Ukončení podnikání bez zbytečných překvapení: co čeká OSVČ a co firmu

OSVČ: rozhoduje den ukončení živnosti

U fyzické osoby je pro účetní a daňové povinnosti klíčový okamžik, kdy OSVČ oznámí zánik živnostenského oprávnění. Od toho dne se odvíjí, co musí podnikatel uzavřít, podat a vypořádat. V praxi je to často „běh“ mezi finančním úřadem, ČSSZ a zdravotní pojišťovnou – s tím, že dobrou zprávou je možnost vyřídit velkou část agendy přes Centrální registrační místa (CRM) na živnostenských úřadech.

Účetnictví vs. daňová evidence: rozdíl, který je při konci podnikání hodně znát

Závěrečný postup se liší podle toho, zda OSVČ vede účetnictví, nebo pouze daňovou evidenci.

Pokud je OSVČ účetní jednotkou, uzavírá ke dni ukončení činnosti účetní knihy a sestavuje mimořádnou účetní závěrku. Součástí „dotažení konce“ je i vypořádání majetku, pohledávek a závazků souvisejících s podnikáním. V účetnictví se tato fáze typicky promítá přes účet 491 – Účet individuálního podnikatele, který zachycuje konečný stav vlastního kapitálu po ukončení činnosti.

Ať už OSVČ podnikání ukončí jakkoli, nezaniká jí tím povinnost zajistit archivaci účetních záznamů – musí zůstat přístupné, čitelné a zabezpečené i pro účely pozdějších daňových řízení nebo kontrol.

Daňové dopady: nejde jen o poslední přiznání

Když OSVČ končí, nestačí jen podat poslední daňové přiznání. Je potřeba vypořádat registrace, vztahy k institucím a promítnout do základu daně i položky, které běžně „dobíhají“ v čase.

Typicky se řeší:

• daňové přiznání k dani z příjmů za období, ve kterém OSVČ ukončila činnost,
• případné dopady vyřazení majetku, zásob a pohledávek z podnikání,
• u plátce DPH i žádost o zrušení registrace,
• odhlášení u ČSSZ a u zdravotní pojišťovny, doplatky/přeplatky a přehledy.

Důležitý moment nastává u úpravy základu daně podle § 23 ZDP. V praxi to znamená, že se při ukončení činnosti základ daně upraví tak, aby zahrnul i položky související s ukončením podnikání.

Právnická osoba: nejdřív zrušení, potom zánik

U společnosti je dobré mít v hlavě jednoduché pravidlo: společnost zaniká až výmazem z obchodního rejstříku, předtím ale musí být zrušena. Zrušení může proběhnout třemi způsoby – s likvidací, bez likvidace nebo nuceně (rozhodnutím soudu). Účetní a daňové povinnosti se liší podle varianty, ale vždy jde o proces s několika navazujícími kroky.

Zrušení s likvidací: firma „dobíhá“ a majetek se mění na peníze

Likvidace nastupuje tehdy, když neexistuje právní nástupce. Společnost přestává rozvíjet podnikání, v názvu se objeví dodatek „v likvidaci“ a přichází fáze vypořádání.

Prakticky to znamená, že likvidátor:

• zpeněží majetek (prodej, dražba),
• inkasuje pohledávky a vypořádá závazky,
• po úhradě dluhů stanoví likvidační zůstatek a rozdělí ho mezi společníky.

Účetně má likvidace svůj jasný rytmus. Nejdřív se uzavřou účetní knihy a sestaví mimořádná účetní závěrka, která zachytí stav aktiv a pasiv k datu ukončení běžné činnosti. Na ni navazuje zahajovací rozvaha pro likvidační období a soupis jmění, se kterým bude likvidátor pracovat. Do toho patří i inventarizace – a důležitý detail: zjištěné rozdíly (manka, přebytky, nevymahatelné pohledávky) se musí zaúčtovat ještě před tím, než se začne majetek rozprodávat a dluhy vypořádávat.

Po skončení likvidace se sestaví závěrečná účetní závěrka a řeší se archivace, kde zákon rozlišuje různé lhůty (např. závěrky a výroční zprávy 10 let, účetní doklady 5 let, mzdová dokumentace 30 let).

Zrušení bez likvidace: společnost „nekončí“, jen se přesune

Pokud existuje právní nástupce, zrušení probíhá bez likvidace – typicky v rámci přeměn (fúze, rozdělení, převod jmění na společníka). Zanikající společnost je vymazána, ale její aktiva a pasiva přecházejí na nástupnický subjekt, který sestavuje zahajovací rozvahu.

Nucené zrušení: když o zrušení rozhodne soud

Soud může rozhodnout o nuceném zrušení například tehdy, když společnost nemá statutární orgán, je dlouhodobě nečinná, nezveřejňuje účetní závěrku nebo po insolvenčním řízení zůstane majetek, o němž nebylo rozhodnuto. Soud zároveň určí, zda půjde o zrušení s likvidací, nebo bez likvidace.

Daně při likvidaci: období se dělí a některé položky se „dodaňují“

Daňové povinnosti nezanikají tím, že firma končí. Naopak – u likvidace je důležité, že zákon o daních z příjmů pohlíží na likvidaci jako na událost, která rozděluje standardní období na samostatné úseky, za něž se podávají samostatná daňová přiznání (před likvidací, v likvidaci a případně po skončení likvidace až do zániku).

Při vstupu do likvidace se upravuje základ daně podle § 23 ZDP – týká se to položek, které jinak ovlivňují daň až v okamžiku inkasa nebo úhrady. Také je důležité, že během likvidace je prodej majetku zdanitelným výnosem a daňově uznatelným nákladem je zůstatková cena prodaného majetku; vyřazení majetku bez prodeje je posuzováno jako daňově neuznatelné.

U DPH likvidace přináší povinnost řešit zrušení registrace a případně také úpravu dříve uplatněného odpočtu u dlouhodobého majetku (v návaznosti na korekční období). Prodeje zásob a movitého majetku se řídí běžnými pravidly DPH; u nemovitostí může nastat osvobození při splnění podmínek uvedených v textu.

Podrobnější informace o tomto tématu najdete v únorovém čísle časopisu Svazu účetních České republiky – Účetnictví. Časopis obsahuje nejen konkrétní citace zákonů s vysvětlením, ale především praktické příklady, které vám pomohou správně postupovat a vyhnout se chybám.

Díky partnerství POHODA & Svaz účetních ČR máte klíčové informace na dosah.