6. Sankce v daňovém řízení

Daňový řád obsahuje sankce pro případy porušení povinností při správě daní v § 246 až § 254 a dále v § 157 DŘ.

Porušení povinnosti mlčenlivosti

Dle § 246 DŘ fyzická osoba, která je vázána povinností mlčenlivosti se dopustí přestupku tím, že tuto povinnost poruší, přičemž za přestupek lze uložit pokutu do výše 500 000 Kč.

Pořádková pokuta

Dle znění § 247 až § 249 DŘ pořádkovou pokutu do výše 50 000 Kč může správce daně uložit tomu, kdo při jednání vedeném správcem daně závažně ztěžuje průběh řízení a dále tomu, kdo bez dostatečné omluvy nevyhoví ve stanovené lhůtě výzvě ke splnění procesní povinnosti nepeněžité povahy, která mu byla stanovena zákonem nebo správcem daně.

Pokuta za opožděné tvrzení daně

Podle znění § 250 DŘ daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit pokutu:

• nepodá-li daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání, ačkoliv měl tuto povinnost,
• nebo podá-li daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání po stanovené lhůtě a toto zpoždění je delší než 5 pracovních dnů.

Pokuta je stanovena ve výši:

• 0,05 % stanovené daně nebo stanoveného daňového odpočtu za každý následující den prodlení, nejvýše 5 % stanovené daně resp. stanoveného daňového odpočtu,
• 0,01 % stanovené daňové ztráty za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanovené daňové ztráty.

Dále vzniká plátci daně povinnost uhradit pokutu, nepodá-li hlášení (např. u daně vybírané plátcem daně srážkou), vyúčtování, následné hlášení nebo dodatečné hlášení, ačkoliv měl tuto povinnost, nebo učiní-li tak po stanovené lhůtě a toto zpoždění je delší než 5 pracovních dnů, ve výši 0,05 % z celkové částky daně, kterou byl povinen v hlášení nebo vyúčtování uvést za každý následující den prodlení, nejvýše však 0,5 % z celkové částky daně, kterou byl povinen v hlášení nebo vyúčtování uvést.

Výše pokuty za opožděné tvrzení činí nejméně 500 Kč, nejvýše 300 000 Kč. O povinnosti platit pokutu rozhodne správce daně platebním výměrem a současně ji předepíše do evidence daní.

Ze znění přechodného ustanovení § 264 odst. 12 DŘ vyplývá, že uplynula-li lhůta pro podání daňového přiznání nebo hlášení, nebo dodatečného přiznání nebo hlášení o dani do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, uplatní se zvýšení daně podle dosavadních právních předpisů, tedy podle ZSDP. Tam se v § 68 říká, že nebylo-li daňové přiznání nebo hlášení nebo dodatečné daňové přiznání nebo hlášení o dani podáno včas, může správce daně zvýšit příslušnou vyměřenou daň až o 10 % (tedy v rozmezí 0 – 10 %).

Pokud daňový subjekt podá v opožděném termínu daňové přiznání a současně uhradí i daň v opožděném termínu, musí zaplatit nejen pokutu za opožděné podání daňového přiznání, ale i úrok z prodlení za pozdní uhrazení daně.

Penále

Dle ustanovení § 251 DŘ daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit penále z částky doměřené daně správcem daně tak, jak byla stanovena oproti poslední známé dani:

• ve výši 20 %, je-li daň zvyšována anebo je-li snižován daňový odpočet (u DPH),
• ve výši 1 %, je-li snižována daňová ztráta.

V případě, že v rámci jednoho doměřovacího řízení dojde ke změně poslední známé daně tím způsobem, že namísto daňové ztráty je výsledkem doměření daň, pak se uplatní penále v součtu 20 % z doměřené daně a 1 % ze snížení daňové ztráty. Jde o sankci, kterou použije správce daně v případě, že k doměření daně dojde na základě zjištění správce daně (např. na základě výsledků daňové kontroly u daňového subjektu).

Správce daně rozhodne o povinnosti uhradit penále v rámci dodatečného platebního výměru a současně je předepíše do evidence daní.

Pokud je doměřována daň na základě dodatečného daňového přiznání nebo dodatečného vyúčtování, povinnost úhrady penále z částky, která je v něm uvedena, nevzniká. Ze znění přechodného ustanovení § 264 odst. 13 DŘ vyplývá, že uplynula-li lhůta pro podání řádného daňového tvrzení do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, uplatní se penále podle dosavadních právních předpisů.

Podle znění § 37b ZSDP platilo, že povinnost uhradit penále vzniklo daňovému subjektu z částky dodatečně vyměřené daně nebo z částky dodatečně snížené daňové ztráty tak, jak byla stanovena oproti poslední známé daňové povinnosti, a to ve výši 20 % je-li daň zvyšována nebo je-li snižován odpočet daně nebo nárok na vrácení daně (DPH), a ve výši 5 % je-li snižována daňová ztráta.

Úrok z prodlení

Podle § 252 DŘ daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit úrok z prodlení za každý den prodlení, počínaje pátým pracovním dnem následujícím po dni splatnosti daně až do dne platby včetně. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

Úrok z prodlení se uplatní nejdéle za 5 let prodlení. Úrok z prodlení se nepředepíše, nepřesáhne-li v úhrnu u jednoho druhu daně u jednoho správce daně za jedno zdaňovací období nebo za jeden kalendářní rok u jednorázových daní částku 200 Kč. Úrok z prodlení rovněž nevzniká u nedoplatků zůstavitele ode dne jeho úmrtí do konce běhu lhůty pro podání řádného daňového tvrzení dědicem.

Dle znění DŘ účinného ode dne 1. 1. 2011 dochází k uplatnění úroku z prodlení až počínaje pátým pracovním dnem následujícím po dni splatnosti daně, zatímco dle § 63 odst. 2 ZSDP se úrok z prodlení stanovil již počínaje dnem následujícím po dni splatnosti daně.

Ve smyslu znění § 166 DŘ se za den platby považuje:

• u platby, která byla prováděna poskytovatelem platebních služeb nebo provozovatelem poštovních služeb, den, kdy byla platba připsána na účet správce daně,
• u platby prováděné v hotovosti u správce daně, de, kdy úřední osoba platbu převzala.

Daňový subjekt tedy musí počítat s tím, že daň je uhrazena až připsáním na účet správce daně. Podle znění přechodného ustanovení § 264 odst. 14 DŘ se pro daně, jejichž původní den splatnosti nastal do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, uplatní úrok z prodlení podle dosavadních právních předpisů.

Sankce při posečkání daně

Na žádost daňového subjektu nebo z moci úřední může správce daně povolit posečkání úhrady daně, popřípadě rozložení její úhrady na splátky v následujících případech uvedených v § 156 odst. 1 DŘ:

• pokud by neprodlená úhrada znamenala pro daňový subjekt vážnou újmu,
• pokud by byla ohrožena výživa daňového subjektu nebo osob na jeho výživu odkázaných,
• pokud by neprodlená úhrada vedla k zániku podnikání daňového subjektu, přičemž výnos z ukončení podnikání by byl pravděpodobně nižší než jím vytvořená daň v příštím zdaňovacím období,
• není-li možné vybrat daň od daňového subjektu najednou, nebo
• při důvodném očekávání částečného nebo úplného zániku povinnosti uhradit daň.

Dle znění § 157 DŘ za dobu posečkání daně vzniká daňovému subjektu povinnost uhradit úrok z posečkané částky, který odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB zvýšené o 7 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Úrok se nepředepíše, nepřesahuje-li 100 Kč.

Správce daně může upustit od předepsání úroku z posečkání, pokud by ekonomické nebo sociální poměry daňového subjektu zakládaly tvrdost uplatněného úroku. Daňovému subjektu nevzniká po dobu posečkání povinnost uhradit úrok z prodlení.

Prominutí příslušenství daně

K prominutí daně i příslušenství daně dle § 259 DŘ může dojít na základě žádosti daňového subjektu nebo z moci úřední pouze tehdy, pokud zákon stanoví orgánu veřejné moci pravomoc zcela nebo částečně prominout daň nebo příslušenství daně. V současnosti je toto oprávnění k prominutí obsahem např. § 25 zákona č. 357/1992 Sb. o dani dědické, darovací a dani z převodu nemovitostí, § 44a zákona č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech.

Podle § 260 DŘ je dále oprávněn ministr financí z moci úřední prominout daň nebo příslušenství daně z důvodu nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových zákonů (např. v případech retroaktivity, nebo-li zpětné účinnosti zákona v neprospěch daňového subjektu) nebo při mimořádných, zejména živelných událostech. Rozhodnutím podle výše uvedeného ustanovení se promíjí daň nebo příslušenství všem daňovým subjektům, jichž se důvod prominutí týká, a toto rozhodnutí se oznamuje ve Finančním zpravodaji.

Daňový řád ruší dosud platnou vyhlášku č. 299/1993 Sb. ve znění vyhlášky č. 209/2003 Sb., kterou se zmocňují územní finanční orgány k promíjení příslušenství daně.

Podle znění přechodných ustanovení § 264 odst. 6 DŘ žádosti o prominutí daně nebo příslušenství daně, žádosti o prominutí daňového nedoplatku, žádosti o posečkání daně nebo její zaplacení ve splátkách, které byly podány podle dosavadních právních předpisů a které nebyly vyřízeny do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se posoudí podle podmínek obsažených v dosavadních právních předpisech.

Na žádosti o prominutí příslušenství daně podané do 31. 12. 2010 se tedy vztahuje ustanovení § 55a ZSDP a vyhlášky č. 299/1993 Sb. ve znění vyhlášky č. 209/2003 Sb. Dle této vyhlášky mohl finanční úřad k zamezení nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových zákonů nebo tvrdosti zcela nebo částečně prominout příslušenství daně podle daňových zákonů, s výjimkou exekučních nákladů, a to maximálně do výše 600 000 Kč v běžném kalendářním roce u jednoho daňového dlužníka a jedné daně.

Daňový řád od 1. 1. 2011 – 1. díl
Daňový řád od 1. 1. 2011 – 2. díl