Co se týče místa plnění u služeb, z praktického hlediska nás zajímá pouze podmínka osoby povinné k dani, neřešíme tedy plátce ani osobu registrovanou k dani. Výjimku stanovuje § 9a Zákona o dani z přidané hodnoty (ZDPH), který se vztahuje pouze na plátce.

Místo plnění (MP) je důležitým faktorem z jednoho hlavního důvodu – tam, kde má služba či zboží místo plnění, bude transakce předmětem daně. Až poté se řeší, zda se jedná o osvobozené nebo zdanitelné plnění – ta plnění, která nemají v tuzemsku MP, nejsou předmětem daně dle tuzemských právních předpisů. Specifické jsou faktury – vydaná faktura, která nemá MP v ČR, se v DPH uvádí (řádek 26), ale přijaté faktury, které nemají MP v ČR, se v DPH neuvádí (např. nákup pohonných hmot v Rakousku, úhrada hotelu v Polsku apod.).

ZDPH nám v § 9 odst. 1 a 2 uvádí základní pravidlo u služeb, a to, že pokud je protistranou osoba povinná k dani, je postupováno dle § 9 odst. 1 a MP je tam, kde má příjemce sídlo. Pokud je však protistranou osoba nepovinná k dani, je postupováno dle § 9 odst. 2 a MP je tam, kde má poskytující sídlo.

Jak tedy určit místo plnění u služeb?

Nejprve se podívejte do výjimek uvedených v § 10 a následujících ZDPH a až poté na základní pravidlo dle § 9, případně dle § 9a. Tento postup vyplývá z rozsudku SDEU C-166/05. Pokud nenaleznete odpověď v ZDPH, doporučuji prozkoumat směrnice Rady č. 2006/112/ES a nařízení č. 282/2011, případně judikaturu Soudního dvora EU.

Kdo je osoba povinná k dani (ODP), která jedná jako taková?

ODP provádí obchodní transakce B2B (business to business) a jedná v rámci své ekonomické činnosti. Může se jednat také o příjemce služby – osoba, která je sice osobou povinnou k dani, ale službu, jejíž MP je zkoumáno, nakupuje pro svoji činnost, která není ekonomickou činností (tudíž služba není předmětem daně), viz § 9 odst. 3 ZDPH, rozsudek Soudního dvora EU C-291/07. Podle téhož odstavce je za OPD navíc považována i osoba, která není povinna k dani, tj. osoba neuskutečňující ekonomickou činnost, pokud má přiděleno DIČ pro mezinárodní transakce.

Jak lze ověřit, že se jedná o osobu povinnou k dani?

Pokud je příjemce služby osoba usazená v EU, může poskytovatel služby postupovat dle čl. 18 nařízení Rady 282/2011 a považovat příjemce za OPD, pokud příjemce poskytovateli sdělil své DIČ a ten si jej ověřil na stránkách Evropské komise, nebo se jedná o příjemce, který dosud DIČ neobdržel, ale prokáže se jiným způsobem, že je OPD (např. prostřednictvím veřejného rejstříku, kde bude zapsána jeho ekonomická činnost). Pokud je příjemcem osoba usazená mimo EU, může poskytovatel služby považovat příjemce za OPD, pokud příjemce poskytne osvědčení vydané příslušným správcem daně, že vykonává ekonomickou činnost mimo území EU, nebo pokud poskytne číslo pro DPH nebo podobné číslo, které bylo příjemci přiděleno pro účely DPH. Zde je ovšem třeba upozornit, že se v případě poskytnutí služby OPD ze třetí země může aplikovat výjimka dle § 9a ZDPH.

Příklad 1

Situace: Obec je plátcem DPH, objednala si software od polské IT firmy pro účely nesouvisející s ekonomickou činností (výkon veřejné správy).

Řešení: Obec sice v daném případě nevystupuje jako OPD, ale dle § 9 odst. 3 ZDPH se bude jednat o OPD, a tak se místo plnění určí dle základního pravidla, tj. § 9 odst. 1 ZDPH. MP bude v ČR. Obec vyplní ř. 5 (ř. 43 vyplňovat nebude).

Příklad 2

Situace: Holdingová společnost je ONP (neuskutečňuje žádnou činnost, pouze drží podíly ve společnostech). Tato společnost se stala IO kvůli pořízení zboží nad 326 000 Kč, a tak se musela registrovat, čímž získala DIČ. Tato společnost přijala právní služby od slovenského advokáta.

Řešení: Jedná se o výjimku uvedenou v § 9 odst. 3 písm. b) ZDPH, bude se tedy tato osoba (ačkoli neuskutečňuje ekonomickou činnost) považovat za OPD, a tak se MP určí podle základního pravidla, tj. § 9 odst. 1 ZDPH.

Související články:
Místo plnění služeb u DPH – 2. část
Místo plnění služeb u DPH – 3. část