Spolupráce různorodých týmů prospívá podnikání a vede k lepším výkonům i vyššímu zapojení pracovníků. To tvrdí mnozí odborníci a za pravdu jim dává i 74 % českých zaměstnanců, kteří podle výsledků průzkumu Randstad Workmonitor diverzitu na pracovišti oceňují.
 
Globalizace vede ke stále rozmanitějšímu prostředí na pracovišti, kde se dnes běžně potkávají velmi rozdílné typy lidí. Sedm z deseti Čechů je přesvědčeno, že u jejich zaměstnavatele panuje otevřená firemní kultura, která umožňuje všem rovnocenné zapojení. Různorodosti v pracovním prostředí si podle Workmonitoru cení téměř tři čtvrtiny českých zaměstnanců, což je ale stále nejméně ze všech 34 států, kde byl průzkum proveden.
 
„Různorodost v pracovním týmu je důležitá pro vyváženost a zdravý vývoj organizace. Pokud by byli všichni zaměstnanci stejní, těžko by vznikala nová a lepší řešení. Rozdílné osobnosti mají rozmanité zkušenosti a znalosti, a pokud se navzájem respektují, dokáží díky nim společně vyřešit prakticky jakýkoliv úkol a pokrýt potřeby zaměstnavatele lépe než skupina navzájem si podobných lidí,“ říká Hana Púllová, ředitelka společnosti Randstad.

Diskriminace v českých firmách

A jak je to v tuzemských firmách s tolerancí vůči jinakosti? Jsou Češi otevření a akceptují bez problémů kolegy různého etnického původu, věku, pohlaví, náboženského vyznání a sexuální orientace? Nejméně pětina lidí deklarovala, že se v práci s nějakou formou diskriminace setkala.
 
Více než pětina zaměstnanců někdy zažila ústrky kvůli svému věku, ať už „příliš“ nízkému, či vysokému. Tato forma diskriminace se nejvíce dotýká mladých do 24 let a pak pracovníků starších 55 let.
 
„Skrytá věková diskriminace je jednou z hlavních příčin vyšší nezaměstnanosti lidí v těchto věkových skupinách. Řada zaměstnavatelů ještě stále žije v mylné představě, že ideální zaměstnanec by měl mít mezi 24 až 35 lety. Nejčastěji se přitom odvolávají na údajně menší flexibilitu lidí nad 40. Skutečným důvodem preference mladších ročníků ale často bývá neochota přizpůsobit styl práce a vedení týmů lidem s rozdílnými zkušenostmi a také snaha šetřit,“ upozorňuje na aktuální trend Hana Púllová ze společnosti Randstad.
 
Podle ní je ovšem tento přístup nesmírně krátkozraký. „V situaci, kdy máme nejnižší nezaměstnanost v celé Evropě a naprostý nedostatek technicky vzdělaných lidí, je záměrné opomíjení celé skupiny pracujících, kteří disponují zkušenostmi a zároveň i potřebným nadhledem, spíše známkou neschopnosti takových firem přizpůsobit se realitě,“ dodává Púllová.
 
Diskriminace v českých firmách se netýká jen lidí v určitém věku, ale představuje problém i pro další skupiny pracovníků. Rozdílné zacházení z důvodu pohlaví někdy zažilo 16 % zaměstnanců, 10 % muselo čelit rasové a stejný počet lidí i náboženské diskriminaci. Sexuální orientace se podle názoru 84 % respondentů u nich ve firmě vůbec neřeší, 11 % zaměstnanců ovšem zmínilo, že se s ní už v práci také potýkali.

Jak jsme na tom ve srovnání se světem?

Přestože i Česká republika má stále hodně co zlepšovat, je určitě pozitivní, že se v celkovém hodnocení zařadila mezi státy, kde se diskriminace objevuje v menším měřítku. Nejlépe ze všech je na tom Lucembursko, kde se počet zaměstnanců potýkajících se s tímto problémem pohybuje mezi 5 % až 10 %. Lépe než my si stojí například i Švédsko a Rakousko a mezi nejtolerantnější národy se zařadili i naši slovenští sousedé.
 
Nejhůře na tom jsou v Indii, kde je omezování či utiskování v zaměstnání z různých důvodů vystavena prakticky polovina všech pracujících. Na diskriminaci si hodně stěžovali i zaměstnanci v Turecku, Malajsii, Singapuru, Francii, ale také USA, kde každou výše zmíněnou formu diskriminace zažívá minimálně pětina všech pracujících.