Ujistěte se, že Vám žádný z našich výletů do historie neunikl:
Dějiny účetnictví – od nejstarších dob po středověk – 1. část,
Dějiny účetnictví – od nejstarších dob po středověk – 2. část,
Dějiny účetnictví – od středověku po novověk – 3. část
Proč to ještě nevylepšit – aneb slepé uličky
Od konce 18. století se objevují pokusy o vylepšení podvojného účetnictví či o vytvoření systémů nových. Nové systémy se pokoušely vyřešit jednu z
nevýhod italského účetnictví – nebylo možné zjistit výsledek hospodaření bez náročného uzavření účetních knih.
Mezi ty
inovace a nové účetní systémy, které se
neosvědčily a skončily svou cestu v propadlišti dějin, patřily následující:
- zlepšené podvojné účetnictví Adama von Heinfelda z roku 1770, který zavedl do podvojného účetnictví rozpočet;
- Edward Thomas Jones si dokonce nechal patentovat anglické účetnictví, které vzbudilo ve své době velký ohlas a na čas jej zavedla i Bank of England;
- v Itálii vzbudila zájem logismografie – systém využívající počtverného účtování. Jeho cílem bylo sledování výsledku hospodaření uprostřed období bez provádění účetní uzávěrky;
- dalším italským systémem byla statmografie, která byla veřejnosti představena v roce 1875 na hospodářské výstavě v Palermu, kde ji Pisani přihlásil do soutěže o nejvhodnější způsob účtování v polním hospodaření. Statmografie obsahovala evidenci rozpočtovaných hospodářských transakcí přímo v účetním systému;
- v Německu to bylo postupně několik účetních systémů: Německé účetnictví, Německé generální účetnictví, Pruské podvojné účetnictví či Nové německé účetnictví. Poslední systém, tedy Nové německé účetnictví mělo pro vývoj účetnictví největší význam, neboť zavedlo označení účtů číslem, do té doby to bylo vždy jen názvem;
- v Rusku to byl Fjodor Venediktovič Jezerskij, který vytvořil potrojné účetnictví. Tento systém měl vyčíslit a zaznamenat zisk či ztrátu u každého jednotlivého účetního případu. I přesto, že se potrojné účetnictví dostalo i za hranice Ruska, neujalo se zde a i v Rusku brzy zaniklo;
- v Čechách byl používán Kheilův účetní systém o dvou účetních knihách (deník a hlavní kniha). Tento systém se dostal i do Srbska;
- nesmíme ještě opomenout kamerální účetnictví neboli kameralistiku, což byla účetní soustava založená v 19. století, která se zaměřovala především na státní správu. Zde se nesledoval stav majetku, pouze se v kamerálním deníku evidovaly příjmy a výdaje. Úkolem kameralistiky bylo také sledování platebních povinností. U nás byla tato soustava zrušena až v roce 1954;
- konstantní účetnictví bylo pokusem o vytvoření nového účetního systému spojujícího principy podvojného a kamerálního účetnictví. Jeho cílem bylo zobrazit změny a stav aktiv, pasiv a výsledku hospodaření (podvojné účetnictví) a porovnávat předpisy plateb s jejich realizaci (kamerální účetnictví). Jeho tvůrcem byl Friedrich Hügli, který ho jako správce zavedl v Bernském kantonu, kde ale postupem času vymizelo.
Tyto inovace, revize a jiné systémy, které se snažily přidat další vrstvy k podvojnému účetnictví, byly buď příliš komplikované, nebo prakticky neproveditelné, a tak postupně
ztratily na významu a zanikly.
Podvojné účetnictví se postupně stalo standardem především díky svým výhodám v oblasti kontroly a transparentnosti. Významným momentem pro jeho ustálení byla industrializace a rostoucí potřeba přesného sledování a
reportování finanční situace firem, což vedlo k přijetí podvojného účetnictví jako univerzální metody pro záznam podnikových transakcí.
Ve 20. století byly vyvinuty
mezinárodní účetní standardy a normy (např. GAAP, IFRS), které sjednotily účetní praxi na celosvětové úrovni. Podvojné účetnictví se stalo základem pro tyto standardy, které definují metody oceňování, rozpoznávání příjmů a nákladů a další klíčové účetní principy.
Projdi dračí branou – ze západu na východ
Samostatný vývoj účetnictví probíhal v Číně. Na formování účetnictví v Číně
měly mohutný vliv kulturní faktory – víra a filozofie, konfucianismu a feng-šuej. Především pak teorie o protikladu jin a jang, pod jejímž vlivem byly spravedlnost a zisk interpretovány jako protiklady, kdy podobně Číňané chápali i vztah důvěry a smlouvy, a proto u nich existovala nechuť k jasnému a ostrému oddělení jednotlivých účtů, ale zároveň
důraz na celkovou bilanci, pokud možno vyrovnanou. Používaný systém jednoduchého účetnictví byl nazván tříčlenná bilanční metoda (san-ču ťie-suan). Účetnictví bylo jednoduché, transakce byly zapisovány do deníků po sobě, jak následovaly. Knihy byly uzavírány s použitím rovnice:
příjmy (žu) − výdaje (čchu) = saldo (jü).
V tchangském období čínští účetní zavedli používání tří základních typů účetních knih - memorandum (cchao liou), deník (si-liou) a hlavní kniha (cung-čching). Další tchangskou inovací
z 10. století bylo rozvinutí tříčlenné metody v čtyřčlennou. V ní bylo dřívější saldo nahrazeno dvěma položkami –
počátečním a konečným stavem účtu. V dalších stoletích se účetnictví významně zdokonalovalo a čínští účetní, nezávisle na rozvoji účetních postupů v Evropě, vyvinuli vlastní varianty podvojného účetnictví.
Od poloviny
15. století byla používána směsice podvojného a jednoduchého účetnictví označovaná jako třídílné účetnictví. V tomto systému byly podvojně účtovány pohledávky a převody, kdežto
hotovostní platby byly zaznamenávány pouze jedním zápisem.
Čtyřdílné účetnictví případně poetičtěji nazvané „účetnictví vyrovnání nebe a země“
vzniklo začátkem 18. století. Používalo zdokonalený systém vedení účetních knih a klasifikace účtů, jehož konečnými zprávami byly výkaz zisku a ztráty a rozvaha.
V pozdním mingském období (1570–1640) se mezi bankéři objevil, a později i rozšířil do komerční a výrobní sféry, zdokonalený systém
„účetnictví dračí brány“. Drak je symbolem ochrany, síly a moci, což vyjadřovalo důležitost správného a bezpečného
vedení účetnictví pro státní správu a byznys. Tento účetní systém byl znám svou pečlivostí, precizností a tím, že zabezpečoval správné zaznamenávání všech finančních operací. Používal
důsledné třídění účetních operací na příjmy, výdaje, pohledávky a závazky a podvojné zápisy pro všechny transakce.
Účetnictví dračí brány převzalo od dosavadních čínských systémů (třídílné účetnictví, čtyřčlenná bilanční metoda jednoduchého účetnictví)
základní strukturu účetních knih.
Účetnictví dračí brány mělo značný význam pro vývoj účetnictví v Číně.
Podvojnost zápisů přispěla k jasnějšímu porozumění ekonomické podstaty transakcí. Zvýšilo se chápání role zisku a ztráty v souvislosti s jejich výpočtem jak jako rozdílu příjmů a výdajů, tak aktiv a pasiv, což přispělo k pochopení vztahů mezi kapitálem, příjmy, aktivy, výdaji a závazky.
Západní účetní metody se ale
koncem 19. století ukázaly být dokonalejšími a byly přejaty jak čínským státem, tak soukromou sférou. Ve 20. století vývoj účetnictví v Číně následoval světové trendy, nejprve ze západních zemí, pak po roce 1949 ze Sovětského svazu a v 80. letech se v souvislosti s rozvojem tržních vztahů v ekonomice opět přiklonil k západním vlivům.
Nezávisle na čínských i evropských účetních postupech dospěli k objevu
podvojného účtování i obchodníci v Koreji. Systém podvojného účetnictví se tam nazýval „čtyřstranná kesongská účetní metoda“. Je doložen kompletní sadou účetních knih obchodníků z Kesongu, z nichž
nejstarší pochází z roku 1786. Korejci používali systém prvotního záznamu (memoriál), přepsaného do deníku a poté do dvou hlavních knih, knihy závazků a pasiv a druhé knihy pro aktiva.
Související články:
Dějiny účetnictví – od nejstarších dob po středověk – 1. část
Dějiny účetnictví – od nejstarších dob po středověk – 2. část
Dějiny účetnictví – od středověku po novověk – 3. část