Informace pro účetní a podnikatele

728 x 90

Okamžité zrušení pracovního poměru

Okamžité zrušení pracovního poměru

Je možné pracovní poměr jednoduše okamžitě, tzv. „na hodinu“, zrušit? Když zaměstnanec závažně poruší pravidla bezpečnosti práce, odmítne dechovou zkoušku nebo se dopustí jiného jednání, po kterém zaměstnavatel nechce v pracovním vztahu pokračovat ani o den déle?

Okamžité propuštění není vždy možné. Okamžité zrušení pracovního poměru je nejtvrdším způsobem, jakým může zaměstnavatel pracovní poměr jednostranně ukončit. Ani jednání, které se na první pohled jeví jako velmi závažné, však nemusí automaticky jako důvod postačovat. Rozhodující jsou vždy konkrétní okolnosti případu. V posledních letech navíc přibyla zajímavá judikatura a od června 2025 se změnily také lhůty, ve kterých může zaměstnavatel okamžité zrušení použít.

Kdy může zaměstnavatel okamžité zrušení vůbec použít?

Okamžité zrušení pracovního poměru je výjimečný způsob skončení pracovního poměru. Na rozdíl od výpovědi pracovní poměr nekončí až po uplynutí výpovědní doby, ale dnem, kdy je okamžité zrušení zaměstnanci doručeno. Právě proto zákon zaměstnavateli neumožňuje tento způsob skončení použít pouze proto, že další spolupráci se zaměstnancem považuje za nežádoucí.

Podle § 55 odst. 1 zákoníku práce:

Zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy,

a) byl-li zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než 1 rok, nebo byl-li pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu nejméně 6 měsíců,

b) porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

Podstatně častější je druhý z uvedených důvodů. Právě posouzení toho, zda zaměstnanec porušil své pracovní povinnosti skutečně „zvlášť hrubým způsobem“, však bývá nejsložitější. Zákoník práce totiž přesně nedefinuje, co představuje méně závažné, závažné nebo zvlášť hrubé porušení pracovních povinností. Nelze proto vytvořit univerzální seznam jednání, při kterých je možné zaměstnance vždy okamžitě propustit. Zaměstnavatel sice může například v pracovním řádu vymezit jednání, která považuje za závažná porušení pracovních povinností, takové hodnocení však samo o sobě neurčuje jejich právní intenzitu. Při případném sporu není soud interní kvalifikací zaměstnavatele vázán a vždy posuzuje všechny okolnosti konkrétního případu (Srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/12; dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2022, sp. zn. 21 Cdo 1998/2021.).

Nejvyšší soud dlouhodobě zdůrazňuje, že intenzita porušení se musí hodnotit v každém jednotlivém případě. Význam může mít osoba zaměstnance a jeho pracovní pozice, jeho dosavadní přístup k plnění pracovních povinností, okolnosti, za kterých k porušení došlo, míra zavinění, následky jednání pro zaměstnavatele nebo vzniklá škoda. Výsledkem nemá být „aritmetický průměr“ jednotlivých kritérií. Některé okolnosti mohou být v konkrétním případě podstatně významnější než jiné (Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2022, sp. zn. 21 Cdo 1998/2021; dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1228/99, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2596/2011).

Základní otázku si lze zjednodušeně formulovat takto:

Je porušení pracovních povinností natolik závažné, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával ještě po dobu výpovědní doby? (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2023, sp. zn. 21 Cdo 1184/2022.)

Jestliže odpověď není jednoznačná, měl by zaměstnavatel velmi pečlivě zvážit, zda jsou splněny právě podmínky pro okamžité zrušení, nebo zda okolnosti odůvodňují spíše výpověď podle § 52 písm. g) zákoníku práce.

Zaměstnavatel zároveň nesmí okamžitě zrušit pracovní poměr s těhotnou zaměstnankyní, zaměstnankyní na mateřské dovolené, zaměstnancem na otcovské dovolené ani se zaměstnancem nebo zaměstnankyní čerpajícími rodičovskou dovolenou (§ 55 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce).

Co už je „zvlášť hrubé“?

Pro zaměstnavatele může být překvapivé, jak významně se výsledné posouzení mění podle okolností konkrétního případu. Dobře to ukazují některá novější rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Nebezpečné jednání na pracovišti může stačit i bez úmyslu někomu ublížit

V rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1184/2022 se Nejvyšší soud zabýval případem provozního zámečníka, který během pracovní doby bez vědomí svého nadřízeného opustil své pracoviště a pro soukromou potřebu začal úhlovou bruskou odřezávat víko plechového sudu, v němž byla předtím skladována hořlavá látka. Při řezání došlo k výbuchu. Zaměstnanec utrpěl vážná zranění a došlo také k poškození majetku zaměstnavatele.

Nejvyšší soud považoval za podstatné nejen skutečné následky jednání, ale také jeho potenciální nebezpečnost. Výbuch mohl způsobit újmu dalším zaměstnancům, pokud by se v jeho blízkosti nacházeli. Podstatná byla rovněž skutečnost, že zaměstnanec jednal pro vlastní potřebu, bez vědomí nadřízeného a navzdory zřejmému riziku. Okamžité zrušení pracovního poměru proto v tomto případě obstálo.

Zajímavý je ještě jeden závěr tohoto rozhodnutí. Zaměstnanec namítal, že v důsledku vlastního zranění byl dočasně práce neschopný a nemohl by tedy během případné výpovědní doby obdobné jednání zopakovat. Nejvyšší soud však zdůraznil ztrátu vzájemné důvěry, spolehlivosti a poctivosti zaměstnance. Samotná dočasná pracovní neschopnost proto intenzitu předchozího jednání nesnižovala.

Alkohol ani odmítnutí dechové zkoušky

Opačný výsledek přinesl případ řešený Nejvyšším soudem pod sp. zn. 21 Cdo 1562/2023. Dva učitelé se odmítli podrobit dechové zkoušce na alkohol a u jednoho z nich bylo prokázáno také malé množství požitého alkoholu. Zaměstnavatel s oběma pracovní poměry okamžitě zrušil.

Soudy však zohlednily mimo jiné to, že šlo o ojedinělý exces, zaměstnanci předtím neměli problémy s plněním pracovních povinností, k jednání došlo ve školním kabinetu mimo přímý výkon pedagogické činnosti a nebyli mu přítomni žáci ani veřejnost. U jednoho ze zaměstnanců bylo navíc prokázáno pouze nepatrné požití alkoholu.

Zaměstnavatel by tedy neměl zaměňovat samotné prokázání porušení povinnosti s prokázáním jeho potřebné intenzity. To, že zaměstnanec povinnost skutečně porušil, je teprve prvním krokem. Následně je nutné vyhodnotit všechny okolnosti, které mohou intenzitu porušení zvyšovat nebo naopak snižovat.

Tento princip potvrzuje i další novější případ. Nejvyšší soud se v roce 2025 zabýval zaměstnankyní, která na pracovišti fyzicky napadla kolegyni (Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2025, sp. zn. 21 Cdo 1154/2025). Ani zde soudy nepovažovaly okamžité zrušení automaticky za oprávněné. Přihlédly mimo jiné k předchozím okolnostem konfliktu, určité míře provokace a k tomu, že šlo o mimořádné vybočení z jinak bezproblémového pracovního působení zaměstnankyně.

Ani velmi závažně působící jednání tedy nelze posuzovat izolovaně. Pro zaměstnavatele je vhodné ještě před rozhodnutím o okamžitém zrušení zdokumentovat nejen samotný incident, ale i jeho kontext: kdo se jej účastnil, jaké měl následky, zda zaměstnanec jednal úmyslně nebo z nedbalosti, zda obdobná porušení nastala již dříve a jak zaměstnanec své povinnosti do té doby plnil.


Přečtěte si také:

Lhůty pro okamžité zrušení

Významnou změnu přinesla tzv. flexinovela zákoníku práce účinná od 1. června 2025. Do té doby mohl zaměstnavatel okamžité zrušení použít zpravidla do dvou měsíců ode dne, kdy se o jeho důvodu dozvěděl, nejpozději do jednoho roku od vzniku důvodu. Nově jsou obě lhůty delší.

Podle současného § 58 odst. 1 zákoníku práce:

Pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 3 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 3 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 15 měsíců ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

Zaměstnavatel tedy nyní disponuje tříměsíční subjektivní lhůtou a patnáctiměsíční objektivní lhůtou. Prodloužení lhůt je praktické zejména u složitějších případů, kdy je třeba zjistit skutkový stav, vyslechnout zaměstnance a svědky nebo vyhodnotit dostupné dokumenty a další důkazy.

Delší lhůta ale neznamená, že začne běžet až po dokončení interního šetření zaměstnavatele. Její počátek se odvíjí od okamžiku, kdy se zaměstnavatel o důvodu k rozvázání pracovního poměru dozvěděl. Proto je vhodné již od prvního oznámení závažného incidentu evidovat, kdy a komu byla informace předána a jaké následné kroky zaměstnavatel provedl.

Zvláštní pravidlo platí tehdy, pokud se jednáním zaměstnance začne zabývat jiný orgán. Podle § 58 odst. 2 zákoníku práce může zaměstnavatel v takovém případě pracovní poměr okamžitě zrušit ještě do tří měsíců ode dne, kdy se dozvěděl o výsledku tohoto šetření, jestliže se jednání stalo jeho předmětem v průběhu původní tříměsíční lhůty.

Právě této otázky se týká rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 946/2025. Soud řešil ještě předchozí právní úpravu s dvouměsíční lhůtou, její konstrukce však byla v této části obdobná. Dospěl k závěru, že není rozhodující, zda šetření jiného orgánu začalo ještě předtím, než se zaměstnavatel o důvodu k okamžitému zrušení dozvěděl, nebo až následně. Podstatné je, aby nezačalo až po uplynutí zákonné subjektivní lhůty.

Důvod pro okamžité zrušení

I v případě, kdy se zaměstnanec skutečně dopustil jednání odůvodňujícího okamžité zrušení pracovního poměru, může zaměstnavatel neuspět kvůli způsobu, jakým zrušení sepsal.

Podle § 60 zákoníku práce:

V okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

Nestačí proto zaměstnanci pouze napsat, že „zvlášť hrubým způsobem porušil pracovní kázeň“ nebo že porušil konkrétní ustanovení pracovního řádu. Z písemnosti musí být zřejmé, jakého konkrétního jednání se zaměstnanec dopustil.

Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 21 Cdo 2566/2022 připomněl, že u důvodu podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je třeba věnovat přesnému popisu vytýkaného skutku zvýšenou pozornost a uvést konkrétní údaje o tom, kdy, kde a jakým jednáním zaměstnanec konkrétní povinnost porušil. Není přitom nutné vytýkaný skutek rozvádět do všech podrobností; rozhodující je, aby jej nebylo možné zaměnit s jiným.

Skutek musí být v okamžitém zrušení popsán nezaměnitelně, jeho právní závažnost se ale následně posuzuje v širším kontextu. Zaměstnavatel se proto nemůže ve sporu pokusit napravit nedostatečně popsaný důvod tím, že dodatečně uvede další porušení, která v původním okamžitém zrušení vůbec nebyla obsažena.

Zanechte komentář

Diskuse neslouží jako právní, daňová či účetní poradna. Je vyhrazena pro vzájemnou komunikaci čtenářů.

Pro přidání komentáře se přihlaste.

Rychlé zprávy

  • Konec pracovního poměru uprostřed měsíce a zdravotní pojištění

    |

    Pokud zaměstnanci skončí pracovní poměr například v polovině měsíce, nemusí se obávat doplácení zdravotního pojištění za zbývající dny. Za dobu trvání pracovního poměru odvádí pojistné zaměstnavatel a za neodpracovanou část měsíce žádný další doplatek nevzniká. Důležité je ale vyřešit, kdo bude zdravotní pojištění hradit v následujícím měsíci. Pokud člověk nastoupí do nového zaměstnání, pojistné za něj odvádí nový zaměstnavatel. Při evidenci na úřadu práce se stává státním pojištěncem a pojistné za něj hradí stát. Pokud nenastoupí do nového zaměstnání, nezaeviduje se na úřadu práce, není státním pojištěncem ani OSVČ, stává se osobou bez zdanitelných příjmů (OBZP) a musí si zdravotní pojištění platit sám. Každou změnu rozhodnou pro platbu zdravotního pojištění je nutné oznámit zdravotní pojišťovně do osmi dnů.

Daňový kalendář

20. 11. 2026
Měsíční odvod úhrnu sražených záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti za říjen 2026
20. 11. 2026
Splatnost paušální zálohy
24. 11. 2026
Splatnost daně za září 2026 (pouze spotřební daň z lihu)
25. 11. 2026
Daňové přiznání a splatnost daně za říjen 2026
25. 11. 2026
Souhrnné hlášení za říjen 2026
Přehled všech termínů ►

Kurzovní lístek

vlajka EU
Načítám hodnoty
vlajka USA
Načítám hodnoty