Informace GFŘ k „nerealizovaným“ kurzovým rozdílům

S účinností od 1. 1. 2014 dojde k úpravě ustanovení § 23 odst. 1 zákona o daních z příjmů, ze kterého vyplývá, že i zaúčtování „nerealizovaných“ kurzových rozdílů bude zahrnuto do základu daně z příjmů.

S ohledem na přijetí zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů (dále jen „zákonné opatření“), dojde s účinností od 1. 1. 2014 k úpravě ustanovení § 23 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, (dále jen „ZDP“), ze kterého vyplývá, že i zaúčtování tzv. „nerealizovaných“ kurzových rozdílů bude zahrnuto do základu daně z příjmů.

Tato změna citovaného ustanovení mimo jiné reaguje na rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu (rozsudek č.j. 5 Afs/2011-94 a 5 Afs 56/2012-37).

Důvody nově přijaté úpravy citovaného ustanovení ZDP jsou podrobně uvedeny v důvodové zprávě k zákonnému opatření.

Úprava citovaného ustanovení ZDP přijatá zákonným opatřením v tomto případě najisto staví, že v případě tzv. „nerealizovaných“ kurzových rozdílů a jejich zahrnutí do základu daně se vychází z účetní metody, která určuje způsob účtování kurzových rozdílů v účetnictví a jejich zahrnutí do základu daně z příjmů.

S ohledem na argumentaci uvedenou v důvodové zprávě k zákonnému opatření lze uvést, že finanční správa bez ohledu na znění ustanovení § 23 odst. 1 ZDP do účinnosti zákonného opatření zastávala a zastává i nadále názor, že problematika tzv. „nerealizovaných“ kurzových rozdílů byla chápána v kontextu provedené úpravy citovaného ustanovení zákona o daních z příjmů, a to i v období před její účinností. Setrvává tak na stanovisku zveřejněném na webových stránkách Finanční správy České republiky k dané problematice.

Rozložení mezi jednotlivá zdaňovací období

Pokud poplatník při rozhodování o zahrnutí nebo nezahrnutí „nerealizovaných“ kurzových rozdílů do základu daně vycházel ze závěrů uvedených v rozsudcích Nejvyššího správního soudu k dané problematice, a do konce roku 2013, resp. i u období započatých v roce 2013, postupoval ve smyslu jejich závěrů, potom je nutné pro jejich aplikaci v praxi vycházet z dále uvedených zásad.

Jestliže poplatník vyloučí ze základu daně „nerealizované“ kurzové zisky, měl by být současně vázán těmito podmínkami:

1. Poplatník by měl postupovat systémově, kdy současně s „nerealizovanými“ kurzovými zisky vyloučí i „nerealizované“ kurzové ztráty.

2. Nezdanitelnost konkrétních kurzových rozdílů musí být jednoznačně vymezena. To znamená, že sám poplatník vymezí, u jakých cizoměnových rozvahových položek přesun kurzových rozdílů do období realizace požaduje.

O vzniku „nerealizovaných“ kurzových rozdílů lze v této souvislosti uvažovat pouze v případě cizoměnových pohledávek a závazků a nikoliv např. u valutové pokladny, devizových účtů, cizoměnových cenných papírů a eventuálně dalších cizoměnových rozvahových položek, u nichž buď žádný další okamžik realizace nevzniká, nebo u nichž se o kurzovém vlivu samostatně neúčtuje.

3. V okamžiku realizace (např. zaplacením cizoměnového závazku nebo inkasem cizoměnové pohledávky) podrobí zdanění skutečný zisk, resp. uplatní skutečnou ztrátu, a nikoliv tedy účetní zisk nebo účetní ztrátu.

Obě varianty (zahrnutí „nerealizovaných“ kurzových rozdílů do základu daně i jejich nezahrnutí) se neliší v celkovém zdanění, ale pouze v rozložení mezi jednotlivá zdaňovací období.

Od 1. 1. 2014 bude postup v případě zahrnutí „nerealizovaných“ kurzových rozdílů do základu daně uplatňován ve smyslu znění § 23 odst. 1 ZDP platného od uvedeného data. To znamená, že bude vycházet z předpisů upravujících účetnictví.