Často diskutovaný a veřejnosti mnohdy nejasný institut v podobě spolupracující osoby může pomoci trochu si „ulevit“ od daní. Nicméně je potřeba tento krok dobře zvážit, neboť s ním souvisí celá řada dílčích postupů a případných závazků.

Tento často využívaný nástroj v podobě spolupráce osob využívají zejména ti podnikatelé, kteří v daném kalendářním roce dosáhli vysokého zisku z podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti. Tímto způsobem tzv. přerozdělí část svých příjmů a výdajů na spolupracující osobu, čímž sníží daňovou povinnost a dokonce i odvod na sociální pojištění.
 
Spolupracující osobou může být taková osoba, která s podnikatelem žije ve společné domácnosti, tedy např. manželka či děti, které již dokončily povinnou školní docházku. Dále si za pomocí platné legislativy ukážeme, jaké konkrétní stanovené podmínky je nutné dodržet.
 
Každá osoba, která se rozhodne spolupracovat např. s manželem, se stává osobou samostatně výdělečně činnou (OSVČ). Tato činnost může být považována buď za hlavní, nebo vedlejší zdroj příjmů. Pokud se např. manželka, která je zaměstnána nebo je na rodičovské dovolené, rozhodne být spolupracující osobou, je považována za OSVČ vykonávající vedlejší činnost.
 
Nedosahuje-li však jiného hlavního příjmu nebo není-li za ní plátcem pojistného stát, bude takováto spolupráce považována za hlavní činnost. Jak v takových případech postupovat a na co se nesmí zapomenout, si ukážeme v kapitole „Povinnosti spolupracující osoby“ v tomto článku.

Zákonná úprava spolupracující osoby

Abychom dobře pochopili princip celého procesu a zároveň tak mohli v budoucnu tuto možnost smysluplně využít, je důležité se seznámit se zákonnou úpravou. Ta není příliš obsáhlá, nicméně se nejedná o zcela jednoduchou problematiku, jak si následně ukážeme. Stěžejní postup je obsažený v § 13 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Tento paragraf je nazván „Výpočet příjmů spolupracujících osob“.
 
První věta se zaměřuje na případ spolupráce jednoho z manželů: „Příjmy dosažené při podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti [§ 7 odst. 1 písm. a) až c) a odst. 2] provozované za spolupráce druhého z manželů a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení se rozdělují tak, aby podíl připadající na spolupracujícího manžela (manželku) nečinil více než 50 %; přitom částka připadající na spolupracujícího manžela (manželku), o kterou příjmy přesahují výdaje, smí činit nejvýše 540 000 Kč při spolupráci po celé zdaňovací období nebo 45 000 Kč za každý i započatý měsíc této spolupráce.“
 
Co z toho tedy vyplývá? Výše uvedená věta je zaměřena na situaci, kdy je spolupracující osobou manžel nebo manželka. Zákon stanoví, že příjmy a výdaje, které plánujete rozdělit na druhého z manželů, nesmí překročit výši 50 % z takto dosažených příjmů a výdajů.
 
Poměrně složitě může na první pohled vypadat tato část: „…o kterou příjmy přesahují výdaje, smí činit nejvýše 540 000 Kč při spolupráci po celé zdaňovací období nebo 45 000 Kč za každý i započatý měsíc této spolupráce.“
 
Co se tím přesně rozumí? Klíčové je slovní spojení „příjmy přesahují výdaje“, jinými slovy je tím myšlen zisk (před zdaněním), neboli rozdíl mezi příjmy a výdaji. Přičemž pokud spolupráce začala např. v průběhu roku, je možné si uplatnit maximálně počet měsíců spolupráce x 45.000,- Kč. To znamená, aby výsledný rozdíl mezi příjmy a výdaji nečinil více, než bychom tímto vzorcem vypočítali.
 
V naší účetní praxi se setkáváme s tím, že v tomto ohledu a chápání tohoto ustanovení se často chybuje. Někteří podnikatelé se mylně domnívají, že maximální možná výše přerozdělených příjmů (např. při spolupráci trvající čtyři měsíce) se podle uvedeného zákona jednoduše vypočítá 4 x 45.000,- Kč, což je 180.000,- Kč.
 
To by teoreticky měla být částka nejvýše možných příjmů, které mohu tzv. přerozdělit. Nicméně tato úvaha není správná. První část výše zmíněné věty § 13 hovoří o podílu ze samotných příjmů a výdajů, jenž má činit maximálně 50 %; naproti tomu v druhé části věty se již hovoří o částce, o kterou příjmy přesahují výdaje. Jedná se tedy o dva odlišné ukazatele a tedy i způsoby výpočtu.
 
Ona zmíněná hranice 45.000,- Kč za každý měsíc spolupráce se tedy nevztahuje na konkrétní výši příjmů (nebo výdajů), ale na výslednou částku v podobě rozdílu mezi příjmy a výdaji (zisku) osoby, jež je na spolupracující osobu převáděna.
 
Zkusíme si výše uvedenou teorii převést do praxe a ukázat na dvou konkrétních příkladech.

Příklad 1

Pan Horáček dosáhl za kalendářní rok 2012 příjmů z podnikatelské činnosti ve výši 970.000,- Kč. Jeho skutečné výdaje činily 490.000,- Kč. Rozhodl se, že část svých příjmů a výdajů přerozdělí na svou manželku, paní Horáčkovou. Jejich spolupráce trvala od 1. 1. 2012 až do 31. 12. 2012.
 
Výpočet:             Celkové příjmy pana Horáčka                                   970.000,- Kč
                            50 % z těchto příjmů                                                 485.000,- Kč
                            Celkové výdaje pana Horáčka                                  490.000,- Kč
                            50 % z těchto výdajů (dle § 13)                                245.000,- Kč
 
Řešení: Pan Horáček využije ustanovení § 13 zákona o daních z příjmů a na svou manželku převede 50 % svých příjmů za celý rok 2012 ve výši 485.000,- Kč a 50 % svých výdajů ve výši 245.000,- Kč. Uvedený limit rozdílů mezi příjmy a výdaji (zisku) tedy nebyl ani zdaleka ohrožen, ten činí 485.000,- Kč – 245.000,- Kč = 240.000,- Kč. Maximální možná částka k přerozdělení je totiž plných 540.000,- Kč, matematicky vyjádřeno, 240.000,- Kč < 540.000,- Kč.
 
Pozn.: Samozřejmě, že pan Horáček se může rozhodnout, že na svou manželku převede např. 20 % svých příjmů a výdajů. V příkladu uvádíme maximální možné přerozdělení.

Příklad 2

Pan Pažout dosáhl za kalendářní rok 2012 příjmů z podnikatelské činnosti ve výši 700.000,- Kč. Rozhodl se využít tzv. paušálních výdajů, a to ve výši 60 %. Paušální výdaje tedy z dosažených příjmů činí 420.000,- Kč. Rozhodl se, že 50 % svých příjmů a výdajů přerozdělí na svou manželku, paní Pažoutovou. Jejich spolupráce trvala od 16. 7. 2012 do 31. 12. 2012, tzn. celkem šest měsíců (červenec až prosinec). Celkový limit rozdílu příjmů a výdajů, jinými slovy zisku, nesmí přesáhnout 270.000,- Kč (6 x 45.000,- Kč).
 
Výpočet:             Celkové příjmy pana Pažouta                              700.000,- Kč
                            50 % z těchto příjmů                                            350.000,- Kč
                            Celkové výdaje pana Pažouta                             420.000,- Kč (60 % ze 700.000,- Kč)
                            50 % z těchto výdajů                                           210.000,- Kč
 
Řešení: Nejprve provedeme kontrolu, zda jsme se vešli do zmíněného limitu: nepřekročení 270.000,- Kč v rozdílu mezi příjmy a výdaji: 350.000,- (rozdělované příjmy) – 210.000,- (rozdělované výdaje) = 140.000,- Kč (zisk). Můžeme vidět, že limit nebyl v tomto případě překročen: 140.000,- Kč < 270.000,- Kč. Paní Pažoutová si tedy do svého daňového přiznání může uvést výše uvedené přerozdělené příjmy a výdaje ve vypočítané výši.

Děti a ostatní osoby žijící ve společné domácnosti

Zaměříme-li se v § 13 na větu druhou, dočteme se následující: „V ostatních případech spolupráce manžela (manželky) a ostatních osob žijících v domácnosti s poplatníkem, popřípadě za spolupráce jen ostatních osob žijících v domácnosti s poplatníkem, se příjmy dosažené při podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti rozdělují na spolupracující osoby tak, aby jejich podíl na společných příjmech a výdajích činil v úhrnu nejvýše 30 %; přitom částka připadající v úhrnu na spolupracující osoby, o kterou příjmy přesahují výdaje, smí činit nejvýše 180 000 Kč při spolupráci po celé zdaňovací období nebo 15 000 Kč za každý i započatý měsíc spolupráce.“
 
Z výše uvedeného tedy můžeme vyčíst, že princip je stejný jako v případě přerozdělení příjmů a výdajů u jednoho ze spolupracujících manželů. Nicméně čísla jsou jiná. V případě spolupráce např. s rodiči či dítětem je možné přerozdělit maximálně 30 % příjmů a výdajů, limit pro rozdíl mezi přerozdělenými příjmy a výdaji (zisku před zdaněním) je 180.000,- Kč a za každý započatý měsíc tento limit činí 15.000,- Kč.
 
Postup výpočtu bude tedy obdobný, jen s jinými limity (viz Příklady 1 a 2 uvedené výše).

Důležité podmínky

Závěr uvedeného § 13 ve své třetí a čtvrté větě uvádí důležité podmínky, na které je při spolupráci osob důležité pamatovat: „U spolupracujícího manžela (manželky) a dalších spolupracujících osob musí být přitom výše podílu na společných příjmech a výdajích stejná. Příjmy a výdaje nelze rozdělovat na děti až do ukončení jejich povinné školní docházky a na děti v kalendářních měsících, ve kterých je na ně uplatňováno daňové zvýhodnění podle § 35c a 35d, nebo na manžela (manželku), je-li na něj (na ní) ve zdaňovacím období uplatněna sleva na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b).“
 
První podmínkou je to, že výše přerozdělovaných podílů příjmů a výdajů musí být stejná. Zjednodušeně řečeno, nelze přerozdělit 40 % příjmů a k tomu 20 % výdajů. Zákon umožňuje např. 40 % příjmů a k tomu 40 % výdajů.
 
Pokud se rozhodnete navázat spolupráci se svým dítětem, nelze tak učinit v případě, že se jedná o dítě, jež zatím nedokončilo povinnou školní docházku, nebo se jedná o dítě, na které v daném měsíci uplatňujete daňové zvýhodnění. Zároveň platí, že v případě spolupráce s jedním z manželů nelze v takovémto měsíci spolupráce uplatnit slevu na dani na manželku (manžela).

Vyplnění daňového přiznání při přerozdělení příjmů a výdajů

Poplatník, který přerozděluje své příjmy na spolupracující osobu, vyplní své daňové přiznání obdobným způsobem, jako by své příjmy a výdaje nepřerozděloval. V Příloze č. 1 se nejprve zaměří na řádky č. 101 a 102, kam uvede veškeré své dosažené příjmy a výdaje (ať skutečné, nebo paušální výdaje).

Dále se zaměří na řádky 107 a 108. Zde poplatník vyplní příjmy a výdaje, které bude přerozdělovat na spolupracující osobu. Dále poplatník uvede na druhou stranu Přílohy č. 1 do tabulky G údaje o spolupracující osobě.
 
Co se týče spolupracující osoby, ta se ve svém daňovém přiznání také zaměří na Přílohu č. 1, kde do řádku 109 a 110 uvede přerozdělené příjmy a výdaje od poplatníka. Na druhé straně Přílohy č. 1 do tabulky pod písmenem H vyplní údaje o poplatníkovi, který rozděluje své příjmy a výdaje.
 
Dále jak poplatník, tak spolupracující osoba postupují klasickým způsobem při vyplňování svého daňového přiznání, včetně uvedených případných slev na dani či odpočitatelných položek od základu daně.

Povinnosti spolupracující osoby (vedlejší a hlavní činnost)

Jak jsme zmínili v úvodu tohoto článku, je třeba nejdříve rozlišit, zda spolupracující osoba bude vykonávat hlavní nebo vedlejší činnost. V každém případě je nutné splnit ohlašovací povinnost na finanční úřad, zdravotní pojišťovnu a Českou správu sociálního zabezpečení. Důrazně tedy doporučujeme tuto povinnost neodkládat, neboť v případě jejího nesplnění hrozí ze strany institucí penále či pokuty.
 
Bude-li se jednat o vedlejší činnost, výhodou je, že v prvním roce této spolupráce nebudete muset platit zálohy na zdravotní a sociální pojištění, od druhého roku takové spolupráce se pak výše případných záloh stanoví dle dosaženého zisku.
 
V případě, že budete považováni za OSVČ vykonávající hlavní činnost, povinnosti hradit si zálohy v předepsané výši na zdravotní a sociální pojištění se nevyhnete.
 
Kromě podání daňového přiznání v požadovaném termínu nezapomeňte též podat Přehled o příjmech a výdajích na vámi příslušnou zdravotní pojišťovnu a Českou správu sociálního zabezpečení.
 
Značnou výhodou je to, že spolupracující osoba nemusí vlastnit příslušné živnostenské oprávnění, a to v případě, že např. manžel tímto oprávněním disponuje. To znamená značnou výhodu, pokud by např. manžel podnikal na základě řemeslné či vázané živnosti, jež vyžadují splnění specifických podmínek pro její získání (např. dosažené vzdělání či praxe).

Hlavní výhody a nevýhody spolupráce

Závěrem uvedeme tři pro a proti, která souvisí se zahájením spolupráce.
 
+ sníží odvod daně z příjmů
+ sníží odvody na sociální pojištění
+ spolupracující osoba nemusí vlastnit živnostenské oprávnění
 
– nemožnost odpočtu slevy na dani na manželku (v případě, že spolupracující osobou je manželka)
– nemožnost slevy na dani na dítě nebo daňového bonusu na dítě (v případě, že spolupracující osobou je dítě)
– povinné měsíční zálohy na sociální a zdravotní pojištění v případě, že činnost spolupracují osoby je považována za hlavní
 
Věříme, že jsme tímto článkem přispěli k objasnění tohoto čím dál častěji více využívaného nástroje v podobě spolupráce osob. Je nutné si dopředu spočítat výhody a nevýhody tohoto kroku, neboť není možné jednoznačně pro každý případ tento postup doporučit či vyvrátit.
 
Nicméně budete-li této záležitosti věnovat dostatek času a provedete některé modelové propočty, úsilí se jistě vyplatí. Ve výsledku vám totiž takováto snaha může ušetřit několik tisíc ročně ve vašem rodinném rozpočtu.

Související články:
Rodinný podnik a spolupracující osoba
Využití spolupracující osoby v příkladech