Vyměřený důchod závisí na odvodech pojistného

Výše důchodu, ať už starobního, invalidního nebo pozůstalostního, vždy závisí nejen na celkové době pojištění, ale i na výši vyměřovacích základů pro odvod pojistného na důchodové pojištění. Podle poznatků České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) jsou zvláště dvě kategorie lidí, které se podivují, proč je jejich důchod neúměrně nízký v porovnání s jejich minulými příjmy.
 
V zásadě lze říci, že nad výší důchodu se pozastavují lidé, kterým je vyplácena mzda tzv. „na ruku“, a potom osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ), protože si platí pojistné na důchodové pojištění v minimální výši.
 
„V případě prvním se celý problém odvíjí od praxe využívané některými zaměstnavateli, kteří zaměstnancům vyplácejí pouze minimální mzdu a zbytek dorovnávají tzv. „na ruku“. Tímto svým jednáním se vyhýbají reálnému odvodu pojistného. ČSSZ ovšem u jejich zaměstnanců eviduje pro důchodové nároky nižší příjmy a z nich pak zákonitě vypočítá i nižší důchod,“ upřesňuje ústřední ředitel ČSSZ Vilém Kahoun.
 
Odlišná situace je u OSVČ. „V jejich případě se pro výpočet důchodu používají vyměřovací základy pro pojistné na důchodové pojištění, ze kterých zaplatily příslušné pojistné,“ doplňuje Vilém Kahoun.

Stanovení výpočtového základu

Vyměřovacím základem pro odvod pojistného na důchodové pojištění je částka, kterou si OSVČ sama určí. U OSVČ vykonávající tzv. hlavní výdělečnou činnost to musí být částka rovnající se nejméně 50 % daňového základu, eventuálně minimálnímu vyměřovacímu základu, je-li vyšší než polovina daňového základu.
 
Minimální vyměřovací základ činí součin počtu měsíců výkonu samostatné výdělečné činnosti a částky odpovídající 25 % průměrné mzdy. OSVČ si však může, jak bylo uvedeno výše, určit vyšší roční vyměřovací základ, a to dle vlastního uvážení až do výše maximálního vyměřovacího základu stanoveného pro daný kalendářní rok. V praxi však tuto možnost OSVČ příliš nevyužívají.
 
Pro stanovení výpočtového základu, ze kterého se vyměřuje důchod, se vychází z osobního vyměřovacího základu. Ten tvoří u zaměstnanců měsíční průměr ročních příjmů (vyměřovacích základů) dosažených v rozhodném období a u OSVČ právě měsíční průměr z vyměřovacích základů za jednotlivé kalendářní roky, ze kterých zaplatily pojistné na důchodové pojištění.
 
Z důchodového pojištění se poskytuje náhrada příjmu v případě stáří (starobní důchod), invalidity (invalidní důchod) a úmrtí živitele (vdovský, vdovecký a sirotčí důchod). V okamžiku, kdy nastane některá z těchto událostí, hraje výše vyměřovacích základů pro odvod pojistného jednu z hlavních rolí.
 
Následující příklady dokládají, jaký dopad může mít na důchod zaměstnance mzda „na ruku“ a u OSVČ odvod pojistného v minimální výši. V příkladech 1 a 2 rozdíl u zaměstnance činí 2 946 Kč měsíčně. U OSVČ (příklad 3 a 4) je pak rozdíl ve výši 1 700 Kč měsíčně.

Příklad 1

Pan Nováček, narozený 15. 1. 1951, požádal od dosažení důchodového věku, tj. od 15. 9. 2013, o přiznání řádného starobního důchodu. Ke dni přiznání důchodu získal celkem 45 roků pojištění. Od roku 2007 byla panu Nováčkovi měsíčně zúčtovávána jen minimální mzda ve výši 8 000 Kč, zbytek (7 000 Kč měsíčně) mu zaměstnavatel dorovnával „na ruku“.
 
V případě fikce, že by osobní vyměřovací základ, tedy i výpočtový základ pro stanovení výše starobního důchodu, činil pouze 8 000 Kč, výše procentní výměry starobního důchodu by v takovém případě činila 67,5 % z uvedené částky, tj. 5 400 Kč. Starobní důchod pana Nováčka včetně základní výměry (2 330 Kč) by činil 7 730 Kč měsíčně.

Příklad 2

Panu Nováčkovi z příkladu 1 byla od roku 2007 zúčtována celá částka ve výši minimální mzdy navýšené o 7 000 Kč (celkem tedy 15 000 Kč). Pokud bychom vycházeli z fikce, že osobní vyměřovací základ by činil 15 000 Kč, výše výpočtového základu by v takovém případě činila 12 364 Kč a výše procentní výměry starobního důchodu by náležela ve výši 8 346 Kč měsíčně (tj. 67,5 % z uvedené částky po zaokrouhlení na celé koruny nahoru).
 
Starobní důchod včetně základní výměry (2 330 Kč) by v takovém případě činil 10 676 Kč (rozdíl je tedy 2 946 Kč).

Příklad 3

Doba pojištění trvala u pana Pokorného 45 let. Od roku 1986 do roku 1989 dosahoval průměrných příjmů (60 000 Kč ročně). Od roku 1990 až do roku 2012 platil pan Pokorný jako pojištěná OSVČ pojistné na důchodové pojištění z minimálních vyměřovacích základů. Při výpočtu důchodu v roce 2013 by výše starobního důchodu činila zhruba 8 900 Kč.

Příklad 4

Doba pojištění pana Pokorného je stejná jako v předcházejícím příkladu 3, od roku 1986 do roku 1989 také stejné příjmy. V letech 1990 až 1992 platil pan Pokorný pojistné na důchodové pojištění z vyměřovacího základu 25 000 Kč, v letech 1993 až 1995 z vyměřovacího základu 40 000 Kč, v letech 1996 až 2007 50 000 Kč a od roku 2008 do roku 2012 z vyměřovacího základu 120 000 Kč.
 
Při výpočtu důchodu v roce 2013 by výše starobního důchodu u pana Pokorného činila zhruba 10 600 Kč (rozdíl tedy 1 700 Kč).