

Ač se odpověď na otázku, kdo může smlouvu uzavřít, zdá být poměrně jednoduchá, v praxi jde o věc, ve které se velmi chybuje. U soudů se pak často objevují spory, kdy strany vzájemně namítají, že smlouvu (či jiný úkon) za podnikatele učinila či podepsala osoba, která k tomu nebyla oprávněna, a namítají neplatnost takového úkonu. V tomto díle si tedy stručně probereme, kdo jménem či v zastoupení podnikatele může smlouvu uzavřít.
Dne 20. července 2009 nabyl účinnosti zákon č. 215/2009 Sb., kterým došlo ke změně řady zákonů, mimo jiné i obchodního zákoníku. Přiblížíme si některé zajímavé změny, které tento zákon do oblasti obchodního práva přinesl.
Otázkou posouzení přípustnosti použití záznamu telefonického hovoru jako důkazu v občanském soudním řízení se soudy v minulosti zabývaly a docházely k rozporným závěrům. Od názoru, že telefonické hovory nelze bez souhlasu druhého účastníka vůbec nahrávat, až po názory, kdy telefonické hovory nejenže nahrávat lze, ale tyto záznamy lze v občanském soudním řízení použít jako důkaz, a to i bez souhlasu dotčené osoby.
Jednou z velmi významných otázek při uzavírání smlouvy, kterou by se měli podnikatelé zabývat, je otázka zajištění závazků sjednaných ve smlouvě. Vhodným zajištěním totiž mohou být významně zmírněna rizika spojená s tím, že obchodní partneři nebudou plnit to, k čemu se ve smlouvě zavázali, případně nebudou své závazky plnit včas a řádně. V praxi je nejčastějším a nejpoužívanějším zajišťovacím prostředkem smluvní pokuta, dále ručení a zástavní právo.
Aby vůbec mohla vzniknout jakákoliv smlouva, musí být splněny určité náležitosti. Ponechme stranou skutečnost, že smlouvu musí uzavřít osoba, která je k tomu způsobilá, která jedná svobodně a vážně a není při uzavírání smlouvy v omylu, plnění smlouvy musí být v souladu se zákonem a nesmí ani zákon obcházet apod. Čím je ale třeba zabývat se podrobněji, je otázka obsahu smlouvy. Tedy co musí, mělo by být a může být ve smlouvě obsaženo.
Uzavírání smluv je běžnou součástí života každého z nás, a to ať již v životě soukromém, tak v životě profesním. Bez ohledu na to, zda podnikáme jako fyzické osoby, prostřednictvím obchodní společnosti nebo pracujeme v zaměstnaneckém poměru.