veřejností známy pojmy částečná invalidita a úplná invalidita. Nicméně s účinností od 1. ledna 2010 byla invalidita v souladu s pokrokem lékařské vědy nově vymezena.
 
Došlo k zavedení třístupňové invalidity – invalidita prvního stupně, invalidita druhého stupně a invalidita třetího stupně. Posledně jmenovaná, invalidita třetího stupně, přitom odpovídá doposud platnému statusu plná invalidita, první dvě jmenované odpovídají dřívější částečně invaliditě.
 
Zároveň bylo touto legislativní úpravou zrušeno stávající rozdělení na plně invalidní a částečně invalidní důchod. Současně byl zaveden invalidní důchod jako jedna „invalidní dávka“.

Může být invalidní důchodce zaměstnaný nebo podnikat?

Ano, může. Osoba se zdravotním postižením má stejná práva jako jakákoli jiná osoba žijící na území České republiky. Může být jak zaměstnancem, tak i osobou samostatně výdělečně činnou (podnikatelem). Neexistuje žádný platný právní předpis, který by jakoukoli z forem výdělečné činnosti zdravotně postiženým výslovně zakazoval.
 
Je však nutné upozornit na skutečnost, která vyplývá z výše citovaného zákona o důchodovém pojištění. Při posuzování stupňů invalidních důchodů je brána v potaz pracovní schopnost pojištěnce. Dle § 39 odst. 1 platí, že „pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.“ V odst. 2 jsou dále uvedena konkrétní čísla vyjádřená procenty, podle kterých se určí, do jakého stupně invalidity bude pojištěnec zařazen.
 
Důležité je také znění odstavce 3, kde je uvedena definice pracovní schopnosti: „Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.“
 
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že v souvislosti s uznáním invalidity jednotlivého občana a jeho následným zařazením do jedné ze tří stupňů invalidity, jde ruku v ruce to, do jaké míry je schopen vykonávat výdělečnou činnost či jaký pracovní úvazek přijme.
 
Pokud by tedy např. člověk, jenž má přiznanou invaliditu 3. stupně, byl zaměstnaný na 8 hodin denně, 5 dnů v týdnu (tedy na plný pracovní úvazek), patrně by došlo k přezkoumání jeho zdravotního stavu a mohl by být v důsledku toho přeřazen do nižšího stupně invalidity odpovídající jeho skutečnému omezení pracovní schopnosti dle výše citovaného. Nicméně v tomto případě jde o tzv. „šedou oblast“, ve které stále není stoprocentně jasno. Pokud tedy máte přiznaný některý ze stupňů invalidity, vždy pamatujte na váš skutečný zdravotní stav a podle toho hledejte zaměstnání.
 
V případě podnikání invalidních důchodců platí stejný princip uvedený výše. Žádný zákon nezakazuje těmto osobám vykonávat samostatnou výdělečnou činnost, nicméně je důležité přihlédnout ke svému zdravotnímu stavu a přiznanému stupni invalidity. Podle toho si opět můžete zvolit obor svého podnikání.
 
Výše příjmů samozřejmě v obou případech není nijak omezena a nemusíte se obávat toho, že byste kvůli „vyšším příjmům“ přišli o svůj invalidní důchod.

Výhody pro zdravotně postižené zaměstnance

Nyní se dostáváme k další, velmi často probírané oblasti, a to jsou výhody při zaměstnání zdravotně postižených občanů. Existuje řada nástrojů a zvýhodnění, díky kterým mohou zaměstnanci, ale i jejich zaměstnavatelé ušetřit stovky až tisíce korun měsíčně.
 
Pojďme tedy nejdříve na první skupinu, a to jsou zaměstnanci se zdravotním postižením. Každý zaměstnanec při nástupu do zaměstnání má možnost vyplnit tzv. „růžový papír“, odborně se nazývá „Prohlášení poplatníka k dani z příjmů“. Na základě něj si může uplatnit u zaměstnavatele různá daňová zvýhodnění neboli slevy na dani. Díky nim je pak výsledná čistá mzda vyšší, než když by takovouto slevu neuplatnil.
 
Mezi základní „daňové úlevy“ patří sleva na poplatníka, která činí 2.070,- Kč měsíčně (24.840,- Kč ročně). Tu si může uplatnit každý zaměstnanec bez ohledu na to, zda je osobou se zdravotním handicapem či nikoliv. Osoby se zdravotním postižením si pak mohou uplatnit další slevy na dani: invalidita I. a II. stupně 210,- Kč měsíčně (2.520,- Kč ročně), invalidita III. stupně 420,- Kč měsíčně (5.040,- Kč ročně), držitel průkazu ZTP/P 1.345,- Kč měsíčně (16.140,- Kč ročně).
 
O tyto položky se pak výsledná daň sníží. Výsledkem je často nulová nebo minimální daňová povinnost. Pokud jste si tyto položky v rámci měsíční mzdy neuplatnili, či vám je zaměstnavatel opomněl uplatnit, nic se neděje, můžete tak učinit na konci roku, kdy si od svého zaměstnavatele vyžádáte „Potvrzení o zdanitelných příjmech“, na základě kterého si zažádáte finanční úřad po uplatnění těchto slev o vrácení případných záloh na daně.
 
Slevy uplatníte v poměrné výši vzhledem k odpracovaným měsícům v daném roce. Měsíční slevy tedy vynásobíte potřebným počtem měsíců. Uvedená čísla platí pro rok 2012.
 
Další výhoda spočívá v případě odvodů zdravotního pojištění. Pokud jste uznaní v jakémkoliv stupni invalidního důchodu, pak je na vaše zaměstnání pohlíženo jako na vedlejší činnost („hlavní činností“ je pobírání invalidního důchodu). Z tohoto důvodu je zdravotní pojištění vypočítáno ze skutečné hrubé mzdy, nikoliv z minimální mzdy, jako u řadových zaměstnanců. Např. pokud máte sjednanou hrubou mzdu 6.500,- Kč, odvod na zdravotní pojištění bude činit pro vás jako zaměstnance 293,- Kč, pro zaměstnavatele 585,- Kč, celkem tedy 878,- Kč.
 
Pro srovnání, pokud by se jednalo o hlavní činnost, tedy „hlavní pracovní poměr“, při hrubé mzdě 6.500,- by se pro potřeby základu pojistného na zdravotní pojištění vycházelo z minimální, zákonem stanovené mzdy (minimální vyměřovací základ), což je 8.000,- Kč. V takovém případě by odvod na zdravotní pojištění zaměstnance činil 495,- Kč, pro zaměstnavatele 585,- Kč, celkem 1.080,- Kč.
 
Existuje zde však ještě jedna, poměrně neznámá možnost, a to v případě, že byste byli zaměstnáni ve firmě, která zaměstnává více jak 50 % zdravotně postižených. Budeme vycházet stále ze stejné mzdy, tedy 6.500,- Kč. V takovém případě by se u každého takového zaměstnance vyměřovací základ ponížil o částku 5.355,- Kč (zákonem stanovená) a až následně by se vypočítal odvod zdravotního pojištění.
 
Jak by vypadal výpočet? Hrubá mzda 6.500,- Kč – 5.355,- Kč = 1.145,- Kč. Z této výsledné částky se vypočítá odvod na zdravotní pojištění, pro zaměstnance to činí 52,- Kč, pro zaměstnavatele 103,- Kč, celkem tedy 155,- Kč.

Podnikání zdravotně postižených

Další kategorií, ve které panují značné nejasnosti, je provozování samostatné výdělečné činnosti, nejčastěji na základě živnostenského oprávnění. Řada zdravotně postižených se obává do této oblasti proniknout, nejčastěji ze strachu, že přijdou o svůj invalidní důchod.
 
Nicméně ani tato oblast není pro zdravotně handicapované žádné „tabu“ a pokud má tato osoba potřebné „know-how“, zjednodušeně řečeno má čím zaujmout své okolí, nic jí nebrání vrhnout se do víru podnikání.
 
Začátky totiž v takovém případě nemusí být tak náročné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jak už jsme si uvedli, „hlavní činností“ stále zůstává pobírání invalidního důchodu. Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, § 9 odst. 6 písm. b) totiž uvádí, že samostatná výdělečná činnost se považuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud osoba samostatně výdělečně činná, která není účastna nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných, měla v kalendářním roce nárok na výplatu invalidního důchodu nebo jí byl přiznán starobní důchod.
 
Proto je v tomto případě na podnikání pohlíženo jako na vedlejší činnost. Co to v praxi znamená? Značné výhody pro oblast zdravotního pojištění, sociálního pojištění a daně z příjmů.
 
Po splnění ohlašovací povinnosti na živnostenském úřadě máte povinnost do osmi dnů nahlásit své zdravotní pojišťovně, ČSSZ a finančnímu úřadu skutečnost, že jste se stali OSVČ. Při této příležitosti oznámíte, že vaše podnikání je pro potřeby zdravotního a sociálního pojištění vedlejší činností.
 
To znamená, že v prvním roce svého podnikání nemusíte platit žádné zálohy na zdravotní a sociální pojištění. V druhém roce jsou pak stanoveny zálohy dle dosaženého zisku za minulý rok, případně doplatek. Nicméně výše těchto záloh jsou mnohem nižší nežli v případě OSVČ provozující hlavní činnost.
 
V případě zdravotního pojištění jde o desítky korun či stokoruny ročně, v případě sociálního pojištění při nepřekročení limitu zisku, který pro rok 2012 činí 60.328,- Kč, pak dokonce nehradíte žádné zálohy po celý rok 2013.
 
Uvedený limit platí pro případ podnikání po celých 12 měsíců. Pokud provozujete živnost např. od září 2012, pak je tento limit stanovený na 4/12 této částky (září až prosinec, tj. 4 měsíce). To znamená úsporu v řádech tisíců korun ročně.
 
Pokud jde o daň z příjmů, opět platí stejné výhody popisované v předchozí kapitole „Výhody pro zdravotně postižené zaměstnance“. Do svého daňového přiznání si můžete mj. uplatnit uvedené slevy na dani stejně tak, jako v případě zaměstnání. Zde však tyto slevy uplatníte v roční výši.

Související články:
Výhody pro zaměstnavatele zaměstnávající osoby se zdravotním postižením
Příspěvky a dotace pro OSVČ se zdravotním postižením