Několik tipů pro rozhodování

Dokonce i banální rozhodnutí nám může způsobit nepříjemnosti.

Tchýně věnuje zeťovi k Vánocům dvě kravaty. Na Nový rok jí chce udělat radost, a tak si jednu z nich vezme na novoroční oběd. Už ve dveřích si ho tchýně změří pátravým pohledem a utrousí:

„Hm, ta druhá se ti nelíbila, co?“

Smiřte se

Smiřte se s tím, že ne každé rozhodnutí, které uděláte, bude správné.

Patrně neexistuje metoda nebo nástroj, který by na 100 % vedl ke správnému rozhodnutí. Zcela jistě se nám v životě ještě podaří udělat mnoho rozhodnutí, která nebudou šťastná. Můžeme své rozhodovací schopnosti a dovednosti trénovat a zlepšovat, i tak se ale špatným rozhodnutím nevyhneme. To nás může vést k rozhodnutí, že se rozhodovat nebudeme a přenecháme ho jiným. Sice to bude znamenat ztrátu svobody, ušetří nás to ale nepříjemné odpovědnosti za chybné rozhodnutí. Rozhodnutí vůbec se nerozhodovat nedoporučuji. Považuji svobodu s nutností nést zodpovědnost i za špatné rozhodnutí za hodnotnější než alibi typu „To bylo tvoje rozhodnutí – ty jsi to tak chtěl“.

Smiřte se s tím, že ať uděláte jakékoli rozhodnutí, budou lidé, kterým nebude za žádných okolností vyhovovat.

Jsou lidé, kteří potřebují k vlastní psychohygieně ukazovat druhým, že dělají chyby, že se špatně rozhodují. Umožňuje jim to lépe se vyrovnávat s vlastními nedokonalostmi a vlastními chybnými rozhodnutími. Takovým lidem se nemáme šanci zavděčit, ať děláme cokoli. Může nás to štvát a můžeme se tím trápit, zvlášť pokud jde o někoho, jehož názor je pro nás důležitý. Dost o tom vědí třeba snachy, dcery, synové, podřízení některých typů šéfů, dodavatelé náročných klientů… Smiřme se s tím, že je nepřesvědčíme a bude se nám žít lépe a radostněji.

Smiřte se s tím, že budou rozhodnutí, která budete považovat za správná, ale přesto z nich nebudete mít dobrý pocit.

Každé rozhodnutí nás posouvá dál. Pokud se jednou rozhodneme, obvykle už nebývá užitečné se vracet zpět a znovu zvažovat, zda jsme se rozhodli nejlépe, jak to šlo. Znovu již to rozhodnutí neuděláme lépe. Řekové konstatovali: „nevstoupíš dvakrát do stejné řeky“. Neohlížejme se zpátky. Smiřme se s tím, že jsme se rozhodli.

Nerozhodujte se – vypočítejte si to nebo si to změřte

Je mnoho situací, kdy říkáme, že se rozhodujeme, ve skutečnosti ale spíše jen vypočítáváme nebo měříme. Říkáme, že se rozhodujeme, která z variant bude nejlevnější. Pak prostě seřadíme ceny od nevyšší po nejnižší nebo naopak. Jindy je to komplikovanější a rozhodujeme se, která nabídka je nejvýhodnější. Tady nám postačí jednoduchá „rozhodovací matice“, kde vytvoříme tabulku, podobnou turnajové, kdy mezi sebou porovnáváme vždy dvojice možností – každého s každým. Ta „lepší“ varianta vyhrává. A podobně jako ve sportu nám vyjde vítěz „turnaje“ jako varianta s nejvyšším počtem bodů. Ještě zajímavější je, když je ve hře více kritérií a každé z nich má zároveň jinou váhu. I tady můžeme rozhodování převést na snadný „výpočet“ s pomocí tabulky.

To, co snadné není, je naše rozhodnutí o tom, co je z našeho pohledu „lepší“, jaké kritérium je pro nás důležitější. A to bývá velmi individuální.

Ujasněte si své nastavení

Při rozhodování hraje svou roli i naše osobnostní „nastavení“. Mohou existovat čtyři typy faktorů, které charakterizují naše rozhodování. Pro někoho je důležitější „cítění“, pro jiného naopak „myšlení“. Ten, kdo má blíže k cítění, se rád rozhoduje na základě empatie a vztahů s jinými lidmi. Zvažuje, jaké dopady bude mít jeho rozhodnutí na ostatní. Je pro něj nezanedbatelné, jaký bude mít ze svého rozhodnutí pocit. Ten, který se rozhoduje na základě „myšlení“, potřebuje data, fakta, měřitelné údaje. Je pro něj důležitý dopad na výsledek, na efektivitu.

Jinou škálou je dvojice „přizpůsobivost“ a „samostatnost“. „Samostatný“ si snadno vytvoří nezávislý názor a rozhoduje se podle toho, k čemu sám došel. „Přizpůsobivý“ se zajímá o názory ostatních a je ochoten podle nich změnit ten svůj. „Myslel jsem, že nejlepší bude černá, ale osm z deseti lidí, se kterými jsem to konzultoval, mi řeklo, že raději bílá. Tak asi zvolím světle šedou.“

Znalost vlastního nastavení nám pomůže lépe reflektovat naše rozhodování a umožní nám vyhnout se některým chybám, které můžeme v souvislosti s naším „typem“ dělat. Možná jsme příliš tvrdohlaví, možná naopak zbytečně ustupujeme. Vyhneme se také někdy zbytečným konfliktům.

Raději dříve, než později nebo vůbec

Obava ze špatného rozhodnutí často vede k jeho odkládání. Nechce se nám do toho. Možná, že když ještě počkáme, budeme mít více dat, více podkladů pro správné rozhodování. Někdy to určitě platí. Zbytečné odkládání může ale způsobit dokonce smrt – osel mnicha Buridana měl před sebou dvě kupky sena. Dlouho se rozhodoval, ze které z nich se nažere. Nemohl se rozhodnout, a tak umřel hlady. „To, že se rozhodnu později neznamená, že se rozhodnu lépe.“

Lepší je špatné rozhodnutí, ale včas, než rozhodnutí žádné. I když se rozhodneme špatně, ale včas, můžeme první rozhodnutí korigovat a na základě nové informace, kterou jsme získali špatným rozhodnutím, se rozhodneme lépe. Když nás strach svazuje, není zablokováno jen naše rozhodování, ale i naše příležitosti se učit. A kdo se neučí, nedovede reagovat a zemře. Obrazně nebo doslova.

A tak nám přeji život bohatý na rozhodování i život bohatý na učení.

Článek byl připravený ve spolupráci se společností TCC s.r.o.