Náhrada mzdy v roce 2016

Zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu. Na náhradu mzdy nebo platu není nárok během prvních tří dnů dočasné pracovní neschopnosti (při karanténě ano), nejvýše však za prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn.
 
Náhrada mzdy nebo platu přísluší zaměstnanci na základě dokladů stanovených pro uplatnění nároku na nemocenské („neschopenka“) a musí být vyplacena v nejbližším pravidelném termínu výplaty mzdy nebo platu po předložení těchto dokladů.
 
Redukční hranice pro úpravu denního vyměřovacího základu platné v roce 2016:

• první redukční hranice pro úpravu denního vyměřovacího základu činí 901 Kč,
• druhá redukční hranice pro úpravu denního vyměřovacího základu činí 1 351 Kč,
• třetí redukční hranice pro úpravu denního vyměřovacího základu činí 2 701 Kč.

Redukční hranice pro náhradu mzdy v roce 2016

Náhrada mzdy nebo platu přísluší zaměstnanci ve výši 60 % průměrného výdělku (shodný s průměrným výdělkem pro výpočet náhrady za dovolenou, svátek apod.). Pro účely stanovení náhrady mzdy nebo platu se zjištěný průměrný výdělek upraví obdobným způsobem, jakým se upravuje denní vyměřovací základ pro výpočet nemocenského z nemocenského pojištění. Pro účely této úpravy se příslušná redukční hranice stanovená pro účely nemocenského pojištění vynásobí koeficientem 0,175 a poté zaokrouhlí na haléře směrem nahoru.
 
Tab.: Redukční hranice pro náhradu mzdy v roce 2016:
 

Denní vyměřovací základ se upraví tak, že do částky první redukční hranice se počítá 90 %, z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice se počítá 60 %, z částky nad druhou redukční hranici do třetí redukční hranice se počítá 30 % a k částce nad třetí redukční hranici se nepřihlíží.
 
1. redukční hranice: 157,68 × 0,9 = 141,912 Kč
2. redukční hranice: 236,43 − 157,68 = 78,75 × 0,6 = 47,25 Kč
3. redukční hranice: 472,68 − 236,43 = 236,25 × 0,3 = 70,875 Kč
 
Maximální upravený redukovaný základ: 141,912 + 47,25 + 70,875 = 260,037 Kč.

Příklad

Paní Mirka dostala chřipku a byla v pracovní neschopnosti od 11. do 21. února 2016. Náleží jí tedy náhrada mzdy za 4 pracovní dny (první tři dny nemocenské jsou neplacené), tedy za 32 hodin. Její hrubá mzda je 27 000 Kč, průměrný hodinový výdělek za minulé kalendářní čtvrtletí vychází na 160,72 Kč.
 
Z 1. redukční hranice počítáme: 90 % z 157,68 = 141,92 Kč
Z 2. redukční hranice počítáme: 60 % z částky 3,04 Kč (160,72 Kč − 157,68 Kč) = 1,83 Kč.
 
Celkově tedy redukovaný průměrný hodinový výdělek vychází na 143,75 Kč (141,92 + 1,83).
 
Výpočet náhrady mzdy za nemoc pak odpovídá 60 % z částky 143,75 Kč, tedy 86,25 Kč × 32 hodin = 2 760 Kč (zaokrouhlujeme na celé koruny nahoru). Paní Mirka tedy dostane za dobu své pracovní neschopnosti celkem 2 760 Kč.

Kontrola nemocného zaměstnance

Zaměstnavatel je oprávněn kontrolovat, zda zaměstnanec, který byl uznán dočasně práce neschopným, dodržuje v období prvních 14 kalendářních dnů stanovený režim, tedy zda se zdržuje v místě pobytu a dodržuje dobu a rozsah povolených vycházek.
 
V případě, že zaměstnavatel zjistí, že zaměstnanec režim porušil, musí vyhotovit o kontrole písemný záznam s uvedením skutečností, které znamenají porušení tohoto režimu. Stejnopis tohoto záznamu zaměstnavatel doručí:

• zaměstnanci,
• okresní správě sociálního zabezpečení a
• ošetřujícímu lékaři dočasně práce neschopného zaměstnance.

Pokud zaměstnanec v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti nedodržoval léčebný režim, může zaměstnavatel se zřetelem na závažnost porušení těchto povinností náhradu mzdy nebo platu snížit nebo neposkytnout.
 
Náhrada mzdy nebo platu nesmí být snížena nebo neposkytnuta, jestliže byla pro totéž porušení režimu dočasně práce neschopného dána zaměstnanci výpověď podle § 52 písm. h) zákoníku práce.

Zruší se třídenní karenční lhůta?

Ve fázi schvalování je právě novela zákoníku práce s číslem sněmovního tisku 393, která chce zrušit třídenní karenční lhůtu (čili zavést znovu placené první tři dny nemoci), která začala platit začátkem roku 2009.
 
Podle důvodové zprávy měl tento postup sice faktický dopad v přínosu pro zaměstnavatele a sporný dopad ve snížení počtu čerpání volna při nemoci, ale snížil také finanční zajištění zaměstnance v nemoci a zvýšil administrativu jak u lékařů, tak u zaměstnavatelů i správ sociálního zabezpečení. Zvlášť nepříznivý byl dopad pro zaměstnance s nízkými příjmy a u zaměstnanců sociálně slabých (zejména matek samoživitelek).
 
Zda se znovu dočkáme placených prvních tří dnů v nemoci, není stále jasné, novela zákoníku práce zatím definitivně schválena nebyla. Novela má své příznivce, ale i odpůrce, a to převážně z řad zaměstnavatelů.