Analytické účty v účetnictví podrobněji rozvádějí účty syntetické, které používáme pro standardní zaúčtování dle zákona, vyhlášky či standardů. Často nám jeden účet nestačí proto, abychom měli odpovídající představu o výši jednotlivého majetku, závazků, nákladů či výnosů. Proto je třeba daný syntetický účet více rozštěpit na několik analytických.
 
Vždy však platí, že součet analytických účtů musí navazovat na obrat a zůstatek účtu syntetického.
 
Než se budeme podrobně zabývat analytickými účty, představme si nejdříve obecně strukturu účtů v účetnictví. Vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádí zákon o účetnictví pro podnikatele, stanoví směrnou účtovou osnovu a v ní účtové skupiny – to jsou první dvě číslice v konečném označení účtu.
 
V rámci těchto skupin se zřizují jednotlivé syntetické účty (třetí číslice v pořadí účtů). A dále se zřizují účty analytické, které zajišťují členění syntetických účtů podle potřeb účetní závěrky, požadavku právních předpisů a případně dalších potřeb účetní jednotky, jak praví § 46 odst. 2 výše zmiňované vyhlášky.
 
Počet číslic výsledného analytického účtu může být tedy od čtyř dále. Například program POHODA pracuje standardně se šestimístným číslováním, ale tuto strukturu je možné změnit i na jiný počet míst.
 
Výsledný analytický účet může mít tedy tuto podobu:

Strukturu analytických účtů si volí účetní jednotka sama

Jak samotná vyhláška napovídá, strukturu analytických účtů volí každá účetní jednotka samostatně. Půjde tedy o vlastní rozhodnutí účetní jednotky, aby měla přehled o svém hospodaření a byla schopna získat data pro vedení společnosti a interní reporting přímo z účetnictví.
 
Jaká bude vypovídací schopnost zaúčtování na účtu 518 – Ostatní služby, kde budou v jednom balíku „naházeny“ nájmy, reklama, poradenské služby, telefony či doprava, si jistě umíte představit sami. Jistě nám nebude ani vyhovovat poznatek, že souhrn našich peněžních prostředků v bankách je např. 1 mil. Kč, aniž bychom hned poznali, že máme nějaké prostředky na běžném účtu, další na účtu vázaném a další na účtu v cizí měně. Toto členění mají právě zajistit analytické účty (zde v účtové skupině 22 – Účty v bankách).
 
Proto v naší kanceláři klademe důraz na to, aby ihned při zahájení podnikání byly vyjasněny body, které chce vedení společnosti obdržet jako výstup z účetnictví, podle nichž se pak připraví účtový rozvrh (tedy seznam účtů, který účetní jednotka používá pro své účtování).
 
Účelem by mělo být zjednodušení práce obou stran. Pokud vedení společnosti chce ihned v analytické výsledovce vidět náklady na jednotlivá auta, nezbývá než zřídit analytické účty na účtu v účtové skupině 50 – Spotřebované nákupy a evidovat pohonné hmoty na auta zvlášť a dále v účtové skupině 51 – Služby evidovat zvlášť opravy a jiné služby pro daný automobil.
 
Smyslem analytických účtů v tomto případě je mít rychlý obraz o nákladech, který ušetří čas oproti stavu, kdy bychom museli jednotlivé položky hledat ve všech řádcích účtu 501 – Pohonné hmoty, jak by se mohl analytický účet v účtové skupině 50 jmenovat.
 
Pokud klient nepožaduje nějaké podrobnější členění, i tak se snažíme vytvořit smysluplný účtový rozvrh, aby bylo účetnictví přehledné a pomohlo i naší práci. Typické je členění na analytické účty daňové a nedaňové pro náklady a výnosy, podle bankovních účtů a pokladen, podle jednotlivých skupin nákladových služeb, podle skupin výnosů atd.

Jaké analytické účty vést?

Rozhodnutí o analytických účtech je plně v kompetenci účetní jednotky, nicméně České účetní standardy (dále jen „ČÚS“) také kladou požadavky na zřízení analytických účtů.
 
Obecně je zde stanoveno (ČÚS č. 001), že analytické účty se zřizují tehdy, když nejsou přímo v syntetických účtech zohledněna tato hlediska:

• členění podle hmotně odpovědných osob, majetek zatížený zástavním právem,

• členění podle jednotlivých věřitelů a dlužníků,

• členění na českou a cizí měnu,

• členění pro daňové účely,

• členění pro potřeby zúčtování sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění,

• členění z hlediska potřeb finančního řízení,

• členění podle požadavku externích uživatelů (banky, burza, statistické úřady).

 
Ty, které jsem nyní vystrašila, že nemají zřízen analytický účet k účtu 311 – Odběratelé podle jednotlivých firem, uklidním tím, že není nutné zřizovat číselný analytický účet na každého odběratele, když účetní program umožní zpracovat saldokonto podle firem tak, že součet těchto podkladů navazuje na syntetický účet 311. Formu analytické evidence mají zajištěnou právě tímto zpracovaným saldokontem.
 
Nicméně je vhodné mít zřízeny analytické účty podle cizích měn, které se při fakturaci vyskytují (mimo jiné se dá rychle na konci roku ověřit přepočet kurzových rozdílů na českou měnu). Měli bychom také být schopni ihned rozpoznat dlouhodobé a krátkodobé pohledávky, protože tyto nám vstupují do dvou řádků rozvahy – zde je analytické členění žádoucí.
 
Následující ČÚS zmiňují, jaké analytické účty se mají vést. Níže je uveden jejich stručný seznam.
 
Tab.: Jaké analytické účty se mají vést?

Pokud má účetnictví vypovídat o stavu podnikání dané účetní jednotky, není možné se bez analytických účtů obejít. Jejich nastavení by však mělo být systémovou a kolektivní prací, nikoli jen „výmyslem“ účtárny.

Článek byl připravený ve spolupráci se společností Finservis s.r.o.