Financování podnikání z cizích zdrojů je v dnešní době běžnou a mnohdy i nezbytnou záležitostí. Ať už se jedná o podnikatelské úvěry poskytované bankou, půjčky společníků, nebo třeba obchodní úvěry.
 
Cenou úvěru nebo půjčky jsou úroky a poplatky spojené s jejich vyřízením a spravováním. Pokud jsou tyto úroky zaplacené, jedná se o daňový výdaj a společnost nebo podnikatel si je může zahrnout do daňového základu, resp. snížit si o ně daňový základ.
 
Samotné přijetí úvěru nebo půjčky není předmětem daně z příjmů. Stejně tak splátky úvěru (jistiny) nemají daňový dopad, pouze ta část splátky, která připadá na úrok.
 
Kromě klasických bankovních úroků jsou podle § 25 odst. 2 písm. zi) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů („ZDP“), daňově uznatelné také smluvní pokuty, úroky z prodlení, poplatky z prodlení, penále a jiné sankce ze závazkových vztahů. Ovšem pouze v případě, že byly skutečně zaplaceny. Úroky a penále sice předepsané, ale nezaplacené, nejsou daňově účinné.
 
Naopak úroky z úvěrů a půjček, které byly poskytnuty za účelem pořízení dlouhodobého majetku, a tyto úroky byly zahrnuty do pořizovací ceny majetku, nejsou daňově uznatelným nákladem, ale dostáváme je do daňových nákladů postupně v podobě daňových odpisů dlouhodobého majetku.
 
Daňově neúčinné jsou také úroky z úvěrů a půjček, které jsou poskytovány osobou spojenou ve vztahu k dlužníkovi, pokud výše těchto úvěrů a půjček přesahuje čtyřnásobek výše vlastního kapitálu příjemce úvěru. Pokud je příjemcem úvěru banka nebo pojišťovna, jsou úroky z úvěrů nedaňovým výdajem, pokud úvěr přesahuje šestinásobek vlastního kapitálu a pokud je úvěr poskytován osobou spojenou podle § 25 odst. 1 písm. w) ZDP.
 
Úroky předepsané státními institucemi, jako je třeba finanční úřad, správa sociálního zabezpečení, nebo jiný úřad, jsou náklady nedaňové. A to ať už se jedná o úroky z pozdních plateb, penále, nebo pokuty. Zde nehraje roli, zda byly zaplacené, či nikoli, jsou nedaňové vždy.
 
Tyto jednotlivé typy úroků rozlišujeme už v samotném účtování nákladů.
 
Ve směrné účtové osnově pro podnikatele rozeznáváme účty:

• 544 – Smluvní pokuty a úroky z prodlení

• 545 – Ostatní pokuty a penále

• 562 – Úroky

Úroky výnosové

Doposud jsme se bavili o úrocích nákladových, tedy placených. Můžeme se však také dostat do pozice věřitele a účtovat tedy o úrocích výnosových. Zde platí velmi podobná pravidla.
 
Do daňových výnosů zahrnujeme pouze úroky zaplacené. Daníme tedy jenom peníze, které jsme skutečně dostali. Samotné poskytnutí úvěru nebo půjčky a splátky těchto úvěrů a půjček do daňového základu opět nezahrnujeme.
 
Účtujeme podobně jako náklady:

• 644 – Smluvní pokuty a úroky z prodlení

• 662 – Úroky

 
Oba tyto účty jsou daňově uznatelné.
 
Dalšími výnosovými úroky jsou úroky z vkladu připsané na běžné účty, úroky z termínovaných vkladů, spořicích účtů a podobně.
 
U právnických osob majících klasické podnikatelské účty s tímto problém není. Výnosové úroky jsou zaúčtovány na účet 662 do daňových výnosů a tvoří součást hospodářského výsledku – daňového základu.
 
U fyzických osob je to však poněkud složitější:

• Fyzické osoby nepodnikatelé – výnosové úroky jsou na většině účtů daněny srážkovou daní. Na účet fyzické osoby je tedy připsána částka již zdaněná. V případě, že by se jednalo o nějaký speciální spořicí účet, který by nebyl daněn srážkovou daní, jednalo by se o příjem z kapitálového majetku podle § 8 ZDP a tyto úroky by tvořily jeden z dílčích základů daně fyzických osob.

• Fyzické osoby podnikatelé (živnostníci) – většina podnikatelských účtů není daněna srážkovou daní jako klasické účty fyzických osob nepodnikatelů. Nejsou-li připsané úroky zdaněny u zdroje, daní je podnikatel jako dílčí základ daně podle § 8 ZDP. Pozor, netvoří součást hospodářského výsledku z podnikání podle § 7 ZDP.