Překážky v práci na straně zaměstnavatele

Nastane-li některá z překážek v práci na straně zaměstnavatele, jedná se o objektivní či subjektivní skutečnost, která způsobuje, že zaměstnavatel není schopen plnit závazek vzniklý na základě pracovněprávního vztahu.

Zaměstnavatel tedy není schopen přidělovat zaměstnanci práci a zaměstnanec tudíž svoji práci nemůže vykonávat a dostávat za ni mzdu či plat.
 
Zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb.) rozlišuje dle příčin vzniku dvě skupiny překážek v práci na straně zaměstnavatele, a to:

• prostoje a přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy nebo živelní událostí,
• jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele.

 
Pod pojmem prostoj si jednoduše představme přechodnou závadu na strojním zařízení, poruchu v dodávce surovin nebo pohonné síle či poruchu způsobenou chybnými pracovními podklady nebo jinými provozními příčinami.
 
V případech přerušení práce z důvodu nepříznivých povětrnostních vlivů nebo živelní události byla práce znemožněna přírodní katastrofou nebo rozmary počasí.
 
Jedná se tedy o překážky, které vznikly neplánovaně, bez vůle a bez zavinění zaměstnavatele, proto zákon umožňuje zaměstnavateli poskytnout zaměstnanci náhradu mzdy nebo platu v částce nižší, než je jeho průměrný výdělek. Nejnižší možná výše náhrady v případě prostoje činí 80 % a v případě přerušení práce z důvodu nepříznivých povětrnostních vlivů nebo živelní události nejméně 60 % průměrného výdělku.
 
Překážka v práci v těchto případech nastane až tehdy, pokud zaměstnavatel nemůže zaměstnance převést na jinou práci nebo zaměstnanec s převedením na jinou práci nesouhlasí. Pokud byl zaměstnanec převeden a náležela by mu nižší mzda nebo plat než za práci, kterou vykonával před převedením, musí mu zaměstnavatel doplatit mzdu nebo plat tak, aby dosahoval jeho průměrného výdělku před převedením.
 
V případě živelní události ale zaměstnavatel může (na rozdíl od prostoje nebo nepříznivých povětrnostních vlivů) převést zaměstnance na jinou práci i bez jeho souhlasu, a to na dobu nezbytné potřeby k odvrácení živelní události nebo ke zmírnění jejích bezprostředních následků.

Jiné překážky v práci

Jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele mohou mít různou povahu a příčiny, proto zákoník práce konkrétní případy jiných překážek v práci nevymezuje a jednoduše by se dalo říci, že mezi ně patří všechny ostatní situace, které nebyly způsobeny prostojem či nepříznivými povětrnostními vlivy nebo živelní událostí. Jedná se tedy o situaci, kdy zaměstnavatel nepřiděluje práci zaměstnanci dle sjednaného pracovněprávního vztahu.
 
Zaměstnanci u těchto překážek náleží náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku (nebylo-li uplatněno konto pracovní doby). Konkrétně zákon zmiňuje jen tzv. částečnou nezaměstnanost a doby strávené na pracovní cestě nebo na cestě mimo pravidelné pracoviště jinak než plněním pracovních úkolů.
 
Jinak si jako příklad můžeme uvést nepřidělování práce z důvodu pravidelné nebo plánované odstávky strojů kvůli revizi nebo opravě, dále v rámci organizačních změn, kdy zaměstnavatel například zrušil pracovní místo zaměstnance dřív, než mu uplynula zákonná výpovědní doba.
 
V praxi se řada zaměstnavatelů snaží řešit překážky na své straně pomocí dovolené či neplaceného volna zaměstnance, čímž obcházejí ustanovení zákoníku práce. Zaměstnanec nesmí být převeden na jinou práci bez svého souhlasu.

Částečná nezaměstnanost

Zvláštní druh jiných překážek v práci na straně zaměstnavatele najdeme v ustanovení § 209 zákoníku práce, kde je upravena situace, kdy zaměstnavatel nemůže přidělovat zaměstnanci práci v rozsahu týdenní pracovní doby z důvodu dočasného omezení odbytu jeho výrobků nebo z důvodu omezení poptávky po jím poskytovaných službách, tzv. částečná nezaměstnanost.
 
Využít toho mohou pouze zaměstnavatelé v podnikatelské sféře. I v tomto případě má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku. Nicméně zákoník práce umožňuje zaměstnavateli dohodnout se s odborovou organizací, která u něho působí, na snížení výše náhrady mzdy, kterou bude muset zaměstnanci poskytnout, až na částku ve výši 60 % průměrného výdělku. Toto je minimální limit pro výši náhrady mzdy, která musí být zaměstnanci poskytnuta.

Pokud u zaměstnavatele nepůsobí odborová organizace, nahrazuje zaměstnavatel dohodu s odborovou organizací vnitřním předpisem.
 
Poslední z překážek v práci na straně zaměstnavatele připadá na dobu, kterou zaměstnanec strávil na pracovní cestě nebo na cestě mimo pravidelné pracoviště jinak než plněním pracovních úkolů. Zaměstnanci se za tuto dobu mzda nebo plat nekrátí. Pokud však zaměstnanci v důsledku způsobu odměňování mzda nebo plat ušla, má právo na náhradu mzdy či platu ve výši průměrného výdělku.
 
Na závěr bych ráda upozornila, že právní úprava překážek v práci na straně zaměstnavatele se nevztahuje pouze na pracovní poměry, ale i na pracovněprávní vztahy uzavřené na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, tedy na základě dohod o provedení práce a dohod o pracovní činnosti.

Související článek:
Překážky v práci na straně zaměstnance