Není matka jako matka

Když jsem byla malá, bydleli jsme v nejvyšším patře domu bez výtahu, k nám do bytu vedla dobře stovka schodů. A jak už to tak ženy mívají, moje maminka takřka každodenně vystoupala tyto schody obtížena nákupními taškami. Mezi zeleninou, masem, pečivem a minerálkami se vždy našel nějaký drobný pamlsek pro nás děti. Maminka mi vždy říkala: „Ať už je tvůj den jakýkoliv, měla by sis vždy najít nějakou drobnost, která tě potěší a udělat si malou radost.“
 
Dneska jsem už velká a na sladkosti nemívám chuť. Když ale vystoupávám pomyslné schody při plnění každodenních pracovních úkolů, s velkou ostražitostí zkoumám vše, co mi přijde pod ruku, co uvidí mé oči a uslyší mé uši, neboť se mi pak daří nacházet drobné vtipné, nebo i jen úsměvné věci a situace, které mé srdce potěší a přinesou smích a radost.

Bonbonky neuvěřitelné chuti

Dostala se mi do ruky faktura, která sama hlásala, že je neobyčejná. A opravdu, na první pohled byste ji za účetní doklad nepovažovali. Psána staročeštinou, opatřena logem dodavatele – složitým grafickým zpracováním prvního písmena jeho jména.
 
S daty a čísly bojují o místo humorné větičky na téma nevyhnutelnosti plnění a platby. A na závěr vtip o čápovi, vráně a lišce. Pročítala jsem ji podrobně alespoň pět minut. Myslím, že kdyby takto vypadala většina dokladů, asi by se jejich zpracování značně protáhlo, nicméně zábava na pracovišti by byla nezměrná!

Podvečerní telefonát

Odpoledne se přehouplo do podvečera, začíná se stmívat. Volá mi kamarád a klient v jedné osobě: „Ahoj, moje matka má problém!“
 
V pološeru přivírám oči a vidím jeho maminku, kterou znám osobně od dob studií, kdy mi psala oponenturu na moji diplomovou práci. I když už je čerstvou důchodkyní, stále pracuje u syna ve firmě. Moje mysl začíná modelovat krizové situace a já uvažuju, jak příteli pomoct se složitou rodinnou situací. Kamarád mi líčí, jak potřebuje rychle uzavřít účetně kalendářní rok kvůli prémiím, protože jeho matka nutně potřebuje peníze.
 
Mluví a mluví, zabíhá do podrobností a mně najednou obraz před očima začíná neladit s jeho slovy. Rozpor se prohlubuje, moje zmatenost narůstá a najednou mi vše ve vteřině dojde – není matka, jako matka…
 
Když mi znovu večer volal, neopomněl tentokrát na začátku našeho hovoru podotknout, že bude opět mluvit o požadavcích jejich mateřské firmy.

Sliby chyby

Naše kancelář se nachází v přízemí vily, která se pyšní větší předzahrádkou. Uvnitř je nekuřácké pracoviště, a tak moji kolegové, kteří holdují cigaretovému nešvaru, jsou nuceni vždy vyběhnout před dům. A aby bylo bezpečnosti práce učiněno zadost a oči si pravidelně odpočinuly od počítačových monitorů, občas s nimi na pár minut vyběhnou i ostatní, zejména když venku krásně svítí odpolední hřejivé slunce.
 
Máme klienta, pána v nejlepších letech. Jestli nám ostatní přináší doklady se zpožděním, u něj si můžeme být jisti, že bude mezi nimi ten „nejposlednější“. Ovšem v míře grácie, s jakou nás dovede přesvědčit, že všechno stihneme a že vše je v pořádku, a ve způsobu, jakým si dovede sypat popel na hlavu, je jedním z nejlepších.
 
Byl to začátek léta, všechno bylo již hotovo a my čekali opět jenom na našeho opozdilce. Dorazil a donesl polovinu toho, co jsme od něj potřebovali. Nechal si trochu vynadat, nahrnul na nás hromady dalších slibů a rychle za sebou zaklapl dveře. Pár kolegyň, mírně frustrovaných nastalou situací, se rozhodlo, že než se pustí do práce, půjdou si zapálit.
 
Vyšly tedy do předzahrádky, netušíce, že tam tentokrát nebudou samy. Ano, správně, pán je také kuřák. Dívčí hlouček ho velmi rozradostnil, vždyť společná cigaretka je jedním z nejvíce stmelujících momentů. A pán se rozpovídal – o blížících se prázdninách, jak pojede s dcerami k moři a že děvčata by také neměla tolik pracovat, že odpočívat je potřeba. A když nepojedou k moři, že to chce nutně alespoň bazén na zahradě.
 
Pobíhaje po chodníku v předzahrádce, začal vymýšlet a takřka vyměřovat místo pro bazén. Nasliboval jim tehdy, jak jim tam nechá bazén vybudovat a barvitě popsal, jaké to bude, až dojde s doklady a přes plot na něj budou mávat účetní v plavkách po pás stojící v chladivé vodě.
 
Bazén před domem nemáme, jenom loni byla celá předzahrádka vysypána kamínky, trochu připomínajícími pláž v Chorvatsku…

Fotbalové bonbonky

Postavili si novou tribunu a šatny, pořídili dresy a míče. Pečlivě se starají o trávník, investují do jeho údržby nemalé částky. Představuji si, jak vybíhají na hřiště, přihrávka střídá přihrávku, brankáři mají plné ruce práce. Ostré slunce nemilosrdně praží a jim se perlí pot na skráních.
 
Lovím v dokladech a začínám chápat – fotbal je náročný a nákladný sport. Rozhodčí udělá krok vpřed a vytahuje z apartní značkové kabelky píšťalku a odpískává poločas. Hráči běží k lavičkám, kde na ně čekají stohy dámských hygienických vložek, kterými si okamžitě osušují svá zpocená čela. Vždyť tak skvěle sají a pocit čistoty a bezpečí je pak dokonalý.

Jak jinak si totiž vysvětlit, že má fotbalové mužstvo na dokladech napsanou značkovou kabelku a dámské hygienické potřeby?