Jednočlenná společnost s ručením omezeným

O jednočlenné společnosti hovoříme tehdy, pokud má jediného zakladatele. Zákon o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“) tuto možnost u kapitálových společností připouští; více se o ní vyjadřuje v § 11 až § 14. Zakladatelem může být i právnická osoba, my se ale zaměříme jen na osoby fyzické jako společníky společnosti s ručením omezeným (dále jen „s. r. o.“).

Pokud máme zůstat u právních aspektů, dovolím si upozornit na skutečnost, o které řada společníků s. r. o. neví. Jedná se o podmínku § 13 ZOK, která stanovuje toto: „Smlouva uzavřená mezi jednočlennou společností zastoupenou jediným společníkem a tímto společníkem vyžaduje písemnou formu s úředně ověřenými podpisy. To neplatí, je-li taková smlouva uzavřena v rámci běžného obchodního styku a za podmínek v něm obvyklých.“

Úředně ověřený podpis tedy musí být všude tam, kde bude jednočlenná s. r. o. založena fyzickou osobou, která bude zároveň jednatelem této s. r. o. (tedy osobou, která společnost zastupuje). Platí výjimka druhé věty citovaného paragrafu, že úředně ověřený podpis nemusí být tehdy, pokud se jedná o běžný obchodní styk za obvyklých podmínek.

Dovedu si představit situaci, že fyzická osoba jako Osoba samostatně výdělečně činná (dále jen „OSVČ“) provozuje např. autobazar, a zároveň tato stejná fyzická osoba je jednatelem i jediným společníkem v s. r. o., která se zabývá např. poradenstvím. Pokud si s. r. o. koupí auto od této fyzické osoby za stejné ceny, které by byly uplatněny vůči třetím osobám, pak se jedná o běžný obchodní styk.

Záměrně jsem do příkladu uvedla zcela odlišné předměty podnikání OSVČ a s. r. o., kterou vlastní stejná fyzická osoba, která je zároveň i jednatelem s. r. o. Výkon stejné činnosti by totiž narážel na zákaz konkurence, který omezuje činnost jednatele s. r. o. podle § 199 ZOK ve stejném předmětu podnikání společnosti.

Je zde ovšem na druhou stranu uvedeno, že toto jednatel nesmí dělat bez svolení všech společníků – v praxi by tedy jednatel s. r. o. a společník s. r. o. v jedné osobě asi těžko nedal souhlas s výkonem stejné činnosti jednatele jako OSVČ – zákon zde uvádí povinnost jednatele informovat písemně společníky, proto by měl splnit tuto povinnost, i když se stále jedná o jednu osobu.

Stejný předmět podnikání OSVČ i v jednočlenné s. r. o.?

Před výkonem stejné činnosti OSVČ a zároveň v jednočlenné s. r. o., kde bude OSVČ jednatelem a společníkem, však varuji zejména z daňových hledisek. Často jsem se setkala s názory fyzických osob na to, že si část podnikání „nechají na sebe“ jako OSVČ, kde budou uplatňovat výdajové paušály; zbývající část budou fakturovat pod s. r. o., kde uplatní všechny výdaje k tomuto podnikání.

V takovém případě se vždy ptám, jestli jsou přesvědčeni, že na činnost OSVČ skutečně nevyužijí vůbec majetek z s. r. o. (např. auto, počítače, telefony). Zpravidla tím diskuse nad dělením stejného podnikání na OSVČ a s. r. o. skončí, protože využití majetku ze s. r. o. i pro účely OSVČ většinou v takových případech skutečně nastane. A z pohledu s. r. o. bychom museli řešit problém, že ne všechny výdaje (odpisy auta, náklady na PHM, náklady na telekomunikace apod.) jsou výdaji pro účely zdanitelných příjmů s. r. o.

Museli bychom začít brát v potaz např. pronájem majetku či přefakturace služeb, které využívá někdo jiný než s. r. o. Což samozřejmě je možné, ale značně to ztěžuje a prodlužuje zpracování účetnictví v s. r. o. s dopady do daně z příjmů i do DPH.

A již vůbec nelze diskutovat nad tím, že veškeré výdaje zůstanou na s. r. o., kde je fyzická osoba jediným společníkem či jednatelem, a na OSVČ bude uplatňován výdajový paušál. Pochopitelně tento postup, tedy ponechání výdajů v s. r. o. jen pro účely zdanitelných příjmů této s. r. o., platí i pro jiné případy, kdy není s. r. o. jednočlenné, má jiného jednatele apod.

V našem případě, kterému se věnuje článek, je to však mnohem výraznější, a jistě jste již sami pochopili, že se nejedná jen o zákaz konkurence, resp. povinnost jednatele písemně informovat všechny společníky s. r. o., kteří by mu k výkonu stejné činnosti museli dát předchozí souhlas.

Smlouva o výkonu funkce

Když se vrátíme k začátku článku o povinnosti nechat úředně ověřit podpisy na smlouvách, existuje minimálně jedna smlouva uzavřená mezi jednočlennou s. r. o., kde je společník zároveň jednatelem společnosti, a stejnou fyzickou osobu. Je jím smlouva o výkonu funkce, kterou by měl mít podepsanou každý jednatel z titulu své funkce v s. r. o., a to bez ohledu na skutečnost, zda za činnost pobírá odměnu, či nikoli.

Vzorovou smlouvu můžete najít na Portálu POHODA. Za s. r. o. ji bude podepisovat jednatel, který společnost zastupuje, a za jednatele to bude stejná fyzická osoba – tedy dva podpisy téže fyzické osoby.

Pokud bude navíc s. r. o. vlastnit stejná fyzická osoba, je povinnost tyto podpisy nechat úředně ověřit. Pokud by jednatelem byla jiná osoba, než je jediný společník s. r. o., pak zákon povinnost ověřit podpis nestanoví.

V praxi může nastat ale více situací, kdy se jednatel dostane do pozice jedné strany smluvního vztahu jako fyzická osoba a druhou stranou bude s. r. o., kterou zároveň tatáž fyzická osoba vlastní 100% podílem. Napadají mne např. prodej majetku z osobního vlastnictví jednatele do s. r. o. (zpravidla při zahájení podnikání s. r. o.), dohoda o provedení práce jednatele na činnost, která není součástí výkonu funkce jednatele.

Zákon zde hovoří o nutnosti smlouvu sepsat písemně a ověřit její podpisy úředně. Otázka, nakolik jsou tyto smlouvy běžným obchodním stykem za ceny obvyklé, kde není úřední ověření podpisů nutností, ponechávám na právní rozbor – ale doporučila bych úřední ověření podpisů zajistit, což v dnešní době rozšíření Czechpointů již nečiní takový problém.

Jednočlenné s. r. o., kdy je jednatel shodný se společníkem, zakládají mnohdy fyzické osoby, které byly dosud OSVČ. Těm se může zdát, že kromě omezení ručení z titulu podnikání nebo jiného vedení účetnictví se vlastně nic nezměnilo. Stále je to jejich firma, se kterou si mohou dělat, co chtějí. Tato domněnka však neplatí doslova.

Soukromé versus firemní výdaje

V praxi se setkávám s nepochopením např. ve využívání bankovního účtu, zejména když dosud fyzická osoba uplatňovala paušální výdaje a nepředkládala nikomu ke zpracování daňové evidence žádné doklady.

Bankovní účet u OSVČ je veden na fyzickou osobu, proto jakékoli výdaje z tohoto účtu nesouvisející s podnikáním jsou považovány za soukromou spotřebu a nikdo se nezabývá jejich výší – pokud jsou příjmy z podnikání řádně zdaněny, je zřejmé, že pro soukromé výdaje byly spotřebovány peníze z této zdaněné činnosti.

Výdaje z bankovního účtu s. r. o. by však všechny měly souviset s činností této s. r. o., nikoli být soukromou spotřebou jednatele – společníka v jedné osobě. Neobstojí zde ani argument, že by tyto případné výdaje byly pro s. r. o. nedaňovými náklady, tudíž by neměly vliv na daň z příjmů či na odpočet DPH.

To je sice optikou daně z příjmů právnických osob pravda, ale na druhou stranu si je nutné uvědomit, že tyto výdaje plynou ve prospěch fyzických osob. A finanční úřady začínají na tyto výdaje nahlížet jako na skryté odměny těchto fyzických osob, které by měly být zdaněny z právnické osoby, tedy s. r. o., formou odměn podle § 6 zákona o daních z příjmů (dále jen „ZDP“).

Proto začínajícím podnikatelům pod hlavičkou s. r. o. doporučuji začít hned rozdělovat výdaje firemní a výdaje soukromé – a druhou část jakkoli nepropojovat s financemi ze s. r. o., ale řešit si na svém soukromém bankovním účtu.

U jednočlenných s. r. o. bývá také často problémem vybírání hotovosti z účtu a neustálé navyšování hotovostní pokladny, protože se hotovost neutrácí za firemní výdaje, které by bylo možné jako výdaj zaevidovat do pokladny s. r. o. I zde je patrné s odstupem času, že peníze zřejmě nezůstávají někde v trezoru na pokrytí možných budoucích firemních výdajů s. r. o., ale byly spotřebovány na soukromou spotřebu fyzických osob.

Situaci by šlo vyřešit např. výplatou podílu na zisku, která podléhá srážkové dani (to odvede s. r. o. a společník obdrží již čistý příjem po zdanění). K tomu však musí s. r. o. vůbec nějaký účetní zisk vykazovat. Pro jeho rozdělení je obecně nutný souhlas nejvyššího orgánu společnosti – u s. r. o. je jím valná hromada, kterou nahrazuje v případě jednočlenného s. r. o. rozhodnutí jediného společníka.

Srážková daň z rozděleného zisku se odvádí do konce měsíce následujícího po výplatě zisku, popř. do konce třetího měsíce následujícího po rozhodnutí společníka (kdyby dosud k výplatě podílu na zisku nedošlo).

Ve volném pokračování článku se zaměříme na konkrétní účetních případy, které mohou mezi jednočlenným s. r. o. a fyzickou osobu v pozici jednatele – společníka nastat.


Článek byl připravený ve spolupráci se společností Finservis s.r.o.