Prodej společnosti podpisem kupní smlouvy a převodem podílu zpravidla nekončí. Právě pro toto přechodné období se v M&A transakcích používá Transition Services Agreement (TSA) neboli smlouva o poskytování přechodných služeb.
Zejména při prodeji společnosti, která byla před transakcí součástí větší skupiny, může po jejím vyčlenění vyvstat poměrně praktický problém: společnost sice změnila vlastníka, ale stále využívá IT systémy, licence, účetnictví, administrativu nebo jiné služby poskytované ostatními společnostmi původní skupiny.
TSA má zajistit, aby prodávaná společnost byla schopna po dokončení transakce pokračovat ve své činnosti, než si kupující nebo samotná společnost vytvoří vlastní řešení.
Kdy je TSA potřeba
TSA se typicky objevuje při tzv. carve-out transakcích, tedy při prodeji části podnikatelské skupiny nebo společnosti, která byla před prodejem provozně propojena s ostatními společnostmi skupiny.
Prodávaná společnost může například využívat:
- společný účetní nebo ERP systém,
- IT infrastrukturu a uživatelské účty,
- licence k softwaru,
- účetní a finanční služby,
- HR a payroll,
- právní nebo compliance podporu,
- nákupní nebo logistické služby,
- společné datové centrum nebo cloudové služby,
- kancelářské prostory nebo další infrastrukturu.
Dokud je společnost členem jedné skupiny, poskytování těchto služeb často probíhá relativně neformálně nebo na základě vnitroskupinových smluv.
Closingem však může tento vztah prakticky ze dne na den skončit.
Pokud by například prodávaná společnost v okamžiku převodu ztratila přístup ke svému účetnímu systému, e-mailu nebo klíčovým databázím, může být její další provoz velmi obtížný, případně zcela nemožný.
Účelem TSA proto není vytvořit dlouhodobý outsourcingový vztah. Jde především o dočasný most mezi stavem před transakcí a stavem, kdy již prodaná společnost funguje samostatně.
TSA jako součást přípravy transakce
Otázka přechodných služeb by měla být řešena už v rámci due diligence a přípravy transakční dokumentace.
Kupující by měl zejména zjistit, nakolik je kupovaná společnost skutečně schopna samostatného provozu a které její činnosti jsou závislé na prodávajícím nebo jeho skupině.
V praxi je proto vhodné připravit přehled jednotlivých služeb a rozdělit je například na:
- služby, které lze při closingu okamžitě oddělit,
- služby, které bude nutné po určitou dobu poskytovat prostřednictvím TSA,
- služby závislé na souhlasu nebo spolupráci třetích osob,
- služby, které po closingu vůbec nebude možné poskytovat.
Poslední dvě kategorie bývají zvlášť důležité například u IT licencí.
Skutečnost, že skupina používá určitou licenci před transakcí pro všechny své společnosti, totiž automaticky neznamená, že ji může po prodeji jedné z nich nadále poskytovat i této společnosti. Licenční podmínky mohou například zakazovat sublicencování nebo omezovat použití systému pouze na společnosti náležející do konkrétní skupiny.
TSA proto nemůže vyřešit něco, co prodávající není oprávněn poskytovat.
Co by měla TSA upravovat
Základním dokumentem bývá samotná smlouva doplněná o přílohu obsahující Service Catalogue, tedy seznam jednotlivých služeb.
U každé služby by mělo být pokud možno jasně stanoveno:
- co přesně má být poskytováno,
- kdo je poskytovatelem a příjemcem služby,
- v jakém rozsahu se služba poskytuje,
- požadovaná úroveň služby,
- cena,
- doba poskytování,
- způsob ukončení služby,
- případné závislosti na třetích stranách.
Příliš obecná formulace typu „prodávající bude nadále poskytovat IT služby obdobně jako před closingem“může být v praxi problematická.
Po dokončení transakce totiž mohou mít strany velmi rozdílnou představu o tom, co přesně znamená „obdobně “.
Čím významnější je konkrétní služba pro provoz společnosti, tím přesněji by měl být rozsah povinnosti poskytovatele popsán.
Cena za přechodné služby
Další významnou otázkou je cena.
TSA může pracovat například s:
- pevnou měsíční částkou,
- cenou podle skutečných nákladů,
- principem „cost plus“,
- cenou stanovenou samostatně pro každou službu.
Volba mechanismu často závisí i na povaze samotné transakce.
Pokud je účelem TSA pouze umožnit krátké technické oddělení společnosti od skupiny, může prodávající souhlasit s poskytováním některých služeb za náklady nebo dokonce bez samostatné marže. U delšího nebo rozsáhlejšího přechodného období však již může TSA ekonomicky připomínat standardní outsourcing.

Odpovědnost za poskytování služeb
Jednou z nejdiskutovanějších oblastí TSA bývá odpovědnost.
Prodávající zpravidla nechce po převodu společnosti nést rozsáhlou odpovědnost za její další podnikání. Kupující naopak potřebuje jistotu, že služby nezbytné pro chod společnosti budou skutečně poskytovány.
Zvláštní pozornost je vhodné věnovat službám, které poskytovatel sám nakupuje od třetích osob. Pokud například prodávající pouze zajišťuje, aby určitý cloudový poskytovatel pokračoval v poskytování služby prodané společnosti, nemusí být přiměřené, aby odpovídal za výpadek tohoto poskytovatele ve stejném rozsahu, jako kdyby službu provozoval sám.
Migrace je stejně důležitá jako samotné poskytování služeb
Dobře připravená TSA by neměla řešit pouze to, jak budou služby po closingu poskytovány. Stejně důležité je upravit jejich postupné ukončení a migraci.
Kupující totiž zpravidla nechce zůstat dlouhodobě závislý na prodávajícím a prodávající zase nechce poskytovat služby bývalé dceřiné společnosti neomezeně dlouho.
V praxi proto může být součástí TSA také migrační plán. Ten může stanovovat například:
- odpovědnost jednotlivých stran za migraci,
- termíny jednotlivých kroků,
- povinnost poskytovat potřebnou součinnost,
- přenos dat,
- vytvoření nových uživatelských účtů,
- migraci systémů a databází,
- náklady migrace.
Právě otázka, kdo ponese náklady spojené s oddělením, může být významným obchodním bodem celé transakce.
Nejčastější praktické problémy
Největším rizikem TSA často není samotná právní formulace smlouvy, ale nedostatečně zmapovaná provozní realita společnosti.
V průběhu přípravy carve-out transakce se například může ukázat, že určitý systém není používán pouze prodávanou společností, ale je technicky propojen s celou skupinou. Jindy se zjistí, že klíčovou službu neposkytuje přímo prodávající, ale jiná skupinová společnost nebo externí dodavatel.
Problematické proto bývá zejména:
- příliš pozdní zahájení přípravy TSA,
- neúplný seznam služeb,
- nejasně vymezený rozsah služeb,
- podcenění licenčních omezení,
- chybějící souhlasy třetích stran,
- nereálné termíny migrace,
- nejasné rozdělení nákladů.
Závěr
Transition Services Agreement může na první pohled působit pouze jako technická vedlejší smlouva doprovázející prodej společnosti. U carve-out transakcí však může být její význam pro úspěšné dokončení celé transakce zásadní.
Z právního pohledu je nutné správně nastavit rozsah služeb, odpovědnost, cenu a dobu jejich poskytování. Z praktického pohledu je však ještě důležitější včas zjistit, na kterých službách a systémech prodávaná společnost skutečně závisí.
Dobře připravená TSA by proto neměla pouze zajistit, aby společnost po closingu „fungovala jako dosud“. Jejím cílem má být především vytvoření realistického a kontrolovaného procesu, na jehož konci bude společnost schopna fungovat bez podpory původní skupiny.

Článek byl připravený ve spolupráci se společností Mgr. Aleš Malach, advokát








Zanechte komentář
Diskuse neslouží jako právní, daňová či účetní poradna. Je vyhrazena pro vzájemnou komunikaci čtenářů.
Pro přidání komentáře se přihlaste.