

Není od věci si čas od času připomenout, za jakých podmínek si může poplatník – fyzická osoba, odečíst od základu daně hodnotu daru poskytnutých za účelem stanovým v zákoně o daních z příjmů.
Daň z přidané hodnoty („DPH“) je pro státní rozpočet nejvýznamnější daní. Zjednodušeně lze říci, že daň ve výši 20 % nebo 10 % se platí ze všeho, co prodají plátci registrovaní k této dani, což jsou téměř všichni podnikatelé. A nejen to, třebaže předmětem této daně jsou výslovně pouze úplatná plnění, zákon šalamounsky označil za „úplatná“ také mnohá bezúplatná plnění a dokonce i celou řadu situací, kdy k žádnému plnění fakticky nedochází (například když plátce – fyzická osoba – použije firemní auto po své soukromé účely).
Reklamní a propagační předměty jsou v zákoně o daních z příjmů a v zákonu o DPH pro rok 2010 vymezeny odlišným způsobem.
Nehmotný majetek prošel za doby existence zákona o daních z příjmů velice bouřlivým vývojem. V tomto příspěvku si popíšeme jednotlivé kategorie nehmotného majetku, jeho oceňování, způsoby odpisování a dopady technického zhodnocení na odpisování nehmotného majetku.
Od ledna 2010 došlo k řadě významných změn systému DPH. Většina podnikatelů jistě již zaregistrovala zejména nová pravidla určení místa plnění při poskytnutí služby, obnovení povinné ceny obvyklé u úplat mezi spojenými osobami a plnou elektronizaci souhrnných hlášení.
Problematika správného posouzení technického zhodnocení a oprav patří neustále k velkým daňovým problémům, protože mají rozdílný daňový režim. Pojďme si vysvětlit rozdíly mezi technickým zhodnocením a opravou na konkrétních praktických příkladech.