Informace pro účetní a podnikatele

728 x 90

Daňový řád od 1. 1. 2011 – 1. díl

Návrh daňového řádu byl připravován řadu let a od 1. ledna 2011 nahrazuje mnohokrát novelizovaný zákon o správě daní a poplatků. Jedním z cílů nového dáňového řádu je mimo jiné snížení administrativní zátěže daňových poplatníků. Podívejte se na nejdůležitější změny, které přináší.

1. Daňová kontrola

Daňovou kontrolou u poplatníka se zabývá ustanovení § 85 až § 88 DŘ. Předmětem daňové kontroly jsou daňové povinnosti, tvrzení daňového subjektu nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně vztahující se k jednomu daňovému řízení. Daňový subjekt je povinen umožnit správci daně zahájení a provedení daňové kontroly.

Daňová kontrola je zahájena prvním úkonem správce daně vůči daňovému subjektu, při kterém je vymezen předmět a rozsah daňové kontroly a při kterém správce daně začne zjišťovat daňové povinnosti nebo prověřovat tvrzení daňového subjektu nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně.

Neumožní-li daňový subjekt správci daně zahájit daňovou kontrolu, může k tomu být správcem daně vyzván. Nevyhoví-li daňový subjekt výzvě správce daně ve stanovené lhůtě, aniž by sdělil správci daně závažné důvody, pro které nemůže výzvě vyhovět, nebo neumožní-li ve sděleném termínu zahájit a následně provést daňovou kontrolu, může správce daně stanovit daň podle pomůcek, nebo daň sjednat.

Po zahájení daňové kontroly u daňového subjektu resp. po oznámení výzvy daňovému subjektu podle § 87 odst. 2 DŘ není přípustné podat dodatečné daňové přiznání.

V § 88 odst. 1 DŘ je podrobně specifikován obsah zprávy o zahájení, průběhu a ukončení daňové kontroly, kterou sepisuje správce daně. K opakování daňové kontroly se vyjadřuje znění § 85 odst. 5 DŘ. Daňovou kontrolu, která se týká skutečností, které již byly v souladu s vymezeným rozsahem kontrolovány, je možné opakovat pouze tehdy, pokud:

  • správce daně zjistí nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění správce daně uplatněny v původní daňové kontrole a které zakládají pochybnosti o správnosti, průkaznosti nebo úplnosti dosud stanovené daně nebo tvrzení daňového subjektu; takto lze daňovou kontrolu opakovat pouze v rozsahu, který odpovídá nově zjištěným skutečnostem nebo důkazům, nebo
  • daňový subjekt učiní úkon, kterým mění svá dosavadní tvrzení; takto lze daňovou kontrolu opakovat pouze v rozsahu, který odpovídá změně dosavadního tvrzení daňového subjektu.

Správce daně seznámí daňový subjekt s důvody pro opakování daňové kontroly při jejím zahájení.

2. Daňová tvrzení

V rámci nalézacího řízení rozlišuje daňový řád tři druhy podání daňového subjektu o dani:

a) ve fázi vyměřovacího řízení je to řádné daňové tvrzení – daňové přiznání, hlášení a vyúčtování.

Daňové přiznání u daní vyměřovaných za zdaňovací období, které činí nejméně 12 měsíců, se podává podle § 136 DŘ nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období. Jde-li o daňový subjekt, který má zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, nebo jehož daňové přiznání zpracovává a podává poradce, podává se daňové přiznání nejpozději do 6 měsíců po uplynutí zdaňovacího období.

To platí jen, je-li příslušná plná moc udělená tomuto poradci uplatněna u správce daně před uplynutím této tříměsíční lhůty. Pokud v šestiměsíční lhůtě tento poradce zemře nebo zanikne, zůstává tato lhůta zachována.

Poradcem se rozumí jak daňový poradce, tak advokát. Nevznikla-li daňovému subjektu ve zdaňovacím období daňová povinnost k dani, ke které je registrován, sdělí tuto skutečnost správci daně ve lhůtě pro podání daňového přiznání.

b) ve fázi vyměřovacího řízení je to dále opravné daňové přiznání a opravné vyúčtování.

Před uplynutím lhůty k podání daňového přiznání nebo vyúčtování může daňový subjekt v souladu s § 138 DŘ nahradit daňové přiznání nebo vyúčtování, které již podal, opravným daňovým přiznáním nebo opravným vyúčtováním. Ve vyměřovacím řízení se dále postupuje podle tohoto opravného daňového přiznání nebo opravného vyúčtování a k předchozímu daňovému přiznání nebo vyúčtování se nepřihlíží.

c) ve fázi doměřovacího řízení je to dodatečné daňové tvrzení – dodatečné daňové přiznání, následné hlášení a dodatečné vyúčtování

Zjistí-li daňový subjekt, že daň má být vyšší než poslední známá daň, je povinen podle § 141 DŘ podat do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém to zjistil, dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování a ve stejné lhůtě rozdílnou částku uhradit.

Daňový subjekt je oprávněn podat dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování na daň nižší, než je poslední známá daň a to do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém to zjistil, jestliže vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nasvědčují tomu, že daň byla stanovena v nesprávné výši.

Toto dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování na daň nižší, než je poslední známá daň, není přípustné, pokud některé z rozhodnutí, z něhož vyplývá poslední známá daň, bylo učiněno podle pomůcek nebo vydáno na základě sjednání daně.

3. Lhůta pro stanovení daně

Na rozdíl od úpravy obsažené v ZSDP daňový řád v ustanovení § 148 odst. 1 stanoví, že lhůta pro stanovení daně počne běžet:

  • dnem, v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení, nebo
  • dnem, v němž se stala daň splatnou, aniž by zde byla současně povinnost podat řádné daňové tvrzení.

Daň nelze stanovit po uplynutí lhůty pro stanovení daně, která činí 3 roky. Daňový řád dále stanoví úkony prodlužující lhůtu pro stanovení daně a úkony přerušující lhůtu pro stanovení daně.

Ve smyslu znění § 166 DŘ se za den platby považuje:

  • u platby, která byla prováděna poskytovatelem platebních služeb nebo provozovatelem poštovních služeb, den, kdy byla platba připsána na účet správce daně,
  • u platby prováděné v hotovosti u správce daně, den, kdy úřední osoba platbu převzala.

Daňový subjekt tedy musí počítat s tím, že při bezhotovostním styku je daň uhrazena až připsáním na účet správce daně.

Ve smyslu znění § 33 DŘ lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let počíná běžet dnem, který následuje po dni, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek běhu lhůty, a končí uplynutím toho dne, který se svým pojmenováním nebo číselným označením shoduje se dnem, kdy započal běh lhůty. Není-li takový den v měsíci, připadne poslední den lhůty na jeho poslední den. 

Z výše uvedeného znění daňového řádu například vyplývá, že poslední možnost k včasnému podání daňového přiznání k dani z příjmů fyzických a právnických osob za zdaňovací období roku 2010 i splatnost daně se posouvají o jeden den z 31. 3. 2011 na 1. 4. 2011 a v případě, že daňové přiznání zpracovává poradce nebo jde o subjekt, jehož účetní závěrku je nutno ze zákona ověřit auditorem, půjde o termín 1. 7. 2011.

Daňový řád od 1. 1. 2011 – 2. díl
Daňový řád od 1. 1. 2011 – 3. díl

Zanechte komentář

Diskuse neslouží jako právní, daňová či účetní poradna. Je vyhrazena pro vzájemnou komunikaci čtenářů.

Pro přidání komentáře se přihlaste.

Rychlé zprávy

  • Pojišťovny musí hradit i nepřímé škody po nehodách

    |

    Pojišťovny musí nově z povinného ručení uhradit i nepřímé škody – například ušlý výdělek, pronájem náhradního vozu, dopravu do práce nebo pomoc v domácnosti. Poškozený ale musí doložit, že náklady vznikly kvůli nehodě a jinak by nenastaly. Zároveň je nutné po nehodě postupovat správně – především vyhodnotit škodu a přivolat policii, pokud přesáhne 100 tisíc korun, dojde ke zranění nebo ke škodě na cizím majetku. Od července se limit pro povinné přivolání policie zvyšuje na 200 tisíc. Bez splnění těchto kroků může být nárok na náhradu komplikovaný.

Kurzovní lístek

vlajka EU
Načítám hodnoty
vlajka USA
Načítám hodnoty

4 tisíce sledujících