DPH u transakcí se spojenými osobami

Soudní dvůr Evropské unie vydal několik zásadních rozsudků, které znovu otevřely téma toho, jak správně zacházet s úpravami převodních cen z pohledu DPH. Přesto tato oblast zůstává ve vysoké míře nejistoty, naopak závěry SDEU vyvolaly řadu dalších otázek.

Převodní ceny si firmy nejčastěji spojují s daní z příjmů. Typicky jde o otázku, zda ceny mezi spojenými osobami odpovídají principu tržního odstupu, tedy zda jsou nastaveny tak, jako by byly sjednány mezi nezávislými subjekty. V praxi se ale často zapomíná, že úpravy převodních cen mohou mít dopad také do DPH, případně do cla.

Daň z příjmů, DPH a clo totiž sledují odlišné cíle. Daň z příjmů řeší správné rozdělení zisku mezi osoby ve skupině. DPH je naproti tomu tzv. transakční daň, posuzuje se vždy konkrétní dodání zboží nebo poskytnutí služby jednotlivě. Zvláštní situací je clo, které je jednou z položek, které vstupují do základu DPH při dovozu zboží. Vypočítává se z celní hodnoty, která zahrnuje nejen samotnou hodnotu zboží, ale také další související náklady, například dopravu. Komplikace mohou nastat ve chvíli, kdy společnost následně provádí dodatečné úpravy převodních cen. Ty totiž celní správa nemusí automaticky uznat.

Základem DPH je obecně úplata, tedy vše, co má dodavatel za své plnění obdržet. U transakcí mezi spojenými osobami ale mohou nastat situace, kdy se místo sjednané ceny použije cena obvyklá. Typicky tehdy, pokud by sjednaná cena mohla vést k neoprávněné daňové výhodě, například kvůli omezenému nároku na odpočet DPH u jedné ze stran.

Tři situace, které v praxi mohou nastat

Způsob uplatnění DPH závisí primárně na povaze konkrétní korekce. Nejjasnější situace nastává tehdy, kdy je úprava ceny přímo vázána na konkrétní dodávku zboží nebo poskytnutí služby – typicky jde o roční true-up nebo true-down. V takovém případě DPH dopad existuje a korekce se provede prostřednictvím opravného daňového dokladu. Musí však platit, že mezi stranami dochází ke skutečnému převodu zdrojů a obě strany cenu vnímají jako reálné protiplnění.

Druhou kategorií jsou případy, kdy platba ve skutečnosti odráží úplatu za jiné, samostatné plnění – například za převzetí skupinového rizika nebo marketingovou podporu. Takové platby DPH podléhat mohou a je nutné je posuzovat individuálně z hlediska místa plnění, sazby a případného přenosu daňové povinnosti.

Třetí skupinou jsou pak úpravy, které přímou vazbu na konkrétní plnění postrádají úplně, a nesplňují proto definici úplaty pro účely DPH. Příkladem mohou být jednostranné korekce nařízené mateřskou společností bez reálné kompenzace zdrojů. Ty DPH nepodléhají.

Co přinesl Soudní dvůr EU

Judikatura SDEU v posledních letech výrazně formuje přístup k celé problematice. Rozsudek C-726/23 Arcomet Towercranes potvrdil, že úprava převodních cen může představovat úplatu za samostatné plnění, a to i v případě, kdy je transakce zapojena do vztahů s nespřízněnými stranami. Rozsudek C-808/23 Högkullen AB pak zpochybnil široké pojetí nároku na odpočet DPH u manažerských služeb přijatých holdingovou společností – jednotlivé výstupní služby je třeba ocenit a posoudit zvlášť. Rozsudek C-527/23 Weatherford Atlas odmítl myšlenku, že nárok na odpočet může vzniknout z úhrnné hodnoty skupinových služeb bez prokázání jejich přímé vazby na zdanitelná plnění příjemce. Na své rozhodnutí dosud čeká věc C-603/24 Stellantis Portugal, která řeší DPH u úprav převodních cen na automobily v rámci skupiny – její výsledek bude mít zásadní dopady pro výrobní a distribuční skupiny.

Rizika nevznikají jen při samotném nastavení převodních cen, ale také při následných daňových kontrolách. Pokud správce daně při kontrole daně z příjmů dospěje k závěru, že určitý náklad není dostatečně doložený, může se stejný problém objevit i u DPH. V praxi to znamená, že může být zpochybněn také nárok na odpočet DPH. Komplikace mohou nastat hlavně u přeshraničních transakcí. Každý stát může mít jiné lhůty a jiný pohled na to, jak má být úprava převodních cen vykázána. Firma se tak může dostat do situace, kdy v jednom státě ještě musí DPH opravit, zatímco v druhém státě už to možné není.

Článek byl připravený ve spolupráci se společností EKP Advisory, s.r.o.