Lenost nebo nedostatek sebedůvěry?

Kouzelné slovo „Empowerment“.

Když šéf pozoruje svého zaměstnance, mnohdy se mu nabízí jednoduchý závěr: „Je líný.“ Úkoly plní pomalu, nehlásí se o práci navíc, působí pasivně. Jenže realita bývá složitější. To, co vypadá jako lenost, může být ve skutečnosti projev nedostatku sebedůvěry. Nejde o to, že by dotyčný nechtěl, ale spíše se bojí, že to nezvládne.

Různé koncepty leadershipu s tímto dilematem pracují. Například Blanchardův Situační leadership ukazuje, že výkon člověka závisí na kombinaci kompetencí (schopností a zkušeností) a motivace (chuti a sebedůvěry). Podobně Herzbergova dvoufaktorová teorie vysvětluje, že k práci potřebujeme nejen „hygienické faktory“ (mzda, podmínky), ale také motivační prvky jako uznání či smysl práce. Amy Edmondson přidává pojem psychologická bezpečnost – prostředí, kde se lidé nebojí udělat chybu.

Klíčová otázka tedy zní: Jak poznat, jestli zaměstnanec opravdu nechce, nebo jen nevěří, že to zvládne?

Jak rozpoznat nedostatek sebedůvěry od lenosti

Šéf může pozorovat několik signálů:

• Jazyk obav: zaměstnanec říká věty jako „to určitě zkazím“ nebo „já na to nejsem“.
• Vyhýbání se: nechce prezentovat před lidmi, odkládá náročné úkoly.
• Reakce na podporu: pokud se při nabídnuté pomoci nebo tréninku jeho aktivita zlepší, pravděpodobně nešlo o lenost.

Praktické otázky do rozhovoru:

• „Co by ti pomohlo, abys měl jistotu, že to zvládneš?“
• „Která část úkolu je pro tebe nejtěžší?“
• „Máš pocit, že máš dostatek informací a dovedností?“

Další nástroje:

• Koučovací rozhovor: místo rad dávat otázky a nechat zaměstnance hledat řešení.
• 360° zpětná vazba: může odhalit, zda okolí vnímá nízkou sebedůvěru.
• Pozorování v čase: líný člověk nezmění své chování ani při podpoře, nejistý člověk ano.
• Nižší sebedůvěru může pomoci identifikovat také osobnostní diagnostika.

Jak může lídr zvyšovat sebedůvěru lidí

• Postupné delegování: dávat úkoly o něco náročnější, ale stále zvládnutelné („stretch assignments“).
• Uznání a zpětná vazba: oceňovat nejen výsledek, ale i snahu a pokroky.
• Koučovací styl vedení: klást otázky, které podporují vlastní myšlení a řešení.
• Psychologická bezpečnost: dávat najevo, že chyba není konec světa, ale příležitost k učení.
• Mentoring a buddy systém: méně zkušení se mohou učit od zkušenějších.

Šéf, který systematicky podporuje sebedůvěru, nevychovává „rozmazlené“ zaměstnance, ale profesionály, kteří jsou schopni a ochotni růst.

Přínosy pro šéfa, podřízeného i organizaci

• Pro šéfa: odpadá nutnost mikromanagementu, tým podává stabilnější výkon, lidé se více zapojují.
• Pro zaměstnance: roste sebevědomí, chuť učit se a radost z práce, klesá stres.
• Pro firmu či organizaci: vyšší produktivita, inovace, zdravější firemní kultura a nižší fluktuace.

„Empowerment“ (péče o to, aby zaměstnanec „mohl“) v praxi znamená dát lidem opravdovou důvěru, prostor a pravomoci – nejen úkol, ale i možnost rozhodovat. Empowerment podporuje pocit vlastní hodnoty a zvyšuje angažovanost. Když zaměstnanec cítí, že mu šéf věří, roste jeho sebevědomí rychleji než jakýmkoli školením. Rozdíl mezi leností a nedostatkem sebedůvěry je zásadní. Lenost se dá řešit pravidly a důsledností, ale nedostatek sebedůvěry potřebuje podporu, trpělivost a vhodný styl vedení. Šéf, který to dokáže rozlišit, nejen že lépe využije potenciál svých lidí, ale také posílí jejich loajalitu a výkon. Takhle snadné to je. A takhle těžké to je.

Článek byl připravený ve spolupráci se společností TCC s.r.o.