ZDP v § 23 odst. 7 stanoví, že pokud se ceny sjednané mezi spojenými osobami liší od cen, které by byly sjednány mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, a není-li tento rozdíl uspokojivě doložen, upraví správce daně základ daně poplatníka o zjištěný rozdíl; nelze-li určit cenu, která by byla sjednána mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, použije se cena zjištěná podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku.

Osoby, které jsou z pohledu zákona o daních příjmů považovány za spojené:

a) kapitálově spojené osoby, přitom těmito osobami se rozumí:

• jestliže se jedna osoba přímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech druhé osoby, anebo se jedna osoba přímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech více osob, přitom tento podíl představuje alespoň 25 % základního kapitálu nebo 25 % hlasovacích práv těchto osob, jsou všechny tyto osoby vzájemně osobami přímo kapitálově spojenými,

• jestliže se jedna osoba nepřímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech druhé osoby, anebo se jedna osoba přímo nebo nepřímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech více osob; a přitom tento podíl představuje alespoň 25 % základního kapitálu nebo 25 % hlasovacích práv těchto osob, jsou všechny tyto osoby vzájemně osobami kapitálově spojenými,

b) jinak spojené osoby, jsou osoby:

• kdy se jedna osoba podílí na vedení nebo kontrole jiné osoby,

• kdy se shodné osoby nebo osoby blízké podílejí na vedení nebo kontrole jiných osob, tyto jiné osoby jsou vzájemně osobami jinak spojenými. Za jinak spojené osoby se nepovažují osoby, kdy je jedna osoba členem dozorčích rad obou osob, ovládající a ovládaná a také osoby ovládané stejnou ovládající osobou,

• blízké podle § 116 a násl. občanského zákoníku; to jsou osoby příbuzné v řadě přímé (rodiče a děti), sourozenci a manžel, manželka či partner. Jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní,

• které vytvořily právní vztah převážně za účelem snížení základu daně nebo zvýšení daňové ztráty.

Podíl na základním kapitálu nebo podíl s hlasovacím právem ve zdaňovacím období nebo období, za něž je podáváno daňové přiznání, se stanoví jako aritmetický průměr měsíčních stavů. Účast v kontrolní komisi nebo obdobném kontrolním orgánu a provádění kontroly za úplatu se nepovažuje za podílení se na kontrole.

Uplatnění § 23 odst. 7 v praxi

Jak z uvedeného vyplývá pro uplatnění tohoto ustanovení musí být splněny současně následující podmínky:

• musí se jednat o spojené osoby,

• sjednaná cena se musí lišit od ceny obvyklé

• případný rozdíl od ceny obvyklé není poplatníkem uspokojivě doložen.

Nutným předpokladem pro uplatnění § 23 odst. 7 ZDP je existence rozdílu mezi cenou sjednanou mezi spojenými osobami a cenou, která by byla mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích a za stejných nebo obdobných podmínek a skutečnost, že takto vzniklý rozdíl nebyl uspokojivě doložen.

Zastavme se u pojmu „uspokojivě doložen“. Zákon zde nijak nevysvětluje, co si pod tímto slovním spojení máme představit. Lze však zcela jednoznačně prohlásit, že za uspokojivě doložený rozdíl, bude možné považovat např. rozdíl v kvalitě prodávaného zboží, jeho technické úrovni, případně se může jednat o zboží podléhající rychle zkáze apod.

Z hlediska uplatnění tohoto ustanovení mohou tedy nastat dvě rozdílné situace:

Pokud bude použita cena „neobvykle nízká“, tedy cena nižší než by bylo běžné, jde o nevýhodu na straně prodávajícího, který tím dosáhne nižšího výnosu ale současně šetří náklady kupujícího. V tomto případě bude postižen prodávající, jemuž budou dodaněny výnosy.

V opačném případě, kdy bude použitá cena „neobvykle vysoká", než by bylo běžné mezi nezávislými osobami, bude naopak postižen kupující nebo příjemce služeb, u něhož část výdajů (nákladů) zaplacených nad cenu obvyklou bude z daňově uznatelných nákladů vyloučena.

Kdy se toto ustanovení nepoužije?

Toto ustanovení se nepoužije v případě, kdy sjednaná výše úroků u půjčky a úvěru mezi spojenými osobami je nižší, než by byla cena sjednaná mezi nezávislými osobami, a věřitelem je poplatník uvedený v § 2 odst. 3 nebo v § 17 odst. 4 ZDP, což je zahraniční fyzická nebo právnická osoba nebo společník či člen družstva, uvedený v § 2 odst. 2 a § 17 odst.3.

Ustanovení § 23 odst. 7 ZDP se dále nepoužije při úplatném poskytnutí místnosti s nezbytným vybavením zaměstnavatelem odborové organizaci pro nezbytnou provozní činnost.

Poznámka na závěr:

Novela ZDP dnem 1.1. 2008 zrušila pro stanovení výše obvyklé ceny v případě úroků z půjček „úřední cenu obvyklou“ ve výši 140 % diskontní sazby ČNB platné v den uzavření smlouvy o půjčce. To znamená, že nyní půjde o běžnou výši úroků na trhu, poskytovanou peněžními ústavy, bez žádného navyšování.