„Já hynu strachem a starostí, když vidím, že měsíc chýlí se k poslední čtvrti, kdy splatny jsou úroky. (K sluhovi): Rozžehni mi světlo a přines hospodářskou knihu, abych prohlédl své dluhy a vypočítal úroky.“ Citace z veselohry Mraky, Aristofanes.

Stojíme na prahu významných změn v profesi účetních. Denně posloucháme o digitalizaci a o tom, že AI plně nahradí práci účetních. Nový zákon o účetnictví, který má přinést revoluci v českém účetnictví, vláda na konci srpna předložila do poslanecké sněmovny a započal legislativní proces jeho schvalování, kde předpoklad účinnosti je rok 2026.

Ať už to bude jakkoli, jisté je, že změna přichází, a to, na co jsme byli zvyklí, se bude proměňovat.

Pojďme si trochu zavzpomínat, jak se účetnictví vyvíjelo od jeho prvopočátku, jak se formovalo podvojné účetnictví a kdo v historii promluvil do toho, jak se bude účtovat a proč účtujeme právě takto. Třeba nám tyto vědomosti pomohou pochopit, proč děláme věci určitým způsobem, a proč je třeba tento způsob již překonaný.

Třeba nám to pomůže přijmout jiný pohled. Nebo tato historická exkurze bude jen příjemnou pohádkou k pobavení a poučení. To už je na každém z nás.

Sumerský dodací list a co že má společného s vynálezem písma?

Účetnictví, jako klíčová součást lidské společnosti, má dlouhou a fascinující historii, která se táhne tisíce let zpátky. Ano, opravdu tisíce, protože jeho vývoj je úzce spjat s rozvojem civilizace, a především obchodních vztahů. Potřeba evidovat majetek a obchodní transakce je totiž základním aspektem jakéhokoli organizovaného hospodářství, což starověké civilizace jistojistě měly.

Záznamy o účetních praktikách lze nalézt už v období starověké Mezopotámie, tedy na území dnešního Iráku. Právě zde se zrodily základy účetnictví jako reakce na potřebu sledovat zemědělskou produkci, daně a obchodní transakce. První záznamy zde však vznikly dříve, než lidstvo vynalezlo písmo a začalo používat číslice.

Za objevem a pochopením, jak fungovaly první formální účetní systémy u Sumerů, kteří Mezopotámii obývali, stojí archeoložka Denise Schmandt-Besserat. Tato odbornice na starověký Blízký východ a prehistorii písma provedla rozsáhlé výzkumy sumerských hliněných žetonů – tokenů v různých tvarech, a došla k závěru, že tyto tokeny nebyly pouhé dekorativní předměty nebo náboženské artefakty, jak se původně myslelo, ale že měly praktickou funkci v rámci obchodu a evidence.

Různé tvary tokenů představovaly konkrétní množství a druh zboží, jako jsou obilí, dobytek nebo olej. S pomocí tokenů Sumerové zaznamenávali pohyb zboží, mohli si lépe pamatovat a evidovat stav zásob, a to zejména v ouvislosti se zemědělstvím a obchodem. Tento systém vznikl přibližně kolem roku 3500 př. n. l. a představoval první krok k abstrahování hodnoty zboží do symbolických forem. Je považován za předchůdce moderních účetních záznamů a peněžních systémů.

Dalším důležitým objevem bylo pochopení tzv. bulla (z latiny, překládá se jako bublina, množné číslo – bullae) – kulaté hliněné schránky. Archeoložka zjistila, že tyto hliněné koule sloužily k uchování tokenů a představovaly jakýsi "kontrakt" mezi obchodními partnery. Bullae byly opatřeny pečetí, aby se zajistila autenticita obsahu a zabránilo neoprávněné manipulaci. Byly tak další sumerskou účetní inovací, která vznikla jako způsob bezpečného uchovávání a ověřování transakcí zaznamenaných pomocí tokenů.

Jak tedy tento starověký dodací list vlastně fungoval? Bulla byla hliněná koule, do které byly vloženy tokeny – např. 20 tokenů ve tvaru ovce. Tato koule byla následně zapečetěna a na jejím povrchu byly otištěny znaky nebo symboly, které odpovídaly obsahu uvnitř. Jakmile se dodávka dostala ke kupci, ten musel kouli rozbít a zkontrolovat tokeny uvnitř. Pokud obdržel 20 ovcí, dostal od prodávajícího to zboží, které měl podle počtu tokenů v bulla dostat.

Schmandt-Besserat také zjistila, že systém tokenů vedl k rozvoji klínového písma, protože jak se obchody a účetnictví stávaly složitějšími, tokeny byly postupně nahrazeny vhodnějšími symbolickými záznamy na hliněných tabulkách.

Denise Schmandt-Besserat svým výzkumem dokázala, že sumerské tokeny představují klíčový milník v rozvoji účetnictví a vedly ke vzniku písma. Své první práce na toto téma začala publikovat v 70. letech 20. století, přičemž její nejzásadnější publikace byla vydána až v roce 1992 pod názvem "Before Writing" (Před písmem).

Autorka se v odborných kruzích setkala s určitou skepsí a rezervovaností ze strany akademické komunity, a to především proto, že vynález písma byl tehdy vztahován k potřebě zaznamenávat jazyk – tedy slova a myšlenky. Vědkyně však svými argumenty postupně získávala podporu, a to zejména díky její rozsáhlé práci s archeologickými důkazy a její schopnosti propojit různé artefakty s jejich historickými a ekonomickými kontexty. Její pečlivá analýza tisíců hliněných žetonů z různých období a regionů starověké Mezopotámie přinesla nepopiratelné důkazy o tom, že žetony byly důležitým nástrojem při zaznamenávání obchodních transakcí.

V současnosti je práce Schmandt-Besserat obecně uznávána a respektována mezi historiky, archeology a odborníky na účetnictví. Její teorie o souvislosti mezi tokeny a vznikem písma je považována za jeden z klíčových příspěvků k pochopení toho, jak byly vyvinuty první systémy záznamů a jak se vyvinuly složitější účetní a správní postupy.
 

Novodobou tiskovou sestavu Dodací list je možné vygenerovat a vytisknout z programu POHODA z agend Vydané faktury, Prodejky a Výdejky. Sestavu naleznete v daných agendách přes hlavní nabídku Soubor/Tiskové sestavy.

Máš u mě vroubek, a to už pěkně dlouho!

K zaznamenání počtu už pravěký člověk používal zářezy do parohů, kostí, dřeva, nebo tesal čáry do kamene. Tak postupně vznikla tzv. vrubovka, pojmenovaná podle vrubů – zářezů. Vrubovka byla většinou vyrobena ze dřeva a její základní funkce spočívala v tom, že vruby na ní reprezentovaly určité množství nebo hodnotu. Používala se především v dobách, kdy velká část populace byla negramotná, a vrubová hůl tak představovala jednoduchý a vizuálně srozumitelný způsob, jak evidovat důležité transakce. Existovaly dva hlavní typy vrubovek:

• jednoduché vrubovky – na dřevěné tyči byly vyřezány zářezy, kde každý zářez představoval buď jednotku měny, nebo množství určitého zboží. Například jeden malý vrub mohl představovat jednu jednotku určité komodity, zatímco větší vruby mohly reprezentovat větší hodnoty;
• dvojité vrubovky – tento typ byl mnohem propracovanější. Hůl byla rozdělena podélně na dvě poloviny – na dlouhý konec a krátký konec. Dlouhý konec zůstával u věřitele a druhá polovina (krátký konec) u dlužníka. Když byly tyto dvě části vrubovky přiloženy k sobě, vruby se musely přesně shodovat, což zabránilo padělání a změnám v záznamech.

Vrubovky se používaly především k zaznamenávání dluhů, pomocí nich bylo možné evidovat pohledávky a závazky mezi obchodními partnery. Nicméně v Anglii byly vrubovky často využívány k výběru daní. Panovníci nebo místní správci mohli na vrubovkách evidovat částky, které měli jednotliví daňoví poplatníci zaplatit. Tento systém byl rozšířen především během středověku a vrubovky tak hrály důležitou roli v britské státní správě.

Jestli si ale myslíte, že vrubovky byly doménou středověku, tak jste na omylu. V Anglii se vrubovky používaly jako nástroj účetnictví až do roku 1826, kdy britská vláda rozhodla o ukončení jejich užívání. Jejich hromadné spálení v rámci úklidu starých záznamů v roce 1834 pak dokonce vedlo k velkému požáru Wesminsterského paláce. Z toho, co bychom dnes nazvali skartací, se tak v Anglii stala poměrně tristní událost.

Ve Švýcarsku se na vrubovkách účtovalo ještě v roce 1870 a užívaly se tam též k právním smlouvám, např. dlužním úpisům. Taktéž v 19. století byly vrubovky užívány v Německu v hornictví, v živnosti mlynářské, soustružnické a hostinské.

Ve své publikaci „Příspěvek k dějinám účetnictvím“, vydané r. 1922, píše její autor Hugo Raulich, že v jeho době – tj. ve 20. letech 20. století stále vrubovky používají národy ze Sibiře, např. Něnci, dále pak obyvatelé Jávy a údajně i indiánští dělníci v Los Angeles, aby si zaznamenali svou mzdu.

Právě od vrubovky a vrubů do ní udělaných vzniklo úsloví: „máš u mě vroubek“. Ale také označení strany účtu Má dáti – tedy „na vrub“.