Práci účetních a daňařů většina lidí považuje za „suchařinu“. Na místě pak bývají slova jako nuda, zkostnatělost, nedostatek rozletu. Nevím, možná takoví jsme.
Ale já občas, z náhlého popudu, mívám chuť se na tu změť nezáživných dat podívat z jiného úhlu. Osekat kontext, rozložit šeď krystalem světla na barevnou duhu a prostě se začít bavit. Přivřít oči a nechat si promítat pod víčky film života inspirovaný účty přede mnou.
Pak se to někdy začíná podobat vzrušujícímu lovu – vyhlašuji trofej za nejlepší úlovek!
Překvapení v krabici
Jeden klient nosíval každý rok krabici plnou zázraků. Takřka jsme losovali, kdo se ponoří odvážně do jejích útrob a vyloví z ní něco smysluplného. Mezi originály rodných listů, zdravotních kartiček a fotodokumentace části příbuzenstva jsme nacházeli svědecké výpovědi o napadení v nočních hodinách, osobní vzkazy či toaletní papír - nezkoumali jsme ale raději stupeň jeho použití.
A letos nic... Kromě stohu obligátních upomínek, nic. Říkala jsem si, to je divné, že by už začínal stárnout, moudřet a dávat si pozor, co vydává ze svých rukou? Pak se najednou vynořil z hromádky faktur mobilního operátora docela jiný papír a já věděla, že opět nezklamal! Zpráva z nemocnice, že náš klient je úplně, ale úplně, zdravý a netrpí ani jednou z pečlivě pod sebou vyjmenovaných pohlavních chorob.
Tajemství čísel
Víte, co to je Hexakosioihexekontahexafobie? Zní to děsivě, ale je to prostě děs z čísla 666. Ať už byla pověrčivost našeho klienta jakkoli velká, jisté bylo, že se manifestovala při podpisu daňového přiznání.
Zarazil se u kolonky zisku. Ne že by to bylo nějak neobvyklé, neobvyklý byl však jeho požadavek, že nás moc prosí, zda by se výsledné číslo nemohlo alespoň v jedné cifře změnit, neboť řetězec 666 by nemusel vrhat pozitivní světlo na jeho firmu. Vyhověli jsme tehdy jeho přání.
Měsíce plynuly a nastal krásný slunečný srpnový den. Schylovalo se k polední pauze, ještě dodělat poslední neodkladné úkoly a můžeme vyrazit na oběd. Stačí už jen nachystat kalkulaci pojistného z nových mezd pro našeho klienta. K mému stolu se blíží kolegyně s frustrovaným výrazem v tváři.
„Copak se stalo?“ ptám se.
„Máme to tu zase, podívej,“ a strká mi pod nos vytištěný přehled sociálního pojistného, z něhož mě do očí okamžitě udeří obávaný řetězec tří šestek. Měníme počty a tentokrát raději vyměňujeme cifry dvě.
Konečně můžeme jít. Omámené hladem a pálícím poledním sluncem poskakujeme vesele po chodníku. Najednou se, inspirovaná hrátky s čísly, ptám svých kolegyň: „Holky, však mě znáte, já si data nepamatuju, kdy že to vlastně máte narozeniny?“
„No přece šestého srpna.“ „Já šestého září.“ „A já šestého prosince,“ odvětí mé mladé přítelkyně.
Zarazím se v půlce kroku a úsměv mi ztuhne na tváři. „Tak to se tedy, děvčata, nikdo nikdy nesmí dozvědět!!“
Tráva je zelená...
Za oknem pofukuje větřík a roztáčí ve vírech barevné listí. Je říjnové sobotní dopoledne, termín DPH na krku. Jiní možná pouští na kopcích draky, my se v kanceláři snažíme probrat kopci dokladů.
V prstech bezmyšlenkovitě převracím doklad na nemalou částku. Název na účtu mi nic neříká. Nu co, začíná menší detektivní práce, za tu daňovou úsporu to stojí. Hledám na internetu. Společnost a pak i její příslušný produkt. A mé oči nevěřícně zírají na nepřekonatelnou nabídku: Semínka marihuany s veškerým příslušenstvím k jejímu pěstování.