Nastolení rovnováhy

Ženskou emancipaci vystřídal v 21. století další trend ve vývoji ženské otázky, a to touha po probuzení pravé ženskosti v nás – čarodějky, matky, moudré stařeny, cyklické, nespoutané, silné a zároveň měkce přijímající bohyně. Prostě velký boom touhy být milující, živoucí, tou pravou ženou. Na oslavu a podporu ženství se zakládají ženské kruhy s ideou vzájemnosti, pomoci a sdílení.
 
Vlastně jsem něco jako takový ženský kruh v naší kanceláři nevědomky vytvořila a vše by bylo úžasné, pokud by mi to jednoho dne nezačalo neskutečně lézt na nervy.
 
Narodila jsem se ve znamení Býka, ale ascendent mám ve Váze. Odtud možná pramení moje touha po vyvážení energií, moje snaha o dávání věcí do rovnováhy. Koncem podzimu minulého roku byl však jazýček vah v našem ženském kolektivu tak uhnut na jednu stranu, že mě nenapadalo už jiné slovo než „slepičárna“.
 
Každý systém, pokud má fungovat, potřebuje nejen aspekt ženský, ale i mužský, už je to tak na Zemi zařízeno. A já si uvědomovala, že podvědomě mě situace kolem tlačí do pozice, kdy všechna tvrdá, rychlá, ryze mužská rozhodnutí a veškerá mužská energie zůstává na mně, a já sama se stavím proti všem ženám v kanceláři na druhou misku vah, což je pozice, která mi, jako ženě, nedělá vůbec dobře.
 
Tehdy jsem, obdobně jako v legendárním filmu Noc na Karlštejně, zvolala: „Dám dvě kopy grošů za jednoho chlapa!“ A příležitost na sebe nenechala dlouho čekat.

Stáže pro studenty

Jako firma se účastníme programu stáží pro studenty. Na začátku prosince nám byla schválena stáž pro pozici odborný účetní a mentorkou měla být jedna z mých nejmladších kolegyň.
 
Termín pohovoru pro uchazeče byl stanoven na pondělí těsně před Vánoci, kdy všichni v kanceláři čerpali dovolenou, a na mě samotnou zůstal výběr nejvhodnějšího kandidáta. Zájemců bylo plno – třináct děvčat a dva chlapci. Předvýběrem podle životopisů jsem vybrala čtyři holky a jednoho kluka.
 
Nejprve chodily dívky a netvářily se špatně, vzala bych asi každou z nich, ale já netrpělivě čekala na posledního uchazeče a potají si slíbila, že pokud bude aspoň trochu co k čemu, je místo jeho. A naštěstí byl co k čemu. Moje emoce převážily a vybrala jsem studenta.
 
Posléze, když moje průkopnická a trochu záškodnická euforie opadla, jsem si uvědomila, že budu muset tuhle novinu sdělit všem svým kolegyním a že jim pravděpodobně nabourám jejich už zažité konvence touto ne nevýznamnou změnou kancelářského klimatu.
 
A podle mého očekávání hned po svátcích zavládla menší panika. Kolegyně mentorka si kriticky prostudovala chlapcův životopis a konstatovala, že on je jenom o dva roky mladší než ona, což v ní vyvolalo znatelný odpor vůči nové situaci, a obavy, aby nebyl chytřejší, agresivnější, či cokoli jiného.
 
Opírala se sice o své nemalé zkušenosti, které již prací u nás získala, ale i tak se na mě chvílemi dívala ukřivděně a hrozilo, že do hochova nástupu budeme mít „tichou kancelář“. Ostatní to viděly tak, že neví, co si s ním počnou a co si počne on s námi.
 
Byl tu „den D“, stážista nastoupil do práce na minutu přesně a nejen, že se velmi brzy asimiloval do kolektivu, doslova si svým přístupem k práci a komunikativností získal srdce všech přítomných dam. Když stáž po dvou a půl měsících končila, naprosto jim vyrazil dech, neboť poslední den dorazil s krabicí plnou chlebíčků a zákusků na rozloučenou.
 
Od května brigádničí u nás můj starší syn a tento týden nastupuje na stáž další student. No, vybrala jsem opět chlapce. Rovnováha, alespoň vratká, prostě musí být.