Dnešní setkání věnujeme jedné části „života“ hmotného, nehmotného a jiného majetku, a to sice daňovému odpisování. Jmenovány budou i ty nejzákladnější zásady, protože jsou natolik „základní a samozřejmé“, že mnohdy nikoho ani nenapadne, že by mohly být porušeny.
Naše dnešní téma zahájíme malou rekapitulací terminologie „dlouhodobého majetku“. Tento pojem se v různých obměnách vyskytuje jak v účetnictví, tak v dani z příjmů, dokonce i v zákonu o DPH. Každá disciplína používá svůj vlastní název. Účetnictví pracuje s pojmy dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek, daň z příjmů pak s hmotným majetkem (§ 26 odst. 2 ZDP), nehmotným majetkem (§ 32a odst. 1 ZDP) a jiným majetkem (§ 26 odst. 3 ZDP). Zákon o dani z přidané hodnoty používá pojem dlouhodobý majetek (§ 4 odst. 3 ZDPH).
Pro jistotu je nutné zdůraznit, že obsah pojmů se prolíná jen částečně a není možné pojem užívaný v jedné disciplíně používat pro jiné účely, než pro které byl definován.
1. Pozor na neodpisovatelný majetek
Ačkoliv jsme si výše vyjmenovali dlouhodobý majetek z hlediska ZDP, pro účely odpisování je třeba vyčlenit majetek, který je na základě zákona vyloučen z odpisování (§ 27 ZDP). Odpisování takového majetku je hrubou chybou.
2. Daňové odpisy jsou nezávislé na odpisech účetních
Základ daně vychází z účetnictví – to je zásada uvedená v § 23 odst. 10 ZDP, která je všeobecně známa. Pro daňové odpisy však platí poněkud „jinak“. Je zcela jisté, že majetek, který chceme daňově odpisovat, musí být v účetnictví evidován. Rozhodně však neplatí povinnost takový majetek odpisovat účetně i daňově a samozřejmě už vůbec ne ve stejné výši.
Jediná „povinná shoda“ účetních a daňových odpisů je definována v § 24 odst. 2 písm. v) ZDP, kde se daňové odpisy rovnají odpisům účetním, a každý jiný postup by byl kvalifikován jako porušení zákona. Kromě této výjimky se o daňových odpisech neúčtuje a uplatňují se v daňovém přiznání ve formě rozdílu účetních a daňových odpisů. Z téhož důvodu existuje i odlišná účetní a daňová zůstatková cena, což je třeba mít na zřeteli především v případě vyřazování dosud neodepsaného majetku.
3. Odpisuje vlastník majetku
Daňové odpisy může uplatňovat pouze vlastník majetku a to vlastník z „právního pohledu“. V řadě případů není možné pro ověření vlastnictví použít účetnictví, neboť v účetnictví je možné za určitých podmínek evidovat i majetek, který účetní jednotka právně nevlastní (třeba z důvodu váznutí výhrady vlastnického práva na zaplacení, pokud je sjednána).
Ze zásady povinného vlastnictví ve vztahu k možnosti uplatnění daňových odpisů existují pouze dvě výjimky (§ 28 ZDP):
-
Technické zhodnocení pronajatého hmotného majetku a jiný majetek uvedený v § 26 odst. 3 písm. c) ZDP, jsou-li hrazené nájemcem, může na základě písemné smlouvy odpisovat nájemce, přestože není právním vlastníkem takového majetku.
- Majetek evidovaný v účetnictví na základě smlouvy o převodu vlastnictví hmotného movitého majetku v důsledku zajištění závazku převodem práva na věřitele, pokud uzavře s věřitelem smlouvu o výpůjčce tohoto majetku na dobu zajištění závazku převodem práva, může odpisovat dlužník, ačkoliv skutečným vlastníkem není.
4. Zahájení a možné přerušení odpisování
Kromě uvedené zásady vlastnictví je třeba majetek před zahájením odpisování uvést do stavu způsobilému běžnému užívání (§ 26 odst. 5 ZDP) a mít majetek zaevidovaný v účetnictví nejpozději k poslednímu dni účetního období. Na druhou stranu zahájení daňového odpisování není povinné a je možné i bez ekonomické podstaty odpisování odložit na libovolně dlouhou dobu. Stejně tak je možné jednou zahájené odpisování přerušit (§ 26 odst. 8 ZDP) a to opět bez povinnosti zdůvodnění tohoto kroku.
5. Odpisové metody
Při zahájení odpisování musí účetní jednotka rozhodnout o odpisové metodě (§ 30 odst. 2 ZDP). S výjimkou časových odpisů (§ 30 odst. 4 až 7 ZDP), jejichž použití je povinné (stejně tak je i povinné zahájení odpisování a nemožnost přerušení odpisování), účetní jednotka vybere metodu daňového odpisování (rovnoměrnou, nebo zrychlenou), kterou následně nesmí změnit po celou dobu odpisování. Zákon v některých časových úsecích povoluje i speciální „pobídkové“ odpisy, které podléhají zcela speciálním podmínkám.
V současné době žádnou takovou metodu zákon neumožňuje, v minulosti se jednalo o metodu mimořádných odpisů (§ 30a ZDP). Přesným opakem jsou speciální odpisové metody „restriktivní“, mezi které se řadí odpisy fotovoltaických zařízení (§ 30b ZDP). Použití § 30b ZDP je pak pro daná zařízení povinné, včetně všech uvedených podmínek.
6. Odpisové skupiny
V případě rovnoměrných a zrychlených odpisů je třeba zařadit odepisovatelný majetek do odpisové skupiny. K tomuto účelu používáme Přílohu č. 1 ZDP, kde je stále ještě používána klasifikace SKP, ačkoliv pro jiné účely již byla zrušena. S průběžně probíhajícími novelizacemi zákona o daních z příjmů je nutné kontrolovat, zda se původně přidělená odpisová skupina u majetku následně nezměnila, v takovém případě je třeba (neexistuje-li specifické přechodné ustanovení), majetek přeřadit do jiné skupiny a pokračovat v odpisování stejnou odpisovou metodou.
7. Vstupní cena
Správné stanovení vstupní ceny determinuje správnost vypočtených odpisů. Vstupní cena je stanovena podle § 29 odst. 1 ZDP v závislosti na způsobu nabytí majetku. Ve většině případů je vstupní cena odvozena z ocenění v účetnictví, nicméně existují i výjimky (například ocenění majetku u právního nástupce v případě přeměn společností, či v případě vkladů majetku). V těchto případech pak na sebe nenavazují vstupní ceny pro účetní a daňové odpisování.
8. Modifikace výše odpisů
S výjimkou časové metody odpisování jsou odpisy uplatňovány jako roční bez ohledu na to, v jakém měsíci zdaňovacího období byly splněny podmínky pro odpisování. V některých situacích zákona přikazuje uplatnění odpisů v poloviční výši (§ 26 odst. 7 ZDP) či povinné pokračování v odpisování „nástupnickou“ účetní jednotkou (§ 30 odst. 10 ZDP), či povinné „krácení“ odpisů (§ 28 odst. 6 ZDP), či povinné „rozdělování“ odpisů v případě spoluvlastnictví (§ 29 odst. 5 ZDP).
Tyto modifikace odpisů je třeba pečlivě nastudovat, neboť bývají podmíněny řadou speciálních skutečností. K základním pravidlům pak patří nutnost evidování majetku k prvnímu nebo poslednímu dni zdaňovacího období. Pokud tomu tak není, majetek není možné v daném zdaňovacím období daňové odpisovat.
9. Výjimky pro nehmotný majetek
Výše uvedená pravidla se vztahují na hmotný majetek a jiný majetek, podmínky platné pro nehmotný majetek jsou shrnuty v ustanovení § 32a ZDP. V tomto ustanovení je nehmotný majetek definován, jsou zde stanoveny doby pro časové odpisování (§ 32 odst. 6 ZDP) a další specifika platná pro tuto oblast jako je povinnost zahájení odpisování, nemožnost přerušení daňového odpisování a zcela speciální úprava platná pro odpisování technického zhodnocení nehmotného majetku.
Sledujte nás
Zanechte komentář
Diskuse neslouží jako právní, daňová či účetní poradna. Je vyhrazena pro vzájemnou komunikaci čtenářů.
Pro přidání komentáře se přihlaste.