Účetnictví
Účetnictví (dříve podvojné účetnictví)
má povinnost vést fyzická osoba, která se stala účetní jednotkou, to znamená, že:
- její obrat (dle zákona o DPH) za bezprostředně předcházející kalendářní rok přesáhl částku 25 000 000 Kč (účetnictví pak vede od prvního dne účetního období následujícího po roce, ve kterém se stala účetní jednotkou),
- je zapsaná v obchodním rejstříku (účetnictví vede ode dne zápisu do obchodního rejstříku), fyzická osoba se musí do obchodního rejstříku zapsat v případě, že výše výnosů nebo příjmů dosáhla v průměru za dvě po sobě jdoucí účetní období částku 120 000 000 Kč, nebo provozuje živnost průmyslovým způsobem, nebo tak stanoví zvláštní právní předpis,
- nebo se fyzická osoba rozhodla vést účetnictví dobrovolně.
Fyzické osoby vedoucí účetnictví musí kromě
zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, dodržovat také
zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví.
Hospodářský výsledek (základ daně)
se zjišťuje jako rozdíl mezi výnosy a náklady.
Výnosy jsou výkony vyjádřené v penězích, jedná se o tržby za služby, zboží nebo za výrobky, bez ohledu na to, zda byly zaplaceny nebo ne, rozhodující je okamžik uskutečnění výkonu.
Náklady rozumíme spotřebu hospodářských prostředků, cizích výkonů nebo práce (spotřeba materiálu, energií, služeb, opravy, mzdové náklady apod.). Opět není rozhodující okamžik zaplacení, ale uskutečnění.
Daňová evidence
Daňová evidence (dříve jednoduché účetnictví) se řídí
zákonem o daních z příjmů. Vedou ji fyzické osoby, které mají příjmy z podnikání nebo z jiné samostatně výdělečné činnosti a nejsou účetní jednotkou. Daňová evidence slouží primárně k určení základu daně, na rozdíl od účetnictví neposkytuje detailní pohled na hospodaření.
Hospodářský výsledek (základ daně)
se zjišťuje jako rozdíl mezi příjmy a výdaji.
Příjmy jsou přijaté peněžní prostředky, hotovostní nebo bezhotovostní, za poskytnuté služby, práce, prodané výrobky a zboží. Zde je na rozdíl od výnosů v účetnictví rozhodující okamžik zaplacení, tedy skutečný příjem peněz.
Výdaje – jedná se o úhrady za nákupy prostředků pro podnikatelskou činnost – výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů, úbytek peněz v pokladně nebo na bankovním účtu.
Na rozdíl od účetnictví
nemá daňová evidence
předepsanou formu vedení, musí však obsahovat
údaje o příjmech a výdajích, v členění potřebném pro zjištění základu daně,
a o majetku a dluzích. Daňová evidence je podstatně
méně administrativně náročná než vedení účetnictví.
Hlavním rozdílem mezi daňovou evidencí a účetnictvím je odlišný způsob stanovení základu daně. V daňové evidenci platí poplatník
daň z příjmů pouze ze skutečně zaplacených příjmů. Neplatí tak daň z vydaných faktur, které mu do konce roku ještě nebyly uhrazeny. Na druhou stranu si nemůže uplatnit náklady na základě přijatých a do konce roku nezaplacených faktur.
Výhodou oproti účetnictví je
účtování zásob. V daňové evidenci lze do daňových výdajů zahrnout nakoupené zásoby zboží nebo materiálu
už v okamžiku jejich zaplacení. Nemusí se jako v účetnictví čekat až na jejich skutečnou spotřebu.
Při přechodu z daňové evidence na účetnictví je potřeba dodanit pohledávky a závazky prostřednictvím
dodatečného daňového přiznání.
Paušální výdaje
Třetí a
administrativně nejméně náročnou variantou je uplatnění paušálních výdajů. Vedeme
pouze evidenci příjmů. Neuplatníme výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů.
Můžeme uplatnit výdaje ve výši:
- 80 % z příjmů ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství,
- 80 % z příjmů z řemeslného podnikání,
- 60 % z příjmů z živnostenského podnikání jiného než řemeslného,
- 40 % z příjmů z jiného podnikání (na základě jiného oprávnění než živnostenského),
- 40 % z příjmů z jiné samostatné činnosti,
- 30 % z příjmů z nájmu z majetku zařazeného v obchodním majetku.
Paušální výdaje ve výši 40 % lze uplatnit pouze do částky
800 000 Kč a 30% paušální výdaje lze uplatnit pouze do částky
600 000 Kč.
V částce paušálních výdajů jsou
zahrnuty všechny výdaje vynaložené v souvislosti s dosahováním příjmů ze samostatné činnosti (podnikání). Nemůžeme tedy již žádné další výdaje uplatňovat.
Uplatnit paušální výdaje může podnikatel také v případě, že během roku vede daňovou evidenci nebo účetnictví a po uzavření roku zjistí, že paušální výdaje jsou pro něj výhodnější.
Paušální výdaje mají nově jednu nevýhodu. Poplatník, u kterého je
více jak polovina daňového základu tvořena paušálními výdaji, nemůže uplatnit daňové zvýhodnění na děti a slevu na dani na manželku (manžela) bez příjmů.
Poslední možností, jak určit základ daně, je
zdanit veškeré příjmy a neuplatnit žádné výdaje. To znamená, že podnikatel nevede ani účetnictví, ani daňovou evidenci, ani neuplatňuje výdaje paušální částkou. Může si pak tedy bez problémů uplatnit daňové zvýhodnění na děti nebo slevu na dani na manželku.
Související články:
Přechod z daňové evidence na paušální výdaje a naopak
Přechod z daňové evidence na účetnictví a naopak