Pokud Vás zajímá dění ohledně účetnictví ještě dál v historii, určitě nevynechejte první dva díly této série: Dějiny účetnictví – od nejstarších dob po středověk – 1. část, Dějiny účetnictví – od nejstarších dob po středověk – 2. část.

Když už to jednoduše nestačilo, aneb vznik podvojného účetnictví

Ve vrcholném středověku byla Itálie centrem obchodního rozmachu. Zejména v městských státech jako Benátky, Florencie, Janov nebo Milán. Ve 12. století se začaly objevovat první formy účetních knih. Příčinou bylo to, že v Benátkách a Florencii vznikaly první bankovní domy, které potřebovaly mít lepší přehled o svých vkladech, půjčkách a jiných finančních operacích. Tyto knihy byly většinou vedeny ručně, a to buď formou seznamu příjmů a výdajů, nebo jednoduchých záznamů o obchodních transakcích.

Byly používány metody, které dnes nazýváme „jednoduchým zápisem“, což znamená, že každý záznam byl prováděn pouze na jedné straně účetní knihy, což vedlo k větším chybám v bilancování.

Benátské účetnictví představovalo přechod mezi primitivními metodami zaznamenávání finančních transakcí a složitějšími metodami, které vedly k rozvoji podvojného účetnictví.

Na účetnictví té doby měl vliv přenos znalostí z arabských a byzantských obchodních praktik a matematických znalostí. Ve 14. století začaly v některých italských obchodních městech vznikat první pokusy o systematičtější vedení účetních knih. Obchodníci a bankéři začali používat jednoduché formy podvojného zápisu, přičemž transakce byly zapisovány do dvou oddělených sloupců – pro debety a kredity.

Účetní dovednosti se vyučovaly zejména v Benátkách, odkud se prostřednictvím zde vyučených obchodníků šířily do Evropy například mezi hansovní kupce v Německu, ale také do Čech, kam byl v roce 1369 povolán Karlem IV. italský počtář Ceroni.

Systém podvojného účetnictví poprvé popsal Benedetto Cotrugli v roce 1458. Jeho spis Della mercatura e del mercante perfetto však zůstal nevydán až do roku 1573. Za otce podvojného účetnictví je tak považován někdo jiný.

Co má společného Mona Lisa s podvojným účetnictvím?

V době, kdy Leonardo da Vinci maloval Monu Lisu (kolem roku 1503-1506), byla Itálie centrem obchodního a intelektuálního pokroku, a to nejen v oblasti umění, ale i v oblasti vědy a matematiky. A právě v této době, v roce 1494, publikoval Luca Pacioli – italský matematik a františkánský mnich – svou slavnou knihu Summa de Arithmetica, Geometria, Proportioni et Proportionalita, kde popsal poprvé podvojný zápis, jenž se stal základem moderního podvojného účetnictví.

Luca Pacioli a Leonardo da Vinci se setkali v Miláně v roce 1490, když oba působili na dvoře milánského vévody Ludovica Sforzy. Pacioli, v té době již uznávaný matematik a mnich, byl pozván ke dvoru, kde se setkal s Leonardem da Vincim, který byl v této době známý svou uměleckou i vědeckou činností. Byli navzájem svými znalostmi a dovednostmi fascinováni a stali se jak cennými spolupracovníky, tak i přáteli.

Pacioli a da Vinci spolupracovali na několika projektech, které zahrnovaly matematiku a geometrické výpočty, jež byly pro Leonarda velmi důležité při jeho umělecké tvorbě. Nejznámější projekt, na kterém spolupracovali, je "Divina proportione" (Božská proporce), kniha, kterou Luca Pacioli napsal a v níž popisuje matematické principy geometrie, zejména zlatý řez a jeho vztah k umění a přírodním formám. Kniha, vydaná v roce 1509, obsahuje ilustrace, které byly vytvořeny Leonardem da Vincim.

Zlatý řez je specifický poměr dvou částí, kdy poměr celé délky k delší části je stejný jako poměr delší části ke kratší části. Tento poměr je přibližně 1:1,618 a je považován za esteticky vyvážený a harmonický. Zlatý řez, kterým se ve své knize zaobíral Pacioli, je tedy důležitým prvkem, který se objevuje na obraze Mony Lisy a přispívá k její estetické vyváženosti, přirozenosti a kráse. Vztah Lucy Pacioliho a Leonarda da Vinciho byl přátelský, profesní a intelektuálně plodný. Leonardo bývá označován jako génius všech géniů, pro Lucu Pacioliho se dnes užívá označení „otec účetnictví“.

Pacioli vytvořil systém, který nejen usnadnil obchodní transakce, ale také přispěl k přesnosti a transparentnosti finančních záznamů. V jeho době byl obchod stále ve fázi expanze, a s rostoucími obchodními aktivitami vznikla potřeba lepšího řízení financí.

Podvojný zápis, jak jej popsal Pacioli, se stal základem pro účetní praxi a je používán dodnes. Tento systém umožnil podnikům jasně a přesně sledovat jejich příjmy a výdaje a zajišťoval rovnováhu mezi aktivy a pasivy. Byl klíčovým nástrojem pro rozvoj obchodních praktik a pomohl formovat základ moderního účetnictví. Základem Pacioliho systému byly tři účetní knihy – memoriál (memoriále), deník (giornale) a hlavní kniha (quaderno). Doporučil také provádět účetní závěrku každoročně, neboť do té doby se účetní knihy uzavíraly jen při jejich popsání.

Po publikaci Pacioliho knihy Summa de Arithmetica se systém podvojného účetnictví začal šířit po celé Evropě. Tento systém byl přijat zejména ve městských státech Itálie, jako byly Benátky, Florencie a Milán, a postupně se rozšířil do dalších částí Evropy.

Související články:
Dějiny účetnictví – od nejstarších dob po středověk – 1. část
Dějiny účetnictví – od nejstarších dob po středověk – 2. část