Základní terminologii je možné vyčíst ze Zákona o auditorech (č. 93/2009 Sb.). Auditorem zákon nazývá fyzickou či právnickou osobu, které bylo Komorou auditorů vydáno rozhodnutí o oprávnění provádět auditorskou činnost. Někdy se v praxi užívá také pojem statutární auditor, což je podle zákona auditor – fyzická osoba, nikoliv ale auditorská společnost.

Vznik povinnosti statutárního auditu

Podstatné je pro účetní jednotku poznat, zda podléhá či nepodléhá povinnému ověření řádné či mimořádné účetní závěrky auditorem. Pokud pomineme účetní jednotky, kterým tuto povinnost stanoví zákon (například banky, politické strany, nadace, penzijní fondy apod.), najdeme v § 20 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, kritéria, při jejichž splnění účetní jednotka povinnému auditu účetní závěrky podléhá.

Kritéria jsou shodná pro obchodní společnosti i družstva a jedná se o posouzení:

1. aktiv celkem, přičemž limitní hodnota činí více než 40 000 000 Kč;

2. ročního úhrnu čistého obratu, přičemž limitní hodnota činí více než 80 000 000 Kč;

3. průměrného přepočteného stavu zaměstnanců v průběhu účetního období, přičemž limit činí více než 50 osob.

Pokud akciová společnost ke konci rozvahového dne účetního období, za které se účetní závěrka ověřuje, a účetního období bezprostředně předcházejícího překročí nebo dosáhne alespoň jednoho ze tří uvedených kritérií, stává se povinně auditovanou účetní jednotkou.

U ostatních obchodních společností, fyzických osob, které jsou účetní jednotkou, a družstev je třeba překročit nebo dosáhnout alespoň dvou ze tří výše uvedených kritérií a také se stávají povinně auditovanou účetní jednotkou.

V mnoha případech si účetní jednotky neuvědomí povinnost posuzování souběžně ve dvou obdobích a dochází pak návazně také k pochybení při stanovení termínu pro podání daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob, který je v případě povinně auditovaných účetních jednotek posunut na první den sedmého měsíce následujícího po rozvahovém dni (za kalendářní rok 2012 na termín 1. 7. 2013).

Postup jmenování auditora

Dalším úskalím mnohdy bývá proces jmenování auditora. Rozhodně nestačí „najít“ vhodného auditora a „pověřit“ ho provedením zakázky. Pokud má účetní jednotka, která je právnickou osobou, povinnost mít účetní závěrku ověřenu auditorem, určí auditora její nejvyšší orgán. Nejčastěji se jedná o valnou hromadu, v případě družstev o členskou schůzi. Nemá-li účetní jednotka nejvyšší orgán nebo auditora tento orgán neurčí, pak ho určí dozorčí orgán této účetní jednotky.

Statutární orgán je oprávněn uzavřít smlouvu o povinném auditu pouze s takto určeným auditorem (§ 17 zákona o auditorech). Slova zákona je v praxi potřeba vnímat tak, že při nedodržení uvedeného postupu, nebo v případě následného jmenování auditora až po uzavření smlouvy, je uzavřená smlouva s auditorem označena za neplatnou.

Tato povinnost jmenování auditora valnou hromadou se naopak nevztahuje na auditorské zakázky jiného charakteru než povinné ověření účetní závěrky (například na dobrovolný audit účetní závěrky či jiné auditorské služby).

Předmět činnosti auditora

Na základě výslovného stanovení § 13 zákona o auditorech auditor při provádění své činnosti dodržuje etický kodex. Etický kodex stanoví zejména bližší podmínky dodržování zásady bezúhonnosti, nezávislosti, nestrannosti, odborné způsobilosti a náležité péče, a to pro výkon auditorské činnosti jako činnosti ve veřejném zájmu. Jednotlivé pojmy jako „nezávislost, nestrannost“ a „náležitá péče“ nelze vnímat formálně, ale velice prakticky.

Auditor, na rozdíl například od daňového poradce či komerčního právníka, při auditu účetní závěrky neposkytuje poradenství „jak co zaúčtovat“ a už vůbec ne daňové poradenství, nesestavuje ani účetní závěrku, výroční zprávu, ani daňové přiznání k dani z příjmů či jiné dani. Tyto činnosti má auditor v účetní jednotce, kde vykonává audit, výslovně zákonem zakázány.

Auditor zkoumá správnost sestavené účetní závěrky, a to předepsanými metodami. Na základě § 18 zákona o auditorech jsou auditoři povinni při provádění auditorské činnosti postupovat v souladu s mezinárodními auditorskými standardy upravenými právem Evropských společenství a s auditorskými standardy vydanými Komorou auditorů.

Klienty často překvapí, že auditor pracuje výběrovým způsobem, neověřuje tedy doklady a skutečnosti v plném rozsahu, a to ani na přání klienta. Dalším překvapením klientů bývá stanovení auditorské „materiality“, tedy významnosti. Skutečnostmi pod prahem významnosti se auditor obvykle nezabývá a takzvané nemateriální chyby nic nemění na celkovém obrazu účetní závěrky, která tak bude posouzena jako správná.

Auditované účetní jednotky pak bývají překvapeny, že při výpočtu daňové povinnosti či na daňové kontrole správců daně se s významností nepracuje a každá skutečnost, která je z hlediska zákona o daních z příjmů chybná, je předmětem pozornosti daňového poradce či v konečném důsledku doměrku správce daně. Daně, na rozdíl od účetnictví, tedy s materialitou nepracují.

Výsledek práce auditora

Cílem a účelem práce auditora při auditu účetní závěrky je posouzení, zda účetní závěrka podává věrný a poctivý obraz aktiv a pasiv společnosti, nákladů a výnosů a výsledku jejího hospodaření. Výsledkem práce auditora je vyhotovení písemné zprávy auditora s vydáním výroku k účetní závěrce.
 
Auditor při provádění auditu bude věnovat pozornost zvlášť každé položce rozvahy a výkazu zisku a ztráty, zejména se bude zabývat:

• existencí majetku a závazků, což souvisí zejména s řádným provedením inventarizace,

• správností ocenění majetku a závazků s důrazem na nenadhodnocení aktiv a nepodhodnocení pasiv, což souvisí se správným použitím řady účetních nástrojů, jako jsou účetní odpisy, tvorba účetních opravných položek, tvorba rezerv, správnost použití kursů a zvolených přepočtů z cizích měn na české koruny, apod.

• správností a úplností sestavení účetní závěrky (důraz na způsob sestavení nejen základních účetních výkazů, ale i přílohy).

Sestavuje-li účetní jednotka zprávu o vztazích podle § 66a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, auditor se vyjadřuje k jejímu obsahu. Předmětem povinného auditu účetní závěrky je také výroční zpráva účetní jednotky.
 
Závěrem je třeba vyzdvihnout odlišnou roli účetního či daňového poradce na jedné straně a roli auditora na straně druhé. Jejich postavení, způsob práce i její výsledek jsou odlišné a v žádném případě není možné od auditora očekávat především sestavení účetní závěrky, poté daňového přiznání, vyřešení všech souvisejících účetních a daňových problémů a na závěr vydání výroku k účetní závěrce.

Související článek:
Kritéria pro povinný audit účetní závěrky