Přestávky na jídlo a oddech v zaměstnání

Nepřetržitá práce

Přestávka v práci na jídlo a oddech je upravena v § 88 zákoníku práce. Toto ustanovení zaměstnavateli ukládá, aby zaměstnanci poskytnul nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut. Mladistvému zaměstnanci musí být tato přestávka poskytnuta nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce.
 
Pokud by zaměstnanec pracoval v daný den více než 12 hodin, musí mu být přestávka poskytnuta dvakrát, tj. vždy nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce.

Příklad 1

Pan Novotný začíná pracovní dobu každý den v 6.00 hod. Zaměstnavatel je povinen mu nejdříve vždy ve 12.01 poskytnout 30 minut přestávku na jídlo a oddech. Pokud by pan Novotný v daný den např. navštívil lékaře, a to od 8.00 do 10.00 hod., pak by nešlo o výkon nepřetržité práce a zaměstnavatel by mu v daný den, pokud by zaměstnanec odešel domů ve 14.30, nemusel přestávku na jídlo a oddech poskytnout, protože v daný den zaměstnanec nevykonával nepřetržitě práci v délce 6 hodin.

Přestávka je osobním volnem zaměstnance

Přestávka na jídlo a oddech se nezapočítává do pracovní doby a zaměstnanec během této přestávky není povinen být na pracovišti (zaměstnavatel jej k tomu nemůže nutit) ani není povinen plnit pokyny zaměstnavatele (s výjimkou bezpečnostních předpisů). Jde o osobní volno zaměstnance, za které zaměstnanci nenáleží mzda ani náhrada mzdy. Pokud by např. v době čerpání přestávky mimo areál zaměstnavatele došlo k úrazu zaměstnance, nejde o pracovní úraz.

Práce, které nemohou být přerušeny

Existují práce a pracoviště, kde práci není možné přerušit. Nepřerušitelnost práce musí být dána ale samotnou povahou výrobního či technologického procesu, nikoliv organizací pracoviště.
 
V těchto případech je zaměstnavatel povinen zaměstnanci i bez přerušení provozu nebo práce zajistit přiměřenou dobu na oddech. Zákoník práce nestanoví délku takové přiměřené doby, může jít i jen o minuty. Takováto přestávka ale není dobou odpočinku, jde o pracovní dobu, za kterou náleží zaměstnanci mzda. Po tuto dobu zaměstnanec nemůže opustit pracoviště.

To neplatí pro mladistvé zaměstnance, těm vždy musí být poskytnuta přestávka na jídlo a oddech v délce nejméně 30 minut a nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce.

Určení přestávky

Kdy bude přestávka poskytnuta, určuje zaměstnavatel. Zaměstnavatel její čerpání může určit kdykoliv během pracovní doby, nesmí ji ale poskytovat na začátku či na konci pracovní doby. Zpravidla zaměstnavatel určí nějaké rozmezí (např. od 11.00 do 14.00), po které jsou zaměstnanci oprávněni tuto přestávku čerpat, a to tak, aby se mohli vystřídat např. na obědě.
 
Zaměstnavatel může poskytovat přestávku i po delší dobu než 30 minut. Často se poskytuje v délce 1 hodiny, a to zejména v případech, kdy u zaměstnavatele nefunguje závodní jídelna a zaměstnanci si musí dojít na oběd do restaurace, kde není zpravidla reálné se za 30 minut najíst.
 
Přestávka v práci na jídlo a oddech může být zaměstnavatelem rozdělena i do několika částí. V takovém případě musí alespoň jedna její část činit nejméně 15 minut. Zaměstnanci nemohou požadovat poskytnutí přestávky na delší dobu, aby mohli chodit např. na obědy do restaurace.
 
Délka přestávky je na vůli zaměstnavatele, při dodržení výše uvedených požadavků. Pokud zaměstnavatel přestávky dělí, musí přihlížet i k tomu, aby přestávky plnily svůj účel. Dělení přestávek do minutových úseků by tento účel neplnilo a takový postup by byl v rozporu se zákonem.

Příklad 2

Zaměstnavatel poskytuje přestávku na jídlo a oddech následovně: Po dvou hodinách práce přestávku 10 minut, po dalších dvou hodinách práce 10 minut a po dalších dvou hodinách práce 15 minut. Takovéto rozdělení přestávek je v pořádku.

Zaměstnanci si nemohou o přestávky krátit pracovní dobu

V praxi je poměrně časté, že zaměstnanci nechtějí přestávku z různých důvodů čerpat a raději by skončili o onu půlhodinu dříve. Takový postup bohužel není možný. Poskytování přestávek na jídlo a oddech je sice povinností zaměstnavatele, nikoliv zaměstnance (což znamená, že zaměstnavatel nemůže zaměstnance sankcionovat, že přestávku nečerpá a po dobu přestávky pracuje), ale zaměstnanec se nemůže nároku na přestávku v práci vzdát a krátit si o ni pracovní dobu.

Bezpečnostní přestávka

Zákoník práce zná vedle přestávek v práci na jídlo a oddech ještě tzv. bezpečnostní přestávky (viz § 89 zákoníku práce). Jde o přestávky, které přiznávají zaměstnancům zvláštní právní předpisy, typicky v případech, kdy zaměstnanci pracují např. v monotónním pracovním tempu, v nízkých teplotách, při řízení vozidla městské hromadné dopravy apod.
 
Bezpečnostní přestávky nejsou přestávkami na odpočinek od práce, ale na odpočinek od činnosti jednotvárné a jednostranně zatěžující organismus. Bezpečnostní přestávka se započítává do pracovní doby. Bezpečnostní přestávka přitom nevylučuje přestávku v práci na jídlo a oddech, a pokud zaměstnavatel nařídí bezpečnostní přestávku na dobu čerpání přestávky na jídlo a oddech, pak se přestávka v práci na jídlo a oddech započítá do pracovní doby.