1. Daňová kontrola

Daňovou kontrolou u poplatníka se zabývá ustanovení § 85 až § 88 DŘ. Předmětem daňové kontroly jsou daňové povinnosti, tvrzení daňového subjektu nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně vztahující se k jednomu daňovému řízení. Daňový subjekt je povinen umožnit správci daně zahájení a provedení daňové kontroly.

Daňová kontrola je zahájena prvním úkonem správce daně vůči daňovému subjektu, při kterém je vymezen předmět a rozsah daňové kontroly a při kterém správce daně začne zjišťovat daňové povinnosti nebo prověřovat tvrzení daňového subjektu nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně.

Neumožní-li daňový subjekt správci daně zahájit daňovou kontrolu, může k tomu být správcem daně vyzván. Nevyhoví-li daňový subjekt výzvě správce daně ve stanovené lhůtě, aniž by sdělil správci daně závažné důvody, pro které nemůže výzvě vyhovět, nebo neumožní-li ve sděleném termínu zahájit a následně provést daňovou kontrolu, může správce daně stanovit daň podle pomůcek, nebo daň sjednat.

Po zahájení daňové kontroly u daňového subjektu resp. po oznámení výzvy daňovému subjektu podle § 87 odst. 2 DŘ není přípustné podat dodatečné daňové přiznání.

V § 88 odst. 1 DŘ je podrobně specifikován obsah zprávy o zahájení, průběhu a ukončení daňové kontroly, kterou sepisuje správce daně. K opakování daňové kontroly se vyjadřuje znění § 85 odst. 5 DŘ. Daňovou kontrolu, která se týká skutečností, které již byly v souladu s vymezeným rozsahem kontrolovány, je možné opakovat pouze tehdy, pokud:

• správce daně zjistí nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění správce daně uplatněny v původní daňové kontrole a které zakládají pochybnosti o správnosti, průkaznosti nebo úplnosti dosud stanovené daně nebo tvrzení daňového subjektu; takto lze daňovou kontrolu opakovat pouze v rozsahu, který odpovídá nově zjištěným skutečnostem nebo důkazům, nebo
• daňový subjekt učiní úkon, kterým mění svá dosavadní tvrzení; takto lze daňovou kontrolu opakovat pouze v rozsahu, který odpovídá změně dosavadního tvrzení daňového subjektu.

Správce daně seznámí daňový subjekt s důvody pro opakování daňové kontroly při jejím zahájení.

2. Daňová tvrzení

V rámci nalézacího řízení rozlišuje daňový řád tři druhy podání daňového subjektu o dani:

a) ve fázi vyměřovacího řízení je to řádné daňové tvrzení – daňové přiznání, hlášení a vyúčtování.

Daňové přiznání u daní vyměřovaných za zdaňovací období, které činí nejméně 12 měsíců, se podává podle § 136 DŘ nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období. Jde-li o daňový subjekt, který má zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, nebo jehož daňové přiznání zpracovává a podává poradce, podává se daňové přiznání nejpozději do 6 měsíců po uplynutí zdaňovacího období.

To platí jen, je-li příslušná plná moc udělená tomuto poradci uplatněna u správce daně před uplynutím této tříměsíční lhůty. Pokud v šestiměsíční lhůtě tento poradce zemře nebo zanikne, zůstává tato lhůta zachována.

Poradcem se rozumí jak daňový poradce, tak advokát. Nevznikla-li daňovému subjektu ve zdaňovacím období daňová povinnost k dani, ke které je registrován, sdělí tuto skutečnost správci daně ve lhůtě pro podání daňového přiznání.

b) ve fázi vyměřovacího řízení je to dále opravné daňové přiznání a opravné vyúčtování.

Před uplynutím lhůty k podání daňového přiznání nebo vyúčtování může daňový subjekt v souladu s § 138 DŘ nahradit daňové přiznání nebo vyúčtování, které již podal, opravným daňovým přiznáním nebo opravným vyúčtováním. Ve vyměřovacím řízení se dále postupuje podle tohoto opravného daňového přiznání nebo opravného vyúčtování a k předchozímu daňovému přiznání nebo vyúčtování se nepřihlíží.

c) ve fázi doměřovacího řízení je to dodatečné daňové tvrzení – dodatečné daňové přiznání, následné hlášení a dodatečné vyúčtování

Zjistí-li daňový subjekt, že daň má být vyšší než poslední známá daň, je povinen podle § 141 DŘ podat do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém to zjistil, dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování a ve stejné lhůtě rozdílnou částku uhradit.

Daňový subjekt je oprávněn podat dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování na daň nižší, než je poslední známá daň a to do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém to zjistil, jestliže vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nasvědčují tomu, že daň byla stanovena v nesprávné výši.

Toto dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování na daň nižší, než je poslední známá daň, není přípustné, pokud některé z rozhodnutí, z něhož vyplývá poslední známá daň, bylo učiněno podle pomůcek nebo vydáno na základě sjednání daně.

3. Lhůta pro stanovení daně

Na rozdíl od úpravy obsažené v ZSDP daňový řád v ustanovení § 148 odst. 1 stanoví, že lhůta pro stanovení daně počne běžet:

• dnem, v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení, nebo
• dnem, v němž se stala daň splatnou, aniž by zde byla současně povinnost podat řádné daňové tvrzení.

Daň nelze stanovit po uplynutí lhůty pro stanovení daně, která činí 3 roky. Daňový řád dále stanoví úkony prodlužující lhůtu pro stanovení daně a úkony přerušující lhůtu pro stanovení daně.

Ve smyslu znění § 166 DŘ se za den platby považuje:

• u platby, která byla prováděna poskytovatelem platebních služeb nebo provozovatelem poštovních služeb, den, kdy byla platba připsána na účet správce daně,
• u platby prováděné v hotovosti u správce daně, den, kdy úřední osoba platbu převzala.

Daňový subjekt tedy musí počítat s tím, že při bezhotovostním styku je daň uhrazena až připsáním na účet správce daně.

Ve smyslu znění § 33 DŘ lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let počíná běžet dnem, který následuje po dni, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek běhu lhůty, a končí uplynutím toho dne, který se svým pojmenováním nebo číselným označením shoduje se dnem, kdy započal běh lhůty. Není-li takový den v měsíci, připadne poslední den lhůty na jeho poslední den. 

Z výše uvedeného znění daňového řádu například vyplývá, že poslední možnost k včasnému podání daňového přiznání k dani z příjmů fyzických a právnických osob za zdaňovací období roku 2010 i splatnost daně se posouvají o jeden den z 31. 3. 2011 na 1. 4. 2011 a v případě, že daňové přiznání zpracovává poradce nebo jde o subjekt, jehož účetní závěrku je nutno ze zákona ověřit auditorem, půjde o termín 1. 7. 2011.

Daňový řád od 1. 1. 2011 – 2. díl
Daňový řád od 1. 1. 2011 – 3. díl