V našem dnešním článku se zaměříme na oblast, se kterou se setkávají firmy či podniky, které v rámci své ekonomické činnosti přichází do styku s tzv. uskladněným materiálem či zbožím. Zdaleka to nemusí být pouze nadnárodní či velké společnosti. Může se to týkat i menších firem, jako jsou např. truhláři nebo prodejci zboží přes internet, kteří mají dopředu nakoupené zboží a obchodují s ním.
 
Tyto zásoby, jak se takovému majetku říká, jsou pak určeny k jejich dalšímu zpracování nebo přímému prodeji. Cílem tohoto článku je seznámit s charakteristikou zásob, jejich oceňováním a účtováním. Ukážeme si také konkrétní příklady zaúčtování, ke kterým může dojít v průběhu účtování materiálu a zboží.

Charakteristika zásob a právní úprava

Zásoby jsou součástí oběžného majetku podniku a pořizují se k zajištění provozu podniku, k zajištění výroby nebo za účelem prodeje. Zásoby se dají rozdělit na zásoby nakoupené, kam můžeme zařadit materiál, zboží či zvířata, a na zásoby vytvořené vlastní činností, které tvoří výrobky, polotovary, nedokončená výroba a zvířata.
 
Stejně tak jako tomu je i u jiného druhu majetku (hmotného, nehmotného či finančního), také oblast zásob a jejich účtování je zakotvena v legislativě České republiky.
 
Jedná se zejména o tyto právní předpisy:

• České účetní standardy č. 015 – Zásoby,

• zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů,

• zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, a

• vyhláška č. 500/2002. Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o účetnictví.

 
Pokud hovoříme o samotném účtování zásob, v účtové osnově je pro ně vyhrazena i samostatná účtová třída 1.

Rozpis jednotlivých skupin

• Skupina 11 – Materiál

Materiál představuje základní vstup do výrobního či obchodního procesu účetní jednotky. Patří sem např. suroviny, pomocné látky, provozovací látky, obaly, náhradní díly či movité věci s dobou použitelnosti do jednoho roku, které nejsou dlouhodobým majetkem.
 
V této účtové skupině účtujeme na těchto účtech:

111 – Pořízení materiálu

112 – Materiál na skladě

119 – Materiál na cestě
 

• Skupina 12 – Zásoby vlastní výroby

Nedokončená výroba jsou produkty, které již prošly výrobním procesem, takže se již nejedná o materiál, ale zároveň ještě nejsou hotovým výrobkem. Patří k ní i nedokončené výkony jiných činností, při nichž nevznikají hmotné produkty.
 
Polotovary a vlastní výrobky jsou produkty, které ještě neprošly všemi výrobními stupni a budou z nich zhotoveny výrobky v dalším výrobním procesu účetní jednotky. Mohou se i samostatně prodávat.
 
Výrobky jsou finálními předměty vlastní výroby určené k prodeji.
 
Zvířata, která řadíme do zásob, mohou být např. zvířata ve výkrmu, kožešinová zvířata, ryby, včelstva, kachny, krůty atd. Rozhodující přitom je, že byla nakoupena nebo odchována účetní jednotkou. Dalším neméně důležitým hlediskem je, za jakým účelem byla pořízena a jaký má účetní jednotka záměr při jejich chovu.
 
V této účtové skupině tedy účtujeme na účtech:

121 – Nedokončená výroba

122 – Polotovary vlastní výroby

123 – Výrobky

124 – Zvířata
 

• Skupina 13 – Zboží

Zbožím se rozumí movité věci či nemovitosti nabyté za účelem prodeje, přičemž předmětem podnikání účetní jednotky je nákup a prodej. Tyto věci však účetní jednotka nepoužívá, nepronajímá a neprovádí na nich technické zhodnocení. Dále zbožím mohou být výrobky vlastní výroby ve vlastních prodejnách.
 
V této účtové skupině účtujeme na účtech:

131 – Pořízení zboží

132 – Zboží na skladě a v prodejnách

139 – Zboží na cestě
 

• Skupina 19 – Opravné položky k zásobám

Do této skupiny se řadí účty:

191 – Opravná položka k materiálu

192 – Opravná položka k nedokončené výrobě

193 – Opravná položka k polotovarům vlastní výroby

Oceňování zásob

Před vlastním účtováním zásob je potřeba je ocenit – vyjádřit je v peněžních jednotkách. K ocenění dochází v okamžiku vzniku účetního případu. U nakupovaných zásob je to okamžik jejich pořízení a u zásob vytvořených vlastní činností se jedná o okamžik jejich vytvoření.
 
Přírůstek zásob se oceňuje:

• Pořizovací cenou – tou se oceňují nakoupené zásoby (materiál, zboží, zvířata). Tato cena se skládá z ceny pořízení, což je kupní cena, a z nákladů souvisejících s pořízením, kam například patří clo, DPH, přepravné, provize, pojistné při přepravě atd.

• Reprodukční pořizovací cenou, kterou se oceňují zásoby získané darem nebo dědictvím, získané jako odpad, získané jako inventarizační přebytek, vložené společníky či individuálním podnikatelem do firmy na základě posudku zpracovaného znalcem, nebo nelze-li zjistit vlastní náklady na vytvoření zásob vlastní činností.

• Vlastní náklady – používají se pro zásoby vytvořené vlastní činností. Jedná se o přímé náklady spojené s výrobou nebo jinou činností, případně i část nepřímých nákladů, které se k činnosti vztahují (náklady na osvětlení).

 
Úbytek zásob se oceňuje následujícími metodami:

• FIFO = první do skladu, první ze skladu (z angl. First In, First Out) – tuto metodu lze použít při pořízení zásob skutečnou pořizovací cenou. Jedná se o to, že výdeje ze skladu se oceňují postupně cenami od nejstarší přijaté zásoby k zásobě nejnovější.

• Vážený aritmetický průměr z pořizovacích cen – podstatou této metody je výpočet individuálních cen a množství zboží na skladě. Provádí se poslední den v měsíci a používá se pro oceňování úbytků v následujícím měsíci. Rozlišujeme dva typy:
  • proměnlivý – po každém novém přírůstku se zjišťuje nový průměr, který se používá pro ocenění výdejů do příštího nákupu. Je potřeba znát celkové množství materiálu na skladě a celkovou hodnotu posledního stavu skladu. Skladová evidence se musí vést v hmotném i peněžním vyjádření,
  • periodický – vypočítá se jediný průměr za určité období, které není delší jak měsíc.

 
Při výběru způsobu oceňování úbytku zásob je důležité pamatovat na to, že takto vybraný způsob musí být uveden ve vnitřní směrnici účetní jednotky a nemůže se během účetního období měnit.

Účtování zásob

Rozlišujeme dva způsoby účtování zásob – způsob A a způsob B. Účetní jednotka se sama rozhodne, podle jakého způsobu bude účtovat. V určitých případech může použít i oba, avšak musí brát v úvahu, že při účtování podle míst uskladnění (odpovědných osob) může být uplatněn pouze jeden ze způsobů.
 
Dále má u způsobu B účetní jednotka povinnost zajistit průkazné vedení evidence o zásobách tak, aby mohla v průběhu účetního období prokázat stav zásob včetně ocenění těchto zásob podle zákona o účetnictví (vedení skladové evidence).

• Způsob A

Tento způsob umožňuje kontrolovat shodu stavu zásob na účtech finančního účetnictví a ve skladové evidenci během účetního období. Také můžeme zjišťovat stav zásob či průběžně provádět finanční analýzu. Záznamy o pořízení a výdajích zásob se nejprve shromažďují na účtech třídy 1 a až poté se vyskladňují do spotřeby.
 
Zjednodušeně lze tento postup vyjádřit takto:

NÁKUP (hotově, na fakturu) → POŘÍZENÍ (111, 131) → PŘÍJEM NA SKLAD (112, 132) → VÝDEJ DO SPOTŘEBY K PRODEJI (501, 504)
 

• Způsob B

Použití tohoto způsobu je podmíněno důsledným vedením skladové evidence. V průběhu roku se účtuje pořízení a výdaje zásob rovnou do spotřeby (nákladů) a na konci účetního období se provede inventura. Zjištěný zůstatek se poté zaúčtuje na účty zásob. Údaje o stavu zásob v průběhu roku u tohoto způsobu účtování nezískáme.
 
Na konci roku při uzavírání účetních knih se počáteční stav zásob k 1. 1. zaúčtuje do spotřeby (nákladů) a konečný stav dle inventarizace k 31. 12. je zaúčtován jako nový zůstatek zásob, a to souvztažně s účty 501 a 504.
 
Tento postup lze jednoduše vyjádřit takto:

NÁKUP → VÝDEJ DO SPOTŘEBY (501, 504)
 
Nyní se zaměříme na některé konkrétní příklady, které mohou nastat v účtování materiálových zásob či zboží. Účtováno bude způsobem A.

Příklad 1 – materiálové zásoby

a) Pořízení

b) Zařazení na majetkový účet

c) Reklamace

d) Nevyfakturované dodávky

e) Materiál na cestě

f) Inventarizace zásob

g) Škody

h) Prodej materiálových zásob

i) Opravné položky (OP)

Příklad 2 – zboží

a) Pořízení

b) Příjem na sklad

V tomto kroku se vyhotovují skladní karty, které se vedou pro každý druh zboží zvlášť.

c) Reklamace

d) Nevyfakturované dodávky

e) Zboží na cestě

f) Inventarizační rozdíl

g) Škody

h) Prodej

i) Opravné položky

Skladová evidence

Účetní jednotky by také měly vést podrobnou evidenci podle druhů nebo skupin materiálu na skladních kartách. Tyto skladní karty by měly obsahovat následující náležitosti:

• označení,

• datum pořízení,

• datum vyskladnění,

• ocenění,

• údaje o množství a

• částku.

Shrnutí

Zásoby jako takové patří do kategorie oběžných aktiv. Rozlišujeme zásoby, které jsou nakoupené, a ty, které jsou vytvořeny vlastní činností. Nedílnou součástí účtování o zásobách je jejich oceňování – ať už při vstupu, či výstupu zásob z podniku.
 
V tomto článku jsme si ukázali několik metod, jak zásoby oceňovat. Co se týká jejich účtování, účetní jednotka má na výběr dvě metody označující se písmeny A a B. Tyto metody se liší v zásadě tím, jestli účetní jednotka bude účtovat přes sklad či rovnou do spotřeby.
 
V neposlední řadě je důležité vést za určitých podmínek skladovou evidenci. K tomuto může v dnešní době účetní využít účetní programy (například program POHODA).
 
 
Související článek:
Účtování dlouhodobého majetku