Využíváme cookies pro zajištění snadnějšího použití našich webových stránek. Pokračováním v prohlížení webu předpokládáme, že s tím souhlasíte. Rozumím Více informací

Oceňování zásob


Bc. Alena Haas Kubátová
1. 4. 2019
Vytisknout článek Odeslat článek mailem Diskuse k článku

Fixní nepřímé náklady jsou ty, které se změnou objemu výroby mění.

Foto: 123RF

 

Jaké jsou rozdíly v oceňování nakupovaných zásob a zásob vytvořených vlastní činností? Dnes si vysvětlíme klíčové pojmy související s oceňováním zásob a podíváme se na metody, které se používají pro vyskladňování nakupovaných zásob.


 
Oceňování nakupovaných zásob i zásob vytvořených vlastní činností upravuje zákon o účetnictví (dále jen ZoÚ), konkrétně § 25, dále pak § 49 vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení ZoÚ, a České účetní standardy (dále jen „ČÚS“) č. 015 – Zásoby.

Nakupované zásoby

Ocenění při pořízení nakupovaných zásob

Nakupované zásoby oceňujeme podle ZoÚ skutečnými pořizovacími cenami, tj. cenou pořízení + vedlejšími pořizovacími náklady. Pořizovací cena se používá pro oceňování majetku pořízeného nákupem. Můžeme ji rozdělit na cenu pořízení a náklady s pořízením související.

Jedná se o tyto náklady:
  • přepravné vyúčtované dodavatelem či provedené účetní jednotkou,
  • provize,
  • clo,
  • pojistné,
  • náklady na úpravy skladovaného materiálu či zboží.
Z vnitropodnikových nákladů sem patří ještě přepravné a vlastní náklady na zpracování materiálu.

Oproti tomu např. úroky z úvěrů a zápůjček poskytnutých na jejich pořízení, kurzové rozdíly, smluvní pokuty, úroky z prodlení a jiné sankce ze smluvních vztahů součástí pořizovací ceny zásob nejsou.

Účetní jednotka by při rozhodování o rozsahu zařazovaných výdajů do pořizovací ceny měla brát v úvahu zejména zásadu opatrnosti při oceňování a nenadhodnocovat cenu zásob.

Ocenění úbytku nakupovaných zásob

Jak je to při výdeji/spotřebě nakupovaných zásob? Česká legislativa umožňuje použít metodu skutečných pořizovacích cen, metodu FIFO a metodu ocenění váženým aritmetickým průměrem.

Existuje ještě metoda LIFO, její použití u nás ale zákon nepovoluje. Oč se jedná? LIFO, nebo-li Last In – First Out (poslední dovnitř – první ven), znamená, že při oceňování skladu se jako první účetně vyskladňují kusy, které byly nakoupeny jako poslední.

V USA je tato metoda běžně používána, u nás nikoliv. Proč tomu tak je? V období inflace totiž dochází k růstu cen, a je tedy nutné předpokládat, že poslední dodávka zásob bude nejdražší. Proto by toto ocenění bylo vyšší než při ocenění metodou FIFO s dopadem na daňový základ.

Pojďme si představit první tři zmíněné metody podrobněji.
  1. Oceňování v pevných cenách
Tato metoda je nejjednodušší. Pokud účetní jednotka nakoupila zásobu materiálu za 1 000 Kč, bude ve stejné ceně tento materiál i vyskladňovat. Metoda je užívána zejména v maloobchodních prodejnách.
  1. Oceňování metodou FIFO
Zkratka FIFO vyjadřuje „First In – First Out“, tedy první dovnitř – první ven, což znamená, že pro první dodávku zásob použijeme ocenění prvního výdeje. Uveďme si názorný příklad.
 

Příklad

Firma XY s. r. o. měla k 1. 1. 2019 na skladě 100 tun zásob a v pořizovací ceně 1 000 Kč za tunu. Během února nakoupila další dvě dodávky:

1. dodávka dne 1. 2. 2019: 80 tun za 900 Kč/tuna.

2. dodávka dne 6. 2. 2019: 50 tun za 850 Kč/tuna.

V březnu prodala 120 tun zásob za cenu 950 Kč/tuna.

Jaký bude výpočet?

Počáteční zůstatek (dále jen „PZ“): 100 tun × 1 000 Kč = 100 000 Kč

Přírůstek č. 1: 80 tun × 900 Kč = 72 000 Kč

Přírůstek č. 2: 50 tun × 850 Kč = 42 500 Kč

Konečný zůstatek (dále jen „KZ“): 214 500 Kč

Pro ocenění výdeje ze skladu bude použita cena zboží, které přišlo jako první, v tomto případě 100 tun / 1 000 Kč. Platí, že pokud je zásoba z první dodávky plně vyskladněna, použije se pro ocenění výdeje cena následující dodávky, tedy 900 Kč/tuna.

Výpočet nákladů na prodané zásoby tedy bude: 100 × 1 000 + 20 × 900 = 100 000 + 18 000 = 118 000 Kč

Na skladě nám zbylo: 60 tun z 1. dodávky + 50 tun z 2. dodávky, tedy: 60 × 900 + 50 × 850 = 54 000 Kč + 42 500 Kč = 96 500 Kč (k tomuto výsledku bychom úplně stejně došli výpočtem; KZ – výpočet nákladů na prodané zboží = 214 500 − 118 000 = 96 500 Kč).
  1. Oceňování váženým aritmetickým průměrem z pořizovacích cen
Zde použijeme vážený aritmetický průměr z individuálních pořizovacích cen a množství zásob na skladě. Platí zásada, že průměr musí být počítán minimálně 1× měsíčně.

Pokud bychom vycházeli z našeho původního příkladu, průměrnou cenu zásob bychom spočítali tak, že sečteme počáteční stav zásob na skladě + jejich přírůstky a vydělíme je celkovým množstvím zásob na skladě = (100 × 1 000 + 80 × 900 + 50 × 850) ÷ (100 + 80 + 50) = (100 000 + 72 000 + 42 500) ÷ 230 = 932,61 Kč = průměrná cena zásob.

Výpočet nákladů na prodané zásoby vypočítáme jako množství prodaného zboží × cena za jednotku = 120 × 932,61 = 111 913,04 Kč

A na skladě zbylo: (PZ +/− přírůstek/úbytek zásob) × cena za jednotku = (230 − 120) × 932,61 = 102 587,1 Kč

Pro vážený aritmetický průměr a metodu FIFO platí zásada, že tyto způsoby oceňování je možné aplikovat pouze odděleně za jednotlivé analytické účty. V praxi to tedy znamená, že v rámci jednoho analytického účtu zásob není možné použít kombinaci těchto dvou způsobů.

Zásoby vytvořené vlastní činností

Zásoby vytvořené vlastní činností oceňujeme vlastními náklady, a to buď ve skutečné výši, nebo na základě kalkulace, kterou stanoví účetní jednotka. V ojedinělých případech, kdy není možné zjistit výši vlastních nákladů, může účetní jednotka použít také reprodukční pořizovací cenu.

Jedná se zejména o případy, kdy účetní jednotka nabyla zásoby bezplatně, či došlo ke vzniku přebytků ve výrobě, odpadů a vedlejších produktů vrácených z výroby. Podklady o stavu a ocenění zásob vlastní výroby čerpá účetní jednotka z vnitropodnikové účetnictví.

Vlastní nálady se skládají z přímých nákladů, které byly skutečně vynaloženy na výrobu či jinou činnost a dále je tvoří poměrná část fixních a variabilních nepřímých nákladů. Tyto nepřímé náklady musí být jednoznačně přiřaditelné danému výkonu a vztahovat se ke konkrétnímu období výroby.

Fixní nepřímé náklady jsou takové, které se změnou objemu výroby nemění a účetní jednotka je musí vynakládat při jakémkoliv objemu výroby (a to i nulovém). V krátkých časových úsecích nedochází zpravidla k jejich změně. Příkladem jsou odpisy budov a strojů, náklady na ostrahu, osvětlení, či vytápění.

Oproti tomu variabilní nepřímé náklady jsou takové, které se změnou objemu výroby mění. Jedná se například o výkonové odpisy podle vyrobených kusů výrobků.

Základem úspěchu je stanovení kvalitního kalkulačního vzorce a usilovat o co nejpřesnější náplň a specifikaci položek tohoto vzorce tak, aby bylo možné určit obsah a výši vlastních nákladů, kterými budou zásoby vytvořené vlastní výrobou oceňovány.

Účetní jednotka se může rozhodnout, zda zvolí ocenění zásob vlastní výroby na úrovni skutečných vlastních nákladů, nebo v předem stanovené výši vlastních nákladů podle operativních/plánových kalkulací.

V takovém případě by ale měla provést alespoň jednou ročně test na snížení hodnoty zásob, spočívající ve srovnání předem stanovených a přiřazených nákladů se skutečně vynaloženými náklady výroby. A pokud by výsledkem testování byly významné rozdíly, je třeba tomuto faktu ocenění zásob přizpůsobit.

Základní kalkulační vzorec, od kterého se vše odvíjí, zní následovně:

Přímé náklady + Přímý materiál + Ostatní přímé náklady + Výrobní režie = Vlastní náklady výroby

V praxi nebývá problémem přiřadit k výrobě jednoznačně identifikovatelné přímé náklady, ale právě nepřímé fixní a variabilní náklady. Je proto nutné, aby účetní jednotka nastavila takové vnitropodnikové směrnice, které nebudou v rozporu se ZoÚ.

Ten poměrně jasně vymezuje náklady, které by do ocenění zásob vlastní výroby neměly být zahrnovány. Takovými náklady jsou např. odbytové náklady, náklady na skladování a přesun zásob mezi firemními sklady, marketing a reklama. Jinými slovy odbytová režie, správní režie a financování.

S financováním je to však poněkud sporné. Je samozřejmé, že kurzové náklady, poplatky a další finanční náklady by do vlastních nákladů nikdy neměly vstupovat. Oproti tomu např. u úroků souvisejících s financováním výroby se účetní jednotka může rozhodnout, že je do výkonů zahrne, s přihlédnutím k povaze financování výroby.
Vytisknout článek Odeslat článek mailem

Diskuse k článku

Zatím žádný komentář.

Přidat nový příspěvek do diskuse

Přihlásit k odběru

img_cancelvykricnik



 
 
Security code 
 

Užitečné informace




Firmy v Pohodě
 
Ing. Ivana Šáchová
Účetní kancelář poskytující účetní služby a poradenství.
www.ivanasachova.cz

eStudánka.cz
Prodáváme chytré vychytávky pro ženy - šetří vaše zdraví i peněženku.
www.estudanka.cz

Daňový kalendář

25. 4. 2019 Souhrnné hlášení (za březen 2019 a 1. čtvrtletí 2019)
25. 4. 2019 Kontrolní hlášení (za březen 2019 a 1. čtvrtletí 2019)
25. 4. 2019 Přiznání DPH (za březen 2019)
25. 4. 2019 Přiznání DPH (za 1. čtvrtletí 2019)

Další termíny

Kurzovní lístek

25,68 Kč
0,025 Kč
22,83 Kč
0,124 Kč

Více
Zdroj: ČNB, 18.04.2019

Ze života daňového poradce


Přihlášení k odběru newsletteru