V prosinci minulého roku bylo publikováno zásadní rozhodnutí Městského soudu v Praze (č. j. 54 Co 217/2024-259), který v rámci sporu o platnost smlouvy podepsané prostřednictvím DocuSign musel rozhodnout o tom, zda je takový „prostý elektronický podpis“ platný a zavazuje strany k tomu, co si sjednaly.

Jaké známe elektronické podpisy?

Právní předpisy jich znají hned několik, klíčovým je vedle § 565 občanského zákoníku zejména nařízení EU známé pod názvem eIDAS (nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014) a zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Jaké elektronické podpisy tedy známe?

• Kvalifikovaný elektronický podpis (čl. 3 odst. 12 eIDAS),
• kvalifikovaný elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu (upraven zmíněným zákonem č. 297/2016 Sb.),
• zaručený elektronický podpis, který není založený na kvalifikovaném certifikátu (čl. 26 eIDAS) a
• prostý elektronický podpis (čl. 3 odst. 10 eIDAS).

První dva druhy „kvalifikovaných“ elektronických podpisů se označují také jako „uznávané elektronické podpisy“ a jsou bez dalších náležitostí považovány za důvěrné a rovné vlastnoručnímu podpisu.

Co všechno je prostý elektronický podpis?

Prostým elektronickým podpisem je všechno možné, např.:

• prosté zápatí v e-mailu, které obsahuje jméno a příjmení odesílatele,
• samotná e-mailová adresa, pokud umožňuje identifikaci odesílatele,
• zaškrtnutí souhlasu či závazné objednávky ve webovém formuláři,
• naskenování vlastnoručního podpisu a jeho připojení k dokumentu,
• používání webových služeb jako DocuSign, Signi, Podpisovna apod. či
• podpis provedený na tabletu např. prostřednictvím elektronické tužky jako je třeba Apple Pencil.

Je tedy i prostý elektronický podpis dostatečný?

Městský soud ve svém rozhodnutí velice dobře a přesvědčivě argumentuje, že prostý elektronický podpis je zcela dostatečný ve všech úkonech, při kterých zákon nepožaduje úředně ověřený podpis. Soud doslova uvádí, že „tento typ podpisu je zákonem považován za přípustný a platný při soukromoprávních jednáních“. Navíc je v případě pochybností možné prostý elektronický podpis podložit dalšími důkazy, například chováním stran při plnění závazku, z něhož lze zpětně odvodit obsah a existenci daného dokumentu. 

Městský soud správně poukázal i na to, že ani u podpisu v listinné podobě nelze absolutně zaručit totožnost podepisujícího. Podpis je pouze důkazem, na jehož základě lze s určitou pravděpodobností předpokládat, že autorem projevu vůle na dokumentu je osoba, která jej podepsala. A tyto principy je třeba aplikovat i u elektronického podepisování. 

Závěr

Definitivně vyhráno zatím není, ale závěry Městského soudu nejsou nijak nové a většina právníků je zastává už delší dobu. Proto uvedené rozhodnutí zvyšuje právní jistotu a je dalším krokem k digitalizaci právních jednání.

Článek byl připravený ve spolupráci s Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři s.r.o., advokátní kancelář.