Pokud jste se někdy setkali s pojmem insolvence, mohli jste taktéž zaslechnout slovní spojení
platební neschopnost. Insolvence neboli platební neschopnost je nezpůsobilost dlužníka splácet dluhy a dodržet tak své závazky. Těmto svým závazkům není dlužník v insolvenci schopen dostát plně a včas.
V rámci insolvence se taktéž používají pojmy jako úpadek nebo osobní bankrot. Toto vše se dá zahrnout do pojmu insolvence. Insolvence však může znamenat i označení pro insolvenční řízení.
Insolvenční řízení je druh soudního řízení, při kterém jde hlavně o to, aby byl zvolen ten nejlepší
způsob, jak se vypořádat s dluhy. Cílem je uspořádání majetkových vztahů dlužníka tak, aby bylo dosaženo uspokojení jednotlivých věřitelů. Touto problematikou se zabývá insolvenční zákon, který upravuje řešení úpadku neboli bankrotu a také dále upravuje oddlužení dlužníka.
Insolvenční řízení je zahájeno dnem, kdy návrh na něj dorazí příslušnému soudu. Insolvenční návrh musí být v písemné formě, kdy jej musí navrhovatel podepsat a jeho podpis musí být úředně ověřen.
Průběh tohoto řízení je rozdělen do tří fází:
1. První z nich je
zahájení insolvenčního řízení, kdy jde hlavně o ověření samotným dlužníkem, zda splňuje podmínky stanovené pro povolení oddlužení. V této fázi je potřeba vyplnit formulář návrhu na povolení oddlužení. Jakmile je návrh vyplněn za splnění všech potřebných předpokladů, je doručen soudu. Insolvenční návrh jsou oprávněni podat:
- dlužník,
- osoba oprávněná za dlužníka podle § 390a odst. 1 insolvenčního zákona v případě insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení,
- věřitel.
Pokud je insolvenční návrh podaný ve spojení s návrhem na oddlužení, může takový návrh podat pouze oprávněná osoba. Insolvenční zákon uděluje toto právo:
- advokátům,
- notářům,
- soudním exekutorům,
- insolvenčním správcům,
- akreditovaným osobám – akreditovaná osoba je ta osoba, které byla rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti ČR akreditace pro poskytování takových služeb udělena (viz § 390a insolvenčního zákona).
2. Druhá je takzvaná zjišťovací fáze nebo též průběh. Jedná se zde o
samotné insolvenční řízení, kdy soud zjišťuje, zda návrh obsahuje veškeré podstatné náležitosti. Pokud neobsahuje a nejsou doplněny ani ve stanovené lhůtě, případně je návrh nesrozumitelný, pak jej soud může odmítnout. Stejně tak může soud návrh odmítnout v případě, že bude návrh bezdůvodný. Pokud soud rozhodne, že je dlužník v úpadku, pak ustanoví insolvenčního správce, datum a místo přezkumného jednání. Následně jsou vyzváni věřitelé, aby přihlásili své pohledávky. Soud pak schválí způsob oddlužení, kdy se ve většině případů jedná o splátkový kalendář.
3. Poslední fází je
ukončení. Jedná se také o výmaz zápisu v insolvenčním rejstříku.
Jaké jsou zásady insolvenčního řízení?
Zásady pro insolvenční řízení upravuje
insolvenční zákon. A spočívá v těchto zásadách:
- Insolvenční řízení má být vedeno tak, aby nikdo z účastníků nebyl poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn. V zájmu insolvenčního řízení je také, aby dosáhlo rychlého, hospodárného a co největšího uspokojení věřitelů.
- Věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti.
- Není-li v tomto zákonu stanoveno jinak, nelze práva věřitele, která nabyl v dobré víře, před zahájením insolvenčního řízení omezit rozhodnutím insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce.
- Věřitelé jsou povinni zdržet se jednání, směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje zákon (viz § 5 insolvenčního zákona).
Článek byl připravený ve spolupráci se společností Orange Academy s.r.o.